Pro stavbu těchto elektráren navíc není potřeba cenný stavební prostor a není nutné dopravovat jednotlivé komponenty po silnicích. První plovoucí elektrárna by mohla začít fungovat již okolo roku 2020.
„Počet lidí na zeměkouli neustále roste. Do roku 2050 bude na naší planetě žít zhruba 9,7 miliard lidí. Poskytnout všem dostatečné množství čisté vody a elektřiny je extrémně těžký úkol. Dnes jsou na světě zhruba 1,2 miliardy lidí, kteří nemají přístup k elektřině, a téměř 800 milionů trpí nedostatkem pitné vody,“ uvádí Tomáš Hüner, ředitel divize Energy Management.
„Současná infrastruktura neumí uspokojit základní potřeby všech lidí už dnes, proto je potřeba pracovat na vývoji nových konceptů. Technologie plovoucích elektráren se uplatní i na vzdálených a odříznutých místech, která trpí nedostatkem elektřiny z důvodu neekonomičnosti dálkového propojení se zdrojem,“ doplňuje.
Začalo to tsunami
Myšlenka plovoucích elektráren vznikla po zničujícím tsunami v Japonsku v roce 2011 a během posledních let dopracoval tým SeaFloat koncept plovoucích elektráren tak, že je již připraven k sériové výrobě.
Filozofie odborníků ze SeaFloat je jednoduchá: Elektrárny by se měly stavět na lodích nebo na plovoucích plošinách, a ne na zemi. To by mělo přinést řadu výhod.
Provozovatelé elektráren ušetří cenný stavební prostor a nebudou muset dopravovat jednotlivé komponenty po silnicích, protože bude možné elektrárny kompletně smontovat v loděnici a pak je na plovoucích základech s pomocí remorkérů odtáhnout po moři nebo po řekách až do místa určení.
Díky tomu by mohly elektrárny začít rychle zásobovat elektřinou i vzdálené pobřeží například po zemětřesení nebo tsunami. Mohly by také kompenzovat výpadky stávajících elektráren. V okamžiku, kdy by elektrárny již nebyly na daném místě potřeba, jednoduše by se odtáhly na jiné místo.
Specifika plovoucích elektráren
Elektrárny s kombinovaným cyklem skutečně musí být vystavěny na pevných základech. Turbíny umístěné na palubě mořských plavidel jsou vystaveny zvýšenému namáhání, které způsobuje pohyb vody.
Konstruktéři proto přijali širokou škálu opatření a přizpůsobili nosníky, ložiska i další komponenty tak, aby tlumily pohyby vyvolané vlnami. To vše za dodržení norem, které se mohou lišit v jednotlivých zemích a od přístavu k přístavu.
Plynové turbíny, pracující na lodích a ropných plošinách nejsou žádnou novinkou, avšak dosud jejich typ omezoval výkon. Nový koncept od společnosti Siemens však řeší i tuto otázku: první plovoucí zařízení budou vybavena průmyslovými plynovými turbínami, jako je model SGT-800 ze závodu Finspang, které mají výkon 140 megawattů. Dokonce i velké plynové turbíny Siemens SGT-8000H budou v budoucnu vyráběny jako přizpůsobené k instalaci na moři.
U paroplynových elektráren jsou možné výkony až 1200 megawattů. Jakmile se elektrárna ukotví, optimální možností je zásobovat ji zemním plynem z pevniny. Je-li zařízení umístěno dále na moři, může se do něj dodávat kapalný zemní plyn z lodí. K tomu je však potřeba vybudovat další plošiny pro ukotvení lodí, které musí být navíc vybavené technologií, která je potřebná k přeměně kapalného paliva na plyn.
První plovoucí elektrárna již za dva roky
Na realizaci první plovoucí plošiny, která bude vybavena paroplynovou elektrárnou spolupracuje společnost SeaFloat s několika loděnicemi. Je plánováno, že jeřáby vyzvednou celou elektrárnu, která může vážit až 4000 tun, na plošinu v jednom celku.
Následně se první mobilní elektrárna vydá na cestu přes světové oceány do místa, kde bude provozována. V případě ohrožení hurikány nebo extrémně vysokými vlnami lze lana, kabely a potrubí jednoduše odpojit a celé zařízení odtáhnout dále do moře, kde jsou vlny výrazně menší.
První objednávka plavidla vybaveného dvěma plynovými turbínami SGT-800 se předpokládá do konce letošního roku. Plovoucí elektrárna by pak mohla být uvedena do provozu již počátkem roku 2020.
Komentáře