Ministerstvo průmyslu a obchodu stručné představilo nařízení o ekodesignu udržitelných výrobků formou otázek a odpovědí.
Čeho se nařízení o ekodesignu týká?
Nařízení má za cíl zlepšit environmentální udržitelnost výrobků, tj. aby měly výrobky dlouhou životnost, byly energeticky účinné a účinně využívaly zdroje, byly opravitelné a recyklovatelné. Samotné nařízení nicméně vytváří pouze obecný právní rámec, na jehož základě budou teprve následně Evropskou komisí přijímány konkrétní ekodesignové parametry pro jednotlivé kategorie nebo skupiny výrobků.
Kterých výrobků se bude nařízení týkat?
Nařízení se teoreticky vztahuje na veškeré typy zboží uváděného na trh EU, a to bez ohledu na to, zda bylo vyrobeno v EU nebo mimo ni. Vyloučeny však jsou potraviny, krmiva, humánní a veterinární léčivé přípravky, živé rostliny, živočichové a mikroorganismy, produkty lidského původu, rostlinné a živočišné produkty. Na všechny ostatní skupiny výrobků se v budoucnu mohou vztahovat konkrétní ekodesignové předpisy.
Konkrétní ekodesignové požadavky budou nicméně přijímány postupně pro jednotlivé kategorie výrobků, a to prostřednictvím předpisů Komise (tzv. akty v přenesené pravomoci nebo delegované akty, obdoba nařízení vlády nebo ministerské vyhlášky). V první fázi se Komise zaměří na výrobky, které mají největší dopad na životní prostředí a současně u nich existuje značný potenciál pro zlepšení. Komise má nyní za úkol vypracovat pracovní plán, v němž identifikuje kategorie výrobků, které budou v tomto procesu prioritizovány. Dle předběžného posouzení, které bylo provedeno již při přípravě nařízení, by se v první vlně mělo jednat o textilní výrobky, nábytek, matrace, pneumatiky, čistící prostředky, barvy, maziva, ale i o meziprodukty jako železo, ocel a hliník.
Jaké požadavky na výrobky může Komise stanovit?
Požadavky na jednotlivé kategorie výrobků se budou lišit a budou se týkat různých parametrů výrobku v závislosti na jejich vlastnostech, např.
- trvanlivost a spolehlivost výrobku v podobě např. zaručené doby životnosti, technické životnosti, odolnosti vůči namáhání či mechanismu stárnutí,
- možnost jeho opravy a údržby vyjádřená např. dostupností a dodací lhůtou náhradních dílů, dostupností pokynů k opravám a údržbě, použitím standardních součástí, možností nedestruktivní demontáže a opětovné montáže apod.
- možnost modernizace, opětovného použití, repase a renovace výrobku vymezená např. použitím standardních součástí, podmínkami přístupu k údajům o výrobku, podmínkami přístupu k potřebnému hardwaru a softwaru,
- možnost a kvalita recyklace, např. použitím snadno recyklovatelných materiálů, snadným a nedestruktivním přístupem k recyklovatelným součástem výrobku, použitím norem označování součástí,
- povinnost vyhnutí se technickým řešením, která jsou na újmu opětovnému použití, modernizaci, opravám, údržbě, renovaci, repasování a recyklaci výrobků
- použití určitých látek,
- spotřeba energie, vody a jiných zdrojů, včetně kritických surovin,
- použití nebo obsah recyklovaných materiálů,
- hmotnost a objem výrobku a jeho obalu a poměr výrobku k obalu,
- začlenění použitých součástí,
- množství, charakteristiky a dostupnost spotřebních materiálů potřebných k řádnému použití a údržbě,
- environmentální a uhlíková stopa výrobku,
- uvolňování mikroplastů,
- emise do ovzduší, vod nebo půdy,
- množství vyprodukovaného odpadu,
- podmínky pro použití ve smyslu schopnosti sloužit zamýšlenému účelu, stanovením požadovaných dovedností, kompatibilitou s jinými výrobky apod.
Současně mohou být stanoveny určité informační požadavky, a to pokud jde o obsahtzv. digitálního pasu výrobku (viz též dále), informování o jednotlivých parametrech výrobku, o tom, jak výrobek naistalovat, používat, udržovat a opravovat, či jak s ním zacházet na konci jeho životnosti. Aby se usnadnilo vzájemné srovnání výrobků, mohou mít požadované informace rovněž podobu určitých „výkonnostních“ tříd (např. stupnicí A - G), a pokud možno, zobrazených formou štítků jako již dnes u některých elektronických zařízení.
Co je to digitální pas výrobku (Digital Product Passport)?
