O formě plateb za vodné a stočné vždy rozhodují města a obce

SOVAK ČR musí konstatovat, že takzvaná dvousložková forma plateb za vodné a stočné je již dnes běžnou praxí a v žádném případě se tak nejedná o zavedení zcela nového způsobu výpočtu plateb za vodné a stočné.

Zákon č. 274/2001 Sb. o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu v § 8 odst. 13 mimo jiné říká: „(…) vodné je úplatou za pitnou vodu a za službu spojenou s jejím dodáním. Právo na úplatu pevné složky vodného vzniká podle podmínek stanovených ve smlouvě uzavřené podle odstavce 6, v níž je sjednána dvousložková forma vodného. Takové sjednání je možné ode dne účinnosti obecně závazné vyhlášky obce vydané v samostatné působnosti obce nebo rozhodnutím nejvyššího orgánu právnické osoby, která je vlastníkem vodovodů a kanalizací (…)“.

Identické ustanovení je definováno i v odst. 14 týkající se plateb za stočné. Taktéž § 20 odst. 4 stanovuje: „Vodné a stočné se hradí v jednosložkové formě, pokud obec nestanoví obecně závaznou vyhláškou vydanou v samostatné působnosti úhradu vodného a stočného ve dvousložkové formě, včetně druhu stanovení pevné složky. O úhradě vodného a stočného ve dvousložkové formě včetně druhu stanovení pevné složky může také rozhodnout nejvyšší orgán právnické osoby, která je vlastníkem vodovodů a kanalizací a ve které výkon hlasovacích práv nejméně ve dvoutřetinové většině drží obce.“

Je tedy zřejmé, že o případné dvousložkové formě plateb za vodné a stočné vždy rozhodují města a obce, nikoliv provozovatelé vodovodů a kanalizací. Samotný způsob výpočtu pevné složky vodného a stočného při placení ve dvousložkové formě stanovuje vyhláška Ministerstva zemědělství č. 428/2001 Sb., kterou se provádí zákon č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu.

Vzhledem k charakteru poskytovaných služeb jsou dodávky pitné vody a odvádění odpadních vod v ČR zařazeny na seznam s regulovanými cenami. Cenovým regulačním orgánem v oblasti vodního hospodářství je Ministerstvo financí, které zvolilo, vzhledem k diferencovaným místním podmínkám, formu věcného usměrňování cen.

Cenový věstník ministerstva financí, kterým se určují oprávněné náklady a výše přiměřeného zisku pak stanovuje, že je-li rozhodnuto o uplatnění dvousložkové formy vodného a stočného, „může být vyčleněno nejvýše 15 % z celkových ekonomicky oprávněných nákladů a přiměřeného zisku pro dané období pro výpočet pevné složky.“

Dvousložkovou formu vodného a stočného v současné době využívají jen někteří vlastníci vodovodů a kanalizací. Při podrobné analýze nákladů spojených s výrobou a distribucí pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod je však nutné konstatovat, že až 80 % nákladů není přímo odvislých od množství vyrobené pitné či vyčištěné odpadní vody.

Mezi největší nákladové položky zahrnuté v platbách za vodné a stočné dnes jednoznačně patří náklady spojené s opravou, údržbou a obnovou vodohospodářské infrastruktury, také náklady spojené s připojením vodovodu, jeho osazením technologiemi, měřením a údržbou do srovnatelných objektů jsou stejné, je-li spotřeba vody v jednom z nich například desetkrát nižší než v druhém. Rovněž řada provozních nákladů (materiál, chemikálie, energie) odvisí od množství spotřebované vody jen nepřímo.

Tento nepoměr mezi náklady a příjmy vodárenských společností vytváří velký tlak nejen na možnost tvorby prostředků určených na financování obnovy vodohospodářské infrastruktury, ale i na zachování solidární ceny, jak je tomu již dnes na většině území v ČR. Solidární cena znamená jednotnou cenu v daném území, stejnou cenu vodného a stočného ve městě a na venkově.

