Základní překážkou pro snížení emisí skleníkových plynů jsou krátkodobé zájmy. Těm vyhovuje zachování současného stavu. Jde o lobby producentů fosilních paliv, vytěžování přírodních zdrojů, vysokou spotřebu v lineární ekonomice, nadměrný rybolov nebo drancování lesů. Upozorňuje na to nová zpráva organizace EASAC, na které pracoval i Pavel Cudlín z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR.
Publikace s názvem Směrem k udržitelné budoucnosti: transformační změna a priority v době po pandemii covidu-19 se zabývá emisemi skleníkových plynů a drancováním přírody. Současně shrnuje argumenty pro zásadnější proměnu současného ekonomického a společenského systému. Zprávu sestavili odborníci z EASAC, sdružení v panelu pro životní prostředí. Zástupcem AV ČR je i Pavel Cudlín z Ústavu výzkumu globální změny.
„Degradace přírody a růst emisí skleníkových plynů pokračují, tento vývoj se ještě ani nezačal obracet. Musíme se ptát, zda jen kosmetické úpravy současného stavu mohou zachránit naši budoucnost na této planetě,“ říká Michael Norton, ředitel programu pro životní prostředí organizace EASAC.
Snížení emisí musí být větší
Základní překážkou pro rozsáhlejší změny je existence mnoha dílčích zájmů, kterým vyhovuje zachování současného stavu. „Zdá se, že ti, kdo rozhodují, naslouchají více různým zájmovým skupinám než vědě,“ říká Anders Wijkman, člen Švédské královské akademie věd, a dodává: „Zatím dosažené snížení emisí není zdaleka takové, jaké by bylo potřeba.“
Současně dochází ke ztrátě biodiverzity rychlostí, která může oslabit či zcela zničit přírodní zdroje, na něž se spoléháme. Znemožňuje to jakýkoli pokrok směrem k dosažení cílů udržitelného rozvoje OSN. Musí tedy dojít k zásadní proměně fungování společnosti, kterou vědci označují jako transformační změnu.
Proč nenasloucháme vědě?
Michael Norton upozorňuje na setrvačnost takzvané hnědé ekonomiky, založené na uhlí. Podle něj se těm, kdo prosazují zájmy fosilních paliv, podařilo získat téměř dvojnásobek prostředků na zotavení po pandemii covidu-19 ve srovnání s prostředky určenými na obnovitelné energie (platí pro země G20). Průmyslová a zemědělská lobby je příčinou odlesňování, mýcení pozemků a nadměrného rybolovu. Přesto získává dotace a uniká placení environmentálních nákladů, které kvůli jejím aktivitám vznikají.
Konkrétní kroky ke změně
Autoři zprávy předkládají tato konkrétní a urgentní doporučení:
- Nahradit ukazatel HDP novým způsobem měření skutečného blahobytu, který nebude záviset pouze na vytěžování a ničení přírodních zdrojů.
- Omezit dílčí zájmy takzvané hnědé ekonomiky (založené na uhlí). Začít tím, že nahradíme zvrácené pobídky a dotace pobídkami pozitivními, navázanými na odpovědnost k životnímu prostředí.
- Nasměrovat ekonomický systém k přemýšlení v dlouhodobém měřítku.
- Učinit průmysl a finanční sektor hybatelem změn. Zapojit veřejnost jinými, novými způsoby (konkrétní příklady jsou uvedeny v publikaci).
- Využít stimulů určených na obnovu po pandemii a Zelenou dohodu pro Evropu k tomu, abychom začali měnit současný systém.
„Uvědomujeme si, že naše závěry představují pro politiky a světové elity, které bojují za tradiční ekonomiku a od vědy a technologií očekávají, že umožní další neomezený ekonomický růst, velkou výzvu,“ říká Louise Vetová z Nizozemského institutu pro ekologii. „Ale všichni musíme přijmout realitu pomíjivosti naší planety. Pouze pokud nyní stiskneme tlačítko reset a budeme pracovat s přírodou místo proti přírodě, budou mít naše děti šanci na budoucnost.“
Organizace EASAC (European Academies’ Science Advisory Council) je tvořena zástupci národních akademií věd členských států Evropské unie, Norska a Švýcarska a slouží jako poradní orgán EU.
Komentáře