Podle Svazu průmyslu a dopravy (SP ČR) je třeba aktivně hledat další cesty a přijímat dobrovolná nebo i regulatorní opatření, jak posílit férové tržní podmínky v rámci moderních forem distribuce zboží v oblasti ochrany životního prostředí, včetně EPR. Doporučuje akcentovat striktní vymáhání existujících pravidel, zejména v celní oblasti.
Agenda rozšířené odpovědnosti výrobců, tzv. EPR, je roztříštěna v různých legislativách a členských státech a bývá značně nepřehledná. V Česku se do budoucna uvažuje o rozšíření EPR o další výrobky jako je například textil, nábytek, hračky, reklamní letáky, matrace, koberce atd., tím se může míra komplexity EPR, a tím i free-ridingu, dále zvyšovat.
K EPR není v Evropě zřízen jednotný registr, kde by byly zpřístupněny informace o výrobcích zařazených do EPR a o subjektech zapojených do plnění EPR povinností.
Existuje rozsáhlá evropská i národní legislativa, která reguluje subjekty podnikající online i z hlediska ochrany životního prostředí (např. DSA, nařízení k ekodesignu, nařízení o dozoru nad trhem, General Product Safety Regulation ) a v následujících měsících přibude další související regulace (zákon o digitální ekonomice, delegované akty k Ekodesignu).
Bohužel v současné době nejsou všechna legislativní pravidla i s dopadem na EPR z různých důvodů efektivně vymáhána a podnikající subjekty, které pravidla dodržují, jsou tím znevýhodněny (týká se to i problematiky celní správy ve světle netransparentnosti zahraničních subjektů z třetích zemí atd.).
SP ČR vnímá vzrůstající závažnost problému EPR free-ridingu, ať už v rámci distribuce zboží formou e-shopů, tak stále více i na online platformách. EPR free-riding výrazně pokřivuje tržní podnikatelské prostředí. Vzhledem k výše uvedené stručné charakteristice stávajícího stavu se přiklání k tomu, aby na úrovni příslušných právních předpisů i jejich aplikace došlo k zpřehlednění, případně i rozšíření odpovědnosti relevantních ekonomických subjektů za účelem zajištění rovných tržních podmínek na těchto perspektivních trzích.
V návaznosti na stávající povinnost sledovatelnosti obchodníků ze strany poskytovatelů online platforem (článek 30 DSA) se aktuálně jako logické a minimalistické opatření nabízí zpřehlednění aplikace již zavedeného konceptu přechodu odpovědnosti za EPR z free-ridera (§ 10 zákona o výrobcích s ukončenou životností), a to na poskytovatele online platforem. Poskytovatelé mají povinnost zajistit, že jejich online platformy budou k distribuci EPR zboží využívat pouze obchodníci řádně registrovaní v příslušných vnitrostátních EPR registrech pro účely plnění EPR povinností.
Za účelem právní jistoty je proto vhodné výslovně uvést, že umožní-li poskytovatelé online platforem v rozporu se svými povinnostmi uvádět na trh výrobky obchodníky nezapsanými v Seznamu výrobců, přechází na ně ve vztahu k těmto výrobkům EPR povinnosti, stejně jako se tomu děje u distributorů zboží pocházejících od EPR free-riderů.
Tento přesun EPR povinností z obchodníka nezapsaného v Seznamu výrobců na poskytovatele online platformy však vyjasňuje pouze nositele EPR povinností. Neřeší některé další komplexní výzvy EPR compliance, např. objemový free-riding (nesrovnalosti v evidenci výrobků uváděných na trh) nebo distribuci zboží subjekty nespadajícími pod českou jurisdikci (dozor nad trhem, celní kontrola a odpovědnosti tzv. lokálních poskytovatelů služeb kompletního vyřízení objednávek).
„Je tak třeba aktivně hledat další cesty a přijímat další dobrovolná nebo i regulatorní opatření, jak posílit férové tržní podmínky v rámci moderních forem distribuce zboží v oblasti ochrany životního prostředí, včetně EPR. Doporučujeme akcentovat striktní vymáhání existujících pravidel, zejména v celní oblasti. Problematika online tržišť dopadá na všechny členské státy a je třeba klást důraz na hledání evropského řešení," uvádí svaz.
Komentáře