Pro autorizovanou obalovou společnost vyplývá ze zákona o obalech povinnost ověřování informací prostřednictvím auditu u svých klientů. Jak takový audit probíhá? A jakých chyb se firmy, které uvádí obaly na trh, mohou dopustit?
Všechny tyto otázky zodpověděl na konferenci Povinnosti v podnikové ekologii Pavel Hrnčiar, který pracuje ve společnosti Ernst & Young ČR (EY) jako ředitel zodpovědný za služby a tým interního auditu v ČR.
Audity napravují nedostatky systému
Autorizovaná obalová společnost EKO-KOM, která provozuje celorepublikový systém pro nakládání s obalovými odpady, musí každý rok nechat provést audit u více než 200 společností. Konkrétně se jedná o prověření úplnosti a správnosti údajů, vedených ve výkazech o produkci obalů.
Audity probíhají na základě smlouvy o sdruženém plnění, které klienti uzavírají se společností EKO-KOM. Autorizovaná obalová společnost si na audity najímá externí, auditorské firmy. Jednou z nich je právě společnost EY.
„Klíčovým bodem systému kolektivního plnění je rovný přístup ke klientům. To znamená, že žádný účastník systému nebo klient není oproti ostatním znevýhodněný a že ten, kdo řádně neplní své povinnosti dle zákona o obalech a dle smlouvy o zdrženém plnění, nemá neférovou konkurenční výhodu. Právě to audity prověřují a tím pomáhají k tomu, aby se tohle dodržovalo,“ říká Hrnčiar.
Klíčovou legislativou je v této oblasti zákon o obalech, prováděcí předpis k tomuto zákonu a rozhodnutí o autorizaci. Autorizační podmínky stanovují poměrně přísné požadavky na rozsah kontrolní činnosti. „Jenom pro zajímavost, společnost EKO-KOM musí ročně přeauditovat 20 % celkového obalového toku, které klienti uvedou ve výkazech,“ uvádí Pavel Hrnčiar.
U obalových společností, které ročně na trh uvádí více než 3 000 tun tzv. zpoplatněných jednocestných obalů, je minimální frekvence auditu jednou za tři roky. Středně velké společnosti, které na trh ročně uvedou tisíc až 3 tisíce tun těchto obalů, musí auditem projít minimálně jednou za pět let. U zbývajících klientů, kteří na trh ročně uvádí pod 1 000 tun jednocestných obalů, je podmínkou 10 % obalového toku. „Minimální frekvence auditů je povinná a nemělo by k nim docházet méně často, protože ministerstvo si to ověřuje,“ vysvětluje Hrnčiar.
Pro efektivní nastavení celého systému zpětného odběru a využití jsou data a jejich přesnost klíčová. Právě audity pomáhají pravidelně napravovat největší nedostatky a zajistit přesná a spolehlivá data, na základě kterých je systém nastaven. „Špatné odchylky se objevují na obou stranách,“ uvádí Pavel Hrnčiar s tím, že pokud někdo vykazuje nízké množství tun a odvádí nízké poplatky, pak na provoz systému zpětného odběru chybí finanční prostředky.
Pokud se ale vykazují „fiktivní tuny“, čili příliš vysoké množství, tak i to je pro systém špatně. Zpřísňují se pak požadavky, protože i pro „fiktivní tuny“ je potřeba zajistit zpětný odběr. „Audity tedy nejsou jenom o tom hledat nedoplatky a ani přeplatky, ale zajistit, že reportované údaje budou správné,“ vysvětluje Hrnčiar.
Audit probíhá vždy stejným způsobem
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Komentáře