Prostřednictvím digitálního pasu výrobku mají být zpřístupněny veškeré relevantní informace týkající se výrobku na jednom místě a tak, aby byly dostupné během celé životnosti výrobku. Má jít o (i) informace určené spotřebitelům, jako např. návody k instalaci, užívání, údržbě či opravám, informace o výkonnostní třídě výrobku či týkající se látek vzbuzujících obavy, relevantní štítky či informace ohledně způsobu nakládání s výrobkem po ukončení jeho životnosti; (ii) informace určené opravnám nebo subjektům provádějícím recyklaci, jako např. informace týkající se opětovného použití výrobku, možnostech repasování nebo recyklace; ale i (iii) data určena dozorovým orgánům, jako technická dokumentace, prohlášení o shodě apod.
Tyto informace by měly být přístupny přes jeden datový nosič (např. QR kód, čárový kód, vodoznaky).
Přístup k jednotlivým souborům informací by měl být nicméně omezen přístupovými právy, které bude určovat správce digitálního pasu. Zavedení pasu tedy neznamená, že se běžný spotřebitel může dostat např. k technické dokumentaci, která je z povahy věci určena pro dozorové orgány nebo pro jednotlivé hospodářské subjekty v rámci dodavatelského řetězce.
Co to jsou samoregulační opatření?
V oblastech, kde dosud nebyly přijaty specifické požadavky na ekodesign, umožňuje nařízení výrobcům předložit Komisi vlastní samoregulační opatření (vlastní ekodesignové požadavky). Pokud takové samoregulační opatření přispívá ke zlepšení environmentální udržitelnosti dotčených výrobků, signatáři tohoto opatření reprezentují nejméně 80% podíl výrobků dodávaných na trh EU a samotné opatření plní stanovená kritéria, pak jej Komise zařadí na oficiální seznam samoregulačních opatření. Těmito kritérii jsou: otevřená účast, udržitelnost a přidaná hodnota, reprezentativnost, kvantifikované a postupné cíle, zapojení občanské společnosti, sledování a podávání zpráv o dodržování opatření.
Na koho se bude vztahovat povinnost zveřejňovat informace o zboží, které bylo vyřazeno jako neprodané?
Ve snaze demotivovat od běžné praxe ničení neprodaného zboží nařízení stanoví povinnost zveřejňovat informace o zboží, které bylo vyřazeno jako neprodané. Tyto informace by měly být veřejně přístupné na webových stránkách dotčeného hospodářského subjektu. Od této povinnosti jsou osvobozeny pouze malé a mikro podniky. Pro střední podniky je dodržování této povinnosti odloženo o 6 let, tj. tuto povinnost budou mít od 19. července 2030.
Na které výrobky se bude vztahovat zákaz ničení neprodaného zboží?
Nařízení samotné už zavádí zákaz zničení neprodaného spotřebního zboží, a to konkrétně ve vztahu k oděvům, oděvním doplňkům a obuvi, a to s účinností od poloviny roku 2026.
Tento zákaz není nicméně absolutní. Jsou umožněny určité výjimky, například v případě, kdy půjde o poškozené výrobky, odmítnuté výrobky nabídnuté k darování, výrobky porušující práva duševního vlastnictví, výrobky přesahující dobu použitelnosti, výrobky, u nichž zničení představuje možnost s nejmenším negativním dopadem na životní prostředí nebo bude-li to opodstatněno zdravotními, hygienickými či bezpečnostními důvody.
Od této povinnosti jsou osvobozeny pouze malé a mikro podniky. Pro střední podniky je dodržování této povinnosti odloženo o 6 let, tj. pro tyto firmy platí uvedená povinnost až od 19. července 2030. Zákaz bude moct Komise časem rozšířit i na další kategorie spotřebního zboží v návaznosti na vyhodnocení dat ohledně vyřazování neprodaného zboží.
Předpokládá nařízení nějaká zvláštní opatření a výjimky pro malé a střední podniky?
Nařízení přináší mnoho nových požadavků a povinností. Obsahuje proto i řadu ustanovení, které mají usnadnit jeho aplikaci mikropodnikům a malým a středním podnikům (MSP[1]). Jednak stanoví Komisi povinnost využít stávající programy a vytvořit v rámci nich iniciativy, které podpoří MSP v začleňování environmentální udržitelnosti do svého hodnotového řetězce. Dále pak zavazuje Komisi k vytvoření vysvětlujícíchpokynů, např. pro výpočet analýzy životního cyklu či k poskytnutí konkrétní podpory při provádění požadavků týkajících se digitálního pasu výrobku. Členské státy pak zavazuje k vytvoření jednotných kontaktních míst, které budou poskytovat informace o stanovených požadavcích a další podpoře např. formou školení.
V textu je obsažena i řada výjimek pro MSP, jako např. výjimka z informační povinnosti týkající se neprodaných výrobků – tato povinnost je vůči středním podnikům odložena o 6 let (tj. povinnost platí až od 19. července 2030), na mikro a malé podniky se nevztahuje vůbec; obdobně pokud jde o zákaz ničení neprodaných výrobků.
Bude mít nařízení vliv na pobídky členských států a zadávání veřejných zakázek?
Za účelem zvýšit poptávku po environmentálně udržitelných výrobcích stanoví nařízení povinnost zaměřit pobídky členských států na dvě nejvyšší stanovené třídy výkonnosti, jsou-li ve vztahu k dotčenému výrobku stanoveny, případně na výrobky s ekoznačkou EU.
Komise je rovněž zmocněna určit minimální povinné požadavky na veřejné zakázky, a to pokud jde o prodloužení životnosti, spotřebu energie, nakládání s výrobkem na konci doby životnosti či kritéria vztahující se na renovace či repasování výrobku. A obdobně jako u zmiňovaných pobídek členských států, pokud jsou pro dotčený výrobek stanoveny třídy výkonnosti, pak tyto výrobky mají plnit jednu ze dvou nejvyšších tříd výkonnosti.
Od kdy je nařízení účinné a od kdy budou platné nové konkrétní ekodesignové požadavky?
Nařízení samotné je účinné od 18. července 2024, jeho praktická aplikace je však navázána až na následné předpisy Komise, které budou stanovit konkrétní ekodesignové požadavky pro jednotlivé výrobkové skupiny. Vydání těchto předpisů musí nicméně předcházet poměrně rozsáhlá analýza zahrnující mimo jiné konzultace se zainteresovanými stranami, tedy především výrobci a ostatními zástupci dotčených průmyslových odvětví. První předpisy Komise lze očekávat nejdříve během jara 2025. Každý tento předpis by pak měl mít odloženou účinnost alespoň o 18 měsíců tak, tak aby se výrobci a ostatní hospodářské subjekty měly možnost přizpůsobit novým požadavkům. Náběh nových ekodesignových požadavků tak odhadem můžeme očekávat nejdříve během druhé poloviny roku 2026.
Mohou mít výrobci a ostatní zainteresované subjekty vliv na konečnou podobu ekodesignových požadavků?
ANO, a je velmi důležité jí využít! Vydání předpisů Komise, kterými se stanoví konkrétní ekodesignové požadavky pro jednotlivé kategorie výrobků, budou předcházet konzultace se zainteresovanými subjekty, a to mimo jiné formou veřejných konzultací. Do těchto veřejných konzultací se může zapojit kdokoliv – výrobci, dovozci, provozovatelé online tržišť, spotřebitelé, oborové asociace atd. Veškeré veřejné konzultace jsou vyhlašovány prostřednictvím webového portálu Evropské komise HAVE YOUR SAY (v češtině Podělte se o svůj názor) a svůj vstup je možné zaslat ve kterémkoli z oficiálních jazyků EU, tedy i v češtině.
Je rovněž možné zaregistrovat se na stránkách Evropské komise věnovaných iniciativám v oblasti udržitelnosti, které poskytují přehledné informace ohledně přípravy dopadových studií ve vybraných oblastech. Zaregistrované subjekty jsou u probíhajících iniciativ přizvávány i na workshopy k jednotlivým tématům, kde mají nejen možnost získat podrobné informace ohledně jednotlivých kroků v rámci přípravy dopadové studie, ale i prostor se zapojit do diskuze či klást expertům Komise dotazy.
Zapojení se to výše uvedených aktivit může vést k ovlivnění výsledné podoby ekodesignových požadavků, a proto je více než žádoucí, aby se veškeré zainteresované subjekty a zejména pak výrobci do těchto konzultací aktivně zapojovali.
[1] Za malého a středního podnikatele se dle doporučení Komise 2003/361 považuje podnikatel, který zaměstnává méně než 250 zaměstnanců a jeho roční obrat nepřesahuje 50 milionů EUR nebo jeho bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 43 milionů EUR.
Za malý podnik jsou dle tohoto doporučení považování podnikatelé, kteří zaměstnávají méně než 50 osob a jejichž roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 10 milionů EUR.
Drobní (mikro) podnikatelé představují podle tohoto doporučení podnikatelé, kteří zaměstnávají méně než 10 osob a jejichž roční obrat nebo bilanční suma roční rozvahy nepřesahuje 2 miliony EUR.
Komentáře