Energeticky náročné provozy jako jsou například sklářské hutě buď krachují rovnou, nebo uvažují, že přesunou své sklářské formy do Brazílie nebo do USA, protože tam je zemní plyn desetkrát levnější. Touto informací otevřel ředitel České asociace oběhového hospodářství svoji prezentaci „Oběhové hospodářství v době ekonomické krize“ na tradiční Konferenci účetnictví a reporting udržitelného rozvoje, konané v rámci letošního Mezinárodního strojírenského veletrhu v Brně.
Nedíváme se na věc komplexně
Zelená transformace je probírána za všech stran a mohla mít v uplynulých dvou dekádách daleko silnější politickou podporu. Kdyby se OZE v posledních dvaceti letech braly opravdu vážně, šok z toho, že nám nepřijde z Ruské federace ani kubík zemního plynu, nemusel být tak veliký.
ČAObH má ve svých řadách společnosti odpadářské, svozové, recyklační, společnosti stavící bioplynové stanice, také společnosti z oblastí sběru a recyklace baterií a akumulátorů, Ocelářskou unii, nebo například Svaz chemického průmyslu ČR. Při tomto obrovském záběru aktivit se snažíme o využívání standardních řídících postupů, jako je např. systém zpětné vazby . Zjednodušeně řečeno ukázat všem, kteří tvoří nástroje pro záchranu planety, jak to chodí v reálu. Evropskou unií vyznačené cesty k vytyčeným cílům jsou v mnoha případech bez výrazných ekologických dopadů nereálné.
Pokud by v EU fungoval systém zpětné vazby, pokud by se doprovázela každá nová regulace důslednou dopadovou studií do všech oblastí lidského života, nemuseli jsme být svědky toho, co teď je. EU v nedávné době přijala - a už je to závazné - 22 recyklačních cílů, které jsou z větší části splnitelné jenom za cenu mnohem vyšších emisí skleníkových plynů, za obrovské spotřeby energií a energetických surovin. Jinými slovy, chceme se dobrat k lepšímu životnímu prostředí cestou jeho ničení.
Opravdu bychom měli z té hrušky slézt co nejrychleji. Čím dříve si to uvědomíme, tím lépe. Existují základní ochranářské principy a ty musíme využívat. Holistický přístup v zelené transformaci je nezbytně nutný, jinak naděláme více škody, než užitku.
Je třeba mít nouzové řešení
ČAObH se před časem sešla s ministryní životního prostředí paní Annou Hubáčkovou a navrhla vznik „krizového managementu“. Z důvodů, které mohou nastat a vlastně již v minulosti několikrát v oblasti nakládání s odpady nastaly. Měli bychom být připravení například na situaci, která zbrzdí nebo úplně zastaví trh druhotných surovin a přestane se recyklovat, že nastane domino efekt v oblasti separovaného sběru se všemi souvisejícími efekty.
Konkrétně jsme navrhovali, že by bylo vhodné do stávajícího platného zákona o odpadech, vrátit ustanovení o nouzovém stavu v odpadech, které zmocňuje vládu, aby svými nařízeními mohla upravovat některé podzákonné normy, vyhlášky apod.
Proč se otázkou nouzového stavu, nebo krizového managementu zabývat, je nasnadě. Zprávy z Německa říkají, že 60% v České republice sebraného starého papíru přestanou odebírat. Energetická náročnost recyklace této komodity je obrovská, vzhledem k cenám plynu. To znamená, že Němci přestali mít zájem o český vyseparovaný papír.
Jde tedy spíš o to si říct, co může nastat a připravovat se na nějakou horší variantu vývoje, nežli pak v krizové situaci reagovat bez toho, aby musel Parlament v tísni narychlo schvalovat v legislativní nouzi nějakou novelu zákona. Již nyní se dostáváme do situace, kdy se zastavuje recyklace separovaných odpadů. Není po nich poptávka a to je velký problém. Kromě hospodářských škod budeme čelit daleko větší újmě.
Občané ČR si totiž vyvinuli kladný vztah k separaci odpadů a v rámci Evropy jsme v systému primární separace špičky. Co se stane v myslích našich 10 milionů občanů, pokud se dozví, že jimi separovaný odpad je k ničemu? Že to dělají zbytečně? Motivaci ztratí. Je tedy nutné zajistit cestu vyseparovaného odpadu k využití. I v dobách pro recyklaci odpadů nelehkých.
Konkrétně a snad i holisticky
Evropa, potažmo velké nadnárodní a národní společnosti si libují ve sloganech. Jeden z nich je například Bottle to Bottle. To je příběh, který má dvě strany. Jedna, ta lepší stránka, se veřejně říká a argumentuje se s ní v boji za povinné zálohování. Ta říká, že vyrobíme ze staré PET lahve novou. To je krásné, environmentálně přínosné, bezodpadové, cirkulární a Bůh ví, co ještě. Druhá stránka, ta horší, která se nikde neprezentuje se vyznačuje několika mýty a omyly.
Udělat přímo ze staré petky novou, samozřejmě nejde. Vždy se min. 20% materiálu musí nahradit novým a kvalitním a přidat ještě další aditiva. Samotný proces recyklace navíc stojí nemalé množství velmi drahé energie, která ještě není z obnovitelných zdrojů ani z poloviny. Balená voda a tedy i PET jsou celkem rychle rotující zboží. Odhaduje se tedy, že každá PET lahev se 4x ročně vyhodí, odveze, přiveze, roztaví, přetaví, upraví, nafoukne, odveze, naplní přiveze a prodá.
Zkusme to jinak
Pokud se PET lahev vyhodí a nasměruje se třeba k recyklaci v automobilovém průmyslu, vyrobí se z ní palubní deska, nebo koberečky do kabiny a budou tam sloužit možná 15 let. Tím si můžeme dramatický a energeticky náročný předcházející odstavec škrtnout. Výrobek z recyklátu bude majitelům auta sloužit léta a po ukončení životnosti vozu se může obrátka zopakovat. To by ale znamenalo, že slogan „Z lahve do lahve“ či chcete-li „Bottle to Bottle“ není až tak environmentálně v pořádku, jak se může zdát.
Pokud se zastavíme a zamyslíme se ještě hlouběji, zjistíme, že pokud se vykašleme na balenou vodu a budeme pít kvalitní vodu z kohoutku, můžeme si škrtnout celou předcházející pasáž řešící PET. Prostě nebude co řešit.
ČAObH na konferenci 22. září využila přítomnosti vysokých unijních úředníků, europoslance i českých zákonodárců a pokládali jsme jim celou spoustu ne úplně oblíbených otázek, např. jestli existuje limit energetické náročnosti procesu pro