Do nedávné doby byla dotační pomoc v oblasti čištění odpadních vod v menších obcích možná pouze pro projekty na klasický systém centrální kanalizace s čistírnou. Dnes mají obce nově i další možnosti.
Dosud byly projekty dotovány do určité výše nákladů na jednoho obyvatele, což znamená, že preferovány byly ty nejlevnější v přepočtu na jednoho obyvatele.
Obce, kde je zástavba domů nahodilá, domy jsou od sebe ve větší vzdálenosti, na dotace mohly dosáhnout jen obtížně, protože realizace výstavby klasické kanalizace byla finančně náročná, tudíž právě pro tyto obce nedosažitelná.
V roce 2016 přišel Státní fond životního prostředí (SFŽP) s podporou i v oblasti decentrálního systému odkanalizování pomocí domovních čistíren.
Samotná výzva je vypsaná relativně dobře. Podpora se týká pouze domovních čistíren, které splňují přísnější technické parametry, konkrétně pouze čištění kategorie III, podle nařízení vlády č. 401/2015pro vypouštění do vod povrchových a případně kategorie PZV podle nařízení vlády č. 57/2016 do vod podzemních.
Druhou podmínkou je, že součástí systému musí být kvalitní a nepřetržitý monitoring. Filozofie podpory není v tom, že podporu budou dostávat jednotlivci, ale obce s tím, že udržitelnost projektu je 10 let. Ono nařízení vlády rozděluje domovní čistírny do třech kategorií dle účinnosti, které musí čistírny vypouštějící vody do povrchových vod během certifikace - testování, dosahovat.
Tabulka č. 1:
V tabulce jsou účinnosti, které mají být dosaženy během certifikace a u každého požadavku je navíc popis, jak má čistírna vypadat, aby tyto účinnosti zaručeně dosáhla.
Kategorie I jsou základní čistírny, kategorie II už pracují s většími objemy, musejí odstraňovat uhlíkaté znečištění atd. Nejpřísnější a také nejlepší čistírny jsou v kategorii III. Tyto čistírny musí plnit požadavky nejen třeba na amoniak, ale také na celkový dusík a celkový fosfor. Popis u DČOV kategorie III říká, že požadované limity mají být dosažené nitrifikací, denitrifikací, odstraněním fosforu atd.
Jednat se má nejčastěji o DČOV kategorie II, doplněné o membránovou filtraci nebo další stupeň čistění - chemické odstranění fosforu, pískový filtr, zemní filtr a musí být vybaveny odděleným kalojemem.
Druhé nařízení vlády č. 57/2016 řeší DČOV vypouštějící odpadní vodu do vod podzemních.
Tab. č. 2:
Jsou to zdánlivě podobné tabulky, ovšem obě nařízení se v jedné věci liší. Ta je právě v textech pod tabulkami s účinnostmi , které upřesňují, jak má DČOV vypadat, aby požadované limity splnila. U nařízení vlády č. 57/2016, které se týká DČOV do podzemích vod a kategorie PZV, není upřesnění, jak má čistírna vypadat, aby požadovaných limit dosáhla.
Mají certifikát na účinnost, ale technicky ji nelze dosáhnout
Dochází tak nyní k paradoxu, že přestože požadavky na účinnosti u čistíren kategorie PZV (kromě fosforu) jsou výrazně přísnější než pro kategorii III, tak díky absenci slovního popisu minimálních technických požadavků na DČOV kategorie PZV v NV 57/2016 jsou nyní na trhu výrobci, kteří tvrdí, že mají výrobek DČOV kategorie PZV (splnili požadované účinnosti dané tabulky), přičemž ale nesplňují technické požadavky ani pro mírnější kategorii III. Tedy tyto DČOV nejsou ani doplněné o filtraci a nejsou ani vybaveny kalojemem.
Bylo by na místě zmínit se o legislativě, která upravuje samotnou certifikaci. Evropská norma ČSN EN 12566-3+A2 upravuje, jak čistírnu certifikovat. Praxe je taková, že čistírna se přiveze na polygon a testuje se dle provozního řádu. A zde je kámen úrazu. Provozní řády jsou mnohdy mimo realitu.
V provozních řádech je často uvedeno, že obsluha musí být přítmona z různých důvodů několikrát týdně či denně, co a kolikrát se musí vyčistit či doplnit a to se sice při testování v laboratoři děje, ale v reálných podmínkách nikoliv. Tím se i certifikace stává zavádějící. DČOV sice při certifikaci vykáže dobré výsledky, ale v reálném provozu již nelze daných limitů dosahovat, protože prostě není v silách obce, aby provozovala desítky čističek podle nereálně napsaného provozního řádu.
Členění do kategorií je na výrobcích
Pouze podle výsledků testování - účinnností se čistička začlení do kategorie PZV, obdrží daný certifikát a může jít na trh. U certifikátu není protokol z průběhu testování, není nikde popsán mechanismus, za jakých podmínek byly dané limity dosaženy. Čistírna je zařazena do kategorie na základě čísel a nic víc. Vodoprávní úřad požaduje po provozovateli pouze právě onen certifikát. Pokud ho provozovatel předloží, může danou DČOV instalovat.
Dotace, na kterou mají nyní možnost obce dosáhnout, způsobila zajímavý fenomén. Výrobci ví, že odbyt na jejich DČOV se zvýší, protože starostové na ně budou mít peníze. Limity jsou poměrně dost přísné a zvládne je bez problému jen sofistikovanější zařízení. Výrobci tedy nastaví podmínky provozního řádu k jednodušší čistírně tak, aby při testování za určitých podmínek dosáhli požadovaných limitů, získají certifikát a zařízení pak nabízejí obcím jako plně dostačující a vyhovující legislativě, konkrétně jako kategorie PZV, kde chybí slovní popis, jaké technické parametry by takováto ČOV měla splňovat. A samozřejmě za menší peníze.
Obce mohou být podvedeny
Obce samozřejmě netuší, že čistírna splní horko těžko stanovené limitní množství jen za splnění velikého množství podmínek, které jsou pro ně, jako provozovatele většinou nesplnitelné. Výsledkem bude pouze spousty administrativy spojené s dosáhnutím na dotaci, spousty peněz z vlastního rozpočtu na doplacení projektu, zakoupení certifikované čističky, která ovšem nebude plnit zákonné limity a starosta se ve finále ničeho nedovolá.
Zde je potřeba ještě poznamenat, že v tuto chvíli není v ČR instituce, která by posuzovala, zda výrobek u kterého výrobce tvrdí, že je kategorie III, skutečně tuto kategorii splňuje. Tedy zda splňuje i slovní popis a technické požadavky. Dalo by se snad jen obrátit na Českou obchodní inspekci. Avšak u kategorie PZV, kde slovní popis chybí, půjde jen o čísla účinností a s technickým posouzením se nebude kam obrátit, protože v NV 57/2016 jakýkoliv popis chybí.
Rada závěrem
Pokud chce obec využít dotace účelně a přesně tak, s jakým účelem byly zacíleny, je nutné ve výběrovém řízení uvést požadavky nejen na limity, tedy na kategorii DČOV, ale i na to, co vše má čistička mít, aby těchto limit dosáhla. Přesně tak, jak je v nařízení vlády 401/2015 Sb.. Tedy minimálně by měly DČOV podporované z dotací být doplněny o další stupeň čištění – filtraci, soprci, apod. (U kategorie III i chemickým odstraněním fosforu) a musejí obsahovat kalojem. Tím se vyvaruje toho, že za veřejné peníze koupí čističku, která bude levnější, bude mít certifikát, ale nebude ve finále funkční tak, jak legislativa káže.
V současné situaci, kdy je legislativa ohledně zatřídění DČOV do kategorií nejednoznačná, leží plná odpovědnost za správné vypsání výběrového řízení a tedy i splnění podmínek SFŽP na obci.
V neposlední řadě by pak mělo jít starostům a zastupitelům i o to, aby jejich občané dostali zabudovány ke svým domům a na své pozemky skutečně kvalitní a funkční DČOV s jejichž provozem a obsluhou pak nebudou mít v budoucnu více problémů než užitku. To by se totiž mohlo stát, pokud by zabudovali ty nejlevnější výrobky na trhu, tedy pokud by se soutěžily DČOV pouze podle ceny a zatřídění PZV a nikoliv podle technických vlastností a požadavků.
Komentáře