Dosud města a velké aglomerace prakticky dotují venkov a menší aglomerace, které mají vzhledem k výrazně nižším objemům fakturovaného vodného a stočného výrazně vyšší jednotkové náklady na provoz a údržbu vodárenské infrastruktury. Má-li například vodárenská společnost obsluhující 180 tisíc obyvatel a 33 tisíc přípojek (klientů, nebo smluv), z toho je jedna třetina žijících na venkově, pak tato třetina klientů se sice podílí na tržbách čtyřmi procenty, ovšem čerpá náklady ve výši 22 %.

Dvousložková forma plateb za vodné a stočné představuje spravedlivější účtování veškerých nákladů spojených s výrobou a distribucí pitné vody a odvádění a čištění odpadních vod. Řada odběratelů s vyšší či jen průměrnou spotřebou vody může v případě aplikace dvousložkové formy vodného a stočného ušetřit, neboť dnes v platbách za vodné a stočné bez paušálních částky prakticky platí i náklady spojené s dodávkou vody i pro ostatní odběratele s velmi nízkou spotřebou, jejichž výše plateb za vodné a stočné v žádném případě nemůže pokrýt skutečné náklady spojené s jejich odběrem.

Paradoxně nižší spotřeba vody je dnes spojena s vyššími náklady už jen z důvodu nutnosti zajištění častější proplachů sítí pro garanci zdravotní nezávadnosti dodávané pitné vody.

Dvousložková forma plateb za vodné pak hraje velkou roli v případě provozu a financování obnovy velkých přiváděcích řadů pitné vody v ČR. Tyto skupinové vodovody o celkové délce přesahující 1 200 Km v hodnotě více jak 15 mld. Kč zásobují pitnou vodou přes 3 mil. obyvatel ČR.

V řadě případů však pro tyto zásobovaná města a obce slouží pouze jako záložní zdroje pitné vody, neboť se v průběhu roku z nejrůznějších důvodů spoléhají především na své místní zdroje. Velké sucho v roce 2015 však zcela jasně poukázalo i na nezastupitelnou a nenahraditelnou úlohu těchto velkých skupinových vodovodů, které představují pro napojená města a obce nejbezpečnější a nejstabilnější zdroj pitné vody.

Pokud však tyto skupinové vodovody jsou využívány jeden či dva měsíce v roce a paušální platba je limitována maximálně na 15 % z celkových nákladů, není v žádném případě možné vygenerovat na platbách za vodné dostatečné množství prostředků na pokrytí skutečných nákladů souvisejících s jejich provozem, opravou a obnovou.

V řadě zemí je výrazný podíl paušálních plateb za vodné a stočné již dnes běžnou praxí, například v Itálii či Španělsku. SOVAK ČR je přesvědčen, že pro zajištění a následné udržení samofinancovatelnosti vodního hospodářství je vhodné začít diskutovat o výhodách dvousložkové formy plateb za vodné a stočné na straně jedné a otevřít otázku zvýšení stávající hranice paušálních plateb ze současných 15 % z celkových nákladů na straně druhé.

Nejedná se tedy o revoluci v platbách za vodné a stočné, ale pouze o využití a posílení již dnes zavedené dvousložkové formy plateb za vodné a stočné. V České republice jsou paušální platby již dnes běžnou praxí i v jiných síťových odvětvích, například energetice či plynárenství.

Hlavním smyslem vyššího uplatnění dvousložkové formy plateb za vodné a stočné pak není od odběratelů vybrat více prostředků, ale především lépe a spravedlivěji rozprostřít skutečné náklady mezi jednotlivé odběratele, zajistit vyšší ekonomickou stabilitu pro vlastníky vodohospodářské infrastruktury, a zabezpečit i generování prostředků pro obnovu i v těch lokalitách, kde se to dnes vzhledem k stávající formě účtování plateb za vodné a stočné nedaří naplňovat v potřebné míře.