Směrnice EU z roku 2015 nově nařizuje do prosince roku 2018 významně snížit emise i menším teplárnám. Jejich provozovatelé však netrpělivě čekají na prováděcí vyhlášku MŽP.
Velké teplárenské společnosti dokončily v loňském roce většinu projektů zaměřených na ochranu ovzduší. Zásadního snížení emisí a zkvalitnění ovzduší se tak již dočkali obyvatelé ve většině krajských měst s uhelnými teplárnami, ale i v Bruntále, Chomutově, Karviné, Lovosicích, Mělníce, Ostrově nad Ohří, Otrokovicích, Plané nad Lužnicí, Sokolově, Strakonicích, Třinci či Žatci.
„Většina zásadních modernizačních projektů v teplárenství je dokončena. Celkové investice teplárenských společností do ochrany ovzduší od roku 2013 již dosáhly 19 miliard korun,“ řekl předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR Mirek Topolánek a dodal: „V příštích letech ještě proběhne několik významných investic ve velkých teplárnách a bude nabíhat vlna modernizace středních a menších zdrojů. Do roku 2022 bude potřeba v teplárenství investovat dalších nejméně 5 miliard korun.“
V porovnání s rokem 1990 dnes při výrobě 1 GJ tepla vypustí komíny tepláren do ovzduší méně než desetinu původního množství emisí síry, dusíku, oxidu uhličitého a prachu. Za uplynulé čtvrtstoletí tak klesla ekologická emisní zátěž dálkového zásobování teplem při vytápění domácností z tepláren i díky výrazným úsporám tepla při vytápění a ohřevu vody v domácnostech dokonce skoro dvacetkrát.
„Díky masivním investicím se v posledních 4 letech podařilo zásadně snížit podíl velkých zdrojů znečišťování na celkových emisích, rozhodujícími znečišťovateli jsou dnes v ČR doprava a lokální topeniště,“ upozornil ředitel Teplárenského sdružení ČR Martin Hájek a dodal: „Jeden rodinný domek se starým kotlem na pevná paliva vypustí do ovzduší stejně prachu jako modernizovaná teplárna při výrobě tepla pro tři sta bytů.“
Požadavky na emise pro menší a střední teplárny s příkonem od 1 do 50 MW výrazně zpřísňuje Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2193 o omezení emisí některých znečišťujících látek do ovzduší ze středních spalovacích zařízení, která byla vydána na konci roku 2015 a zdroje se jí mají přizpůsobit do prosince roku 2018.
Směrnice byla již v základu zahrnuta do novely zákona o ochraně ovzduší, která nabyla účinnosti 1. ledna letošního roku. Ministerstvo životního prostředí však zatím nevydalo novelu příslušné prováděcí vyhlášky. Subjekty, které nejsou členy Teplárenského sdružení České republiky, navíc o zpřísnění emisních limitů často ani neví. Směrnice se v České republice týká několika tisíc menších zdrojů.
„Bohužel, Ministerstvo životního prostředí stále otálí s novelizací příslušné prováděcí vyhlášky, která by měla nastavit konkrétní emisní limity a další podmínky pro střední zdroje znečištění. Provozovatelé těchto zdrojů se tak zbytečně dostávají do časového presu, aby stihli modernizace včas provést.“ postěžoval si Martin Hájek.
Porovnání emisí tuhých látek při spalování uhlí:
Rodinný domek s prohořívacím kotlem na pevná paliva a spotřebou 80 GJ tepla vypustí ročně do ovzduší 65 kg prachu. Komín modernizované uhelné teplárny vypustí při stejné dodávce tepla domácnostem po ekologizaci průměrně jen 0,2 kg prachu. (1 rodinný domek se starým kotlem tak vypustí stejně prachu jako 325 bytů připojených na modernizovánou teplárnu).
Rozdíl emisí v případě výroby tepla v teplárnách a lokálních kotlích na pevná paliva je obrovský. S ekologickým přínosem tepláren tak ostře kontrastuje jejich stále se prohlubující ekonomická diskriminace v rámci nejrůznějších „ekologických“ daní a poplatků, od nichž jsou lokální topeniště většinou paradoxně osvobozena, zatímco „čistší“ teplárny, tedy jejich odběratelé, je platit musí.
Zatímco na začátku 90. let 20. století bylo u nás vypuštěno při výrobě 1 GJ tepla v uhelných teplárnách kolem 2,6 kg emisí prachu, SO2, NOx a CO2, po první vlně ekologizace v roce 1999 to již bylo jen 0,75 kg emisí.
Po ukončení současné vlny modernizací to už bude jen 0,25 kg emisí, tedy pokles o více než 90 %. Největší pokles v letech 1990 až 2018 zaznamenají emise prachu - poklesnout zhruba o 95 %, emise SO2 se sníží o 90 % a emise NOx o 66 %.
Statistiky a porovnání:
V roce 2007 vypustily velké a střední zdroje znečištění (REZZO 1 + 2) do ovzduší celkem 17 997 tun prachu - tedy skoro jen polovinu toho, co malé zdroje a lokální topeniště (REZZO 3) s 33 087 tunami.
Do roku 2015 se emise prachu u elektráren, tepláren a kotelen snížily podle předběžných údajů Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) o polovinu (49,4 %) na 9100 tun, zatímco emise malých zdrojů, převážně domovních kotlů, klesly pouze o 14,5 % (na 28 300 tun).
V meziročním porovnání let 2014 a 2015 podle předběžných dat ČHMÚ klesly emise prachu u sledovaných zdrojů REZZO 1 + 2 o 4,21 %, tedy o 400 tun, zatímco u lokálních topenišť (REZZO 3) stouply o 4,18 % (nárůst 1135 tun).
Podobné je to i s emisemi oxidů síry a dusíku, jejichž vypouštění do ovzduší zdroje REZZO 1 + 2 snížily o 6,7 % respektive 5,5 %, zatímco z lokálních topenišť (REZZO 3) se emise síry a dusíky meziročně zvýšily o 23,5 % respektive 9 %. S dokončením řady ekologizačních projektů došlo v roce 2016 k dalšímu výraznému snížení emisí zdrojů REZZO 1 + 2.
Poznámka:
REZZO 1 + 2 - velké a střední stacionární zdroje znečišťování o tepelném příkonu vyšším než 0,3 MW. Jedná se hlavně o elektrárny, teplárny, závodní energetiky, spalovny a další bodové zdroje, zařízení závažných technologických procesů, uhelné lomy a plochy s možností hoření. Sledují se jednotlivě.
REZZO 3 - malé/lokální stacionární zdroje znečišťování, zařízení ke spalování paliv o tepelném příkonu nižším než 0,3 MW. Jedná se hlavně o plošné zdroje, sledují se hromadně. Emise z domácích topenišť jsou odhadovány díky informacím poskytnutým regionálními energetickými závody.
Komentáře