V Evropě dokážeme zachytávat CO₂ ze ZEVO. Všestranné využití vás překvapí

Na cestě za nízkouhlíkovým hospodářstvím, kterého by Evropa chtěla dosáhnout v roce 2050, je jedním z klíčových procesů dekarbonizace průmyslu. Jednotlivé provozy se snaží přejít na čistší výrobu a co nejvíce snížit objem emisí skleníkových plynů, jako je oxid uhličitý. Přibývá tak inovativních řešení, jak ještě více ochránit životní prostředí.

Přísné limity v moderních zařízeních na využití odpadu (ZEVO, v zahraničí známé jako Waste-to-Energy Plants) po celém světě zajišťují produkci emisí pouze na úrovni desetiny procenta ve srovnání se zařízeními na výrobu energie z fosilních paliv (uhlí, ropa). Předpisy zároveň nedovolují provoz zařízení bez sofistikovaného systému čištění spalin.

Součástí vedlejších produktů při energetické přeměně odpadu je, podobně jako u jiných spalovacích procesů, oxid uhličitý (CO₂). Ten je sice nesrovnatelně méně škodlivý než metan, který se uvolňuje ze skládek, ale provozovatelé ZEVO logicky řeší, jak množství tohoto skleníkového plynu zredukovat na minimum.

Zásoba pro pěstitele

Inovativní řešení přicházejí v tomto směru z různých koutů Evropy. Vedle známého využití samotné budovy ZEVO k lyžování či umístění lezecké stěny v dánské Kodani se technologové v jiných zemích soustředí i na efektivní využití vznikajících emisí podle principů cirkulární ekonomiky.

Zajímavé projekty se v posledních dvou letech realizovali například v Holandsku, kde je průkopníkem místní odpadářská společnost AVR. Nizozemci jako první na světě začali ve svém ZEVO ve městě Duiven s masivním záchytem CO2. Díky nové technologii dokáží ročně zachytit zhruba 60 tisíc tun oxidu uhličitého, tedy asi 15% celkového objemu.