Víte, co spojuje rodinný dům s uhelnou elektrárnou? Kromě elektroměru a elektrického vedení jsou to i konstrukční prvky. Cihly, sádrokartony a veškeré betony totiž dnes obsahují takzvaný popílek a energosádrovec, vedlejší produkty uhelné energetiky. Tyto zbytky z výroby energie zlevňují, zkvalitňují a také „ozeleňují“ celou stavbu.
„Je to obrovský trend, který se již prosadil napříč stavebním trhem, a to kvůli nízké ceně a vysoké kvalitě. Dva hlavní segmenty tvoří výroba betonu a cementu,“ říká Tomáš Bartoška, šéf prodeje společnosti SILO TRANSPORT, která je největším distributorem VEP v Česku.
S popílkem a struskou podle něj pracují i výrobci cihel, sádrokartonu, zámkových dlažeb a dalších betonových prefabrikátů a také stavební firmy na liniových a vodohospodářských stavbách či v krajinotvorbě.
„Převis poptávky nad nabídkou je gigantický. Osobně odhaduji, že trh by spotřeboval až dvacetinásobek aktuálně vyráběného množství,“ popisuje Bartoška situaci.
V posledních letech produkují české elektrárny a teplárny více než 12 milionů tun VEP za rok. To má velký ekologický význam, protože ony miliony tun materiálu se nemusejí těžit či vyrábět – finančně i ekologicky nákladnou primární surovinu nahrazuje levná a šetrná surovina druhotná.
V rámci boje proti klimatické změně je v současnosti nejcennější využití popílku jako přísady do cementu, což generuje úsporu emisí CO2 ve výši přibližně 740 kilogramů na tunu cementu.
„Loni jsme prodali skoro 350 tisíc tun VEP, a přiblížili jsme se tak historickému rekordu. Podle mých odhadů se jako přísada do cementu využilo cca 130 000 tun popílku a díky tomu jsme ušetřili téměř 100 tisíc tun CO2. Celková úspora za všechny zdroje v Česku se může blížit i milionu tun CO2,“ prozrazuje Petr Kusebauch, vedoucí odboru nákup Elektrárny Chvaletice.
Od akademického zájmu k ekonomickému boomu
Již takřka legendárním příkladem využití popílku ve stavebnictví je největší česká přehrada Orlík. Při její výstavbě před 60 lety se využilo velké množství popílku a v roce 2011 se při odběru vzorků zjistilo, že díky tomu je hráz stále pevnější.
„O blahodárných účincích popílku na vodní díla v tehdejší době spekulovaly leda výzkumné ústavy. Podle jejich zjištění některé druhy odolávají vodě daleko lépe než samotný beton. V rámci přípravy stavby vodního díla Orlík se tento experiment prosadil a dnes za to můžeme být rádi, protože hypotéza se potvrdila,“ popisuje jednatel společnosti O+H stavební hmoty Jindřich Otipka, který se v oboru VEP pohybuje již 25 let. Dnes se popílek používá prakticky na všech velkých stavbách.
Je pozoruhodné, jak velkou roli v distribuci VEP hraje zeměpisná poloha zdroje a napojení na dopravní infrastrukturu. Na českém trhu patří k nejdůležitějším hráčům Elektrárna Chvaletice, což je celkem paradox, protože je to jediný zdroj, který neleží u hnědouhelného lomu a uhlí se k němu musí dovážet po železnici.
„Z Chvaletic dokážeme obsloužit prakticky celou republiku, protože leží velice blízko geografickému středu. Zcela běžně dodáváme do jižních Čech i na severní Moravu. Navíc jsou zde k dispozici i skladovací sila, takže máme jistotu dlouhodobého odbytu,“ říká Tomáš Bartoška a dodává: „Jsme proto moc rádi, že elektrárna je v rukou soukromníka, který ji má zájem provozovat a investuje velké peníze do ekologizace.“
Z Chvaletic až do Maroka
Informace o zásobování často i velmi vzdálených míst zní překvapivě, protože původní surovina, tedy hnědé uhlí, se zpravidla příliš daleko nepřepravuje. Z toho prostého důvodu, že se to nevyplatí. Popílek však bývá pro spotřebitele natolik výhodný, že se často vozí i přes hranice.
„Poptávka po našem kvalitním a cenově dostupném popílku je vysoká i v zahraničí, teoreticky bychom mohli vyvážet celou produkci. Podmínkou ovšem bývá zpětné vytížení nákladní dopravy. Z Německa jsme třeba v dřívějších dobách vozili anhydrit či písky,“ říká Jindřich Otipka.
Je to stěží uvěřitelné, ale český popílek v zahraničí dosahuje takové popularity, že distributoři občas obdrží objednávky nejen ze sousedních zemí, ale dokonce i z jiných kontinentů. „Před nedávnem přišel email až ze západoafrického Toga! Chtěli asi 300 tun popílku. Samozřejmě jsme to museli odmítnout, protože by to byl ekonomický nesmysl. Ovšem na druhou stranu třeba do Slovinska, Rakouska či Německa dodáváme zcela běžně,“ přiznává Tomáš Bartoška.
„My jsme měli poptávku z Maroka, kterou jsme rovnou odmítli, a pak zcela vážně míněnou poptávku ze Saudské Arábie, kde nejmenované mezinárodní konsorcium potřebovalo u jedné významné stavby popílek kvůli voděodolným vlastnostem. Nakonec jsme do toho nešli, protože bychom materiál museli dvakrát překládat. Ale ve finále jim to prý dovezli z Itálie!“ směje se Jindřich Otipka.
Vedlejší energetické produkty z uhelných zdrojů pochopitelně jednou dojdou, stejně jako samotné uhlí. Až se tak stane, výrobci a stavební firmy přejdou na primární suroviny a náklady se citelně promítnou do cen v rámci celého stavebnictví. V České republice však tato doba nastane nejdříve za 10 - 20 let. Do té doby zůstaneme popílkovou velmocí.
Komentáře