Ty jsou atypické hlavně tím, že páteřní sběrače vody jsou vedeny po obou březích řeky Dřevnice a při deštích do řeky přepadají naředěné odpadní vody až ze 70 odlehčovacích komor. Nejmenší čističky jsou chráněny obtokem čistírny v případě nadměrného přítoku.
„Ideálním stavem by bylo, kdyby se čistírna odpadních vod nacházela na oddělené kanalizaci a dešťové vody se do ní vůbec nedostaly. V rámci celé ČR jsou ale kanalizace jednotné, včetně dešťové vody“, říká ředitel regionu Zlín za Movo a.s., Ing. Pavel Raška.
Každá z 13 čistíren má stanovené maximální projektované parametry, kolik odpadní vody je schopna při dešťových přítocích vyčistit. V těchto případech se přitékající vody vždy mechanicky předčistí. Odstraní se plovoucí nečistoty, shrabky z česlí, štěrky a písky.
Při nadměrných přítocích fungují automatické mechanismy, které zabezpečí, aby do čistírny nateklo množství vody, které je sama schopna přijmout. Všechna odpadní voda, která do čističky přiteče se mechanicky předčistí a množství nad stanovený limit biologického čištění se řeší přes odklonění do dešťových zdrží, vírových separátorů a případným obtokem čistírny.
„Samotné čištění vody záleží na velikosti čistírny a průměrném přítoku vody. Například na ČOV Zlín trvá průměrně čištění odpadní vody, která přitéká po dešti, více než 24 hodin. Hlavním cílem je zajistit, aby dešťová zdrž dokázala zadržet mechanicky předčištěné odpadní vody při začátku vydatného deště a srážek. Tím se zabrání odtoku znečištění do místního toku“, říká Ing. Pavel Raška.
Nejhorší situace na čistírnách nastala na Zlínsku při dlouhodobých a vydatných srážkách v roce 1997. Po naplnění koryt vodních toků byly zaplaveny objekty čistíren ve Zlíně, Luhačovicích, Kašavě a Valašských Kloboukách. Voda se do objektů dostala nejen z vodních toků a povrchovým přítokem, ale i kanalizací.
Výjimečně se může stát, hlavně při povodňových stavech, že zpětným vzdutím začne říční voda vnikat odlehčovacími stokami do kanalizačního systému. V tomto případě se stane, že s sebou do čističky voda vezme i ryby. Krátkodobé přívalové deště způsobí u čistírny pouze zvýšený přítok odpadních vod na který je čistírna připravena a navržena. Pravidelně se kontroluje dešťová zdrž a před vydatnými dešti musí být vypuštěna.
Většina provozovaných čistíren je ve Zlínském kraji po rekonstrukci. Jsou modernizované a schopny kvalitně čistit odpadní vodu i při deštích. „V nejbližší době se plánuje dokončení druhé biologické etapy rekonstrukce ČOV Luhačovice a menší ČOV Kašava“, dodává Ing. Pavel Raška.
Další čističky odpadních vod jsou v oblasti Malenovice, Napajedla, Vizovice, Fryšták – Žabárna, Salaš, Slavičín, Brumov – Bylnice, Valašské Klobouky, Řetechov, Svatý Štěpán a Nevšová.
Kanalizační systém je ve Zlíně jednotný a navržený na maximálně dvouletý déšť se 70 objekty odlehčovacích komor a je v celkové délce 27,5 kilometru. U nové zástavby a u vodních toků je zřízena samostatná dešťová kanalizace, která ústí přímo do toků. (Sídliště Jižní Svahy, Bartošova čtvrť, Podhoří nebo Příluky). V těchto případech je navržena dešťová kanalizace dle velikosti povodí, které pak dešťovou vodu odvádí.
Komentáře