Po článku Seriál o plastech XXII.: Etylen se dnes zaměříme na nejčastější užití etylenu na různé typy polyetylenů.
Dle údajů americké agentury ICIS o evropských kapacitách výroby etylenu dominuje společnost SABIC se dvěma závody v Nizozemsku a VB s celkovou kapacitou 2 130 000 tun. Následuje Dow se svým závodem v nizozemském Terneuzenu s kapacitou 1 825 000 tun. Za desítkou největších se umístily jednotky PKN Orlen Plock s kapacitou 700 000 tun, Orlen Unipetrol RPA Litvínov s 545 000 tun a MOL Slovnaft Bratislava s 240 000 tunami.
Polyetylen je v nejpoužívanějším plastem na světě. Jeho zásluhou předčila již v roce 1979 produkce plastů celosvětovou výrobu oceli. Jeho roční produkce je více než 100 milionů tun.
Poprvé jej syntetizoval ve formě voskovité konzistence v roce 1898 německý vědec von Pechmann zahříváním diazometanu. První polyetylen ve formě prášku byl připravený při vysokotlaké radikálové polymeraci etylenu a benzaldehydu u firmy ICI v roce 1933 pány Gibsonem a Fawceltem. Reprodukovatelná průmyslová výroba nízkohustotního polyetylenu (LDPE) byla zahájena u firmy ICI v roce 1939.
Průlom v průmyslové výrobě PE zaznamenal vývoj katalytických systémů polymerace etylenu. V roce 1951 to byl katalyzátor na bázi chromu u firmy Phillips. V roce 1953 německý chemik Ziegler a nezávisle na něm italský Natta vyvinuli katalyzátor na bázi titanu. Procesy byly komercionalizovány pro výrobu vysokohustotního polyetylenu (HDPE) v roce 1955 u německé firmy Hoechst a v roce 1957 u italské firmy Montecatini. Za tyto objevy byli pánové Ziegler a Natta oceněni v roce 1963 Nobelovou cenou za chemii.
V roce 1970 byl systém katalýzy vylepšen přídavkem chloridů hořčíku. Další inovace nastala v roce 1976 použitím rozpustných katalyzátorů na bázi metalocenů, což umožnilo kopolymeraci etylenu s dalšími alfa-olefiny a rozšířilo rodinu polyetylenů.
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Komentáře