Recyklovat 80% ze separovaného sběru a odpad z neseparovaného sběru je čirá fantazie, která nemá s realitou nic společného

Během své přednášky na konferenci Waste to energy 2021, která se zabývala tím, jak funguje v České republice nakládání s odpady, položil Alois Studenic, ředitel společnosti EUCS, mnoho provokativních otázek.

„Co se stane potom, co dosáhneme 60% sběru separovaného komunálního odpadu?“ táže se Alois Studenic na začátku své přednášky. V odpadovém hospodářství je v nakládání s odpady na prvním místě recyklace, ale abychom o ní mohli vůbec začít mluvit je třeba, aby fungoval systém sběru separovaného odpadu. „Bez něj můžeme na recyklaci zapomenout,“ říká Studenic.

Z údajů, které referují o tvorbě komunálního odpadu od roku 2009 až do roku 2020 je patrné, že množství komunálního odpadu stoupá. „Z 5 milionů tun se pomalu blížíme 6 milionům tun,“ referuje Alois Studenic. V případě separovaného směsného komunálního odpadu je podle něj situace příznivá, jelikož dosahujeme 53% míry separovaného sběru. „Takové číslo je pro budoucnost příznivé a jsem přesvědčen, že v Česku bude možné za 5 - 6 let dosáhnout 60% míry separace,“ doplňuje Studenic.

Pro představu, jak vůbec vypadá celkově tok odpadů, přednášející prezentuje model, který kooperuje s 5 miliony tun. V něm jsou uvedeny dva druhy odpadů: odpad ze separovaného sběru/60%, čili odpad určený k recyklaci, a 40% směsný komunální odpad, který by měl být určen k termickému zhodnocení bez úpravy a částka na mechanicko-biologickou úpravu(MBÚ).

V tocích odpadu ze separovaného sběru se objevují bioodpady, a další odpady jako sklo, kovy, plasty, papír, které by měly být materiálově zhodnoceny. „Otázku je, zda má Česká republika dostatečné kapacity na třídění a úpravu tohoto vyseparovaného odpadu. Anebo, pokud se zeptám víc provokativně: Třídíme proto, abychom tyto odpady uložily skládku?“ ptá se Studenic a pokračuje: „Anebo třídíme, abychom třídili, protože je to dané jako cíl k recyklaci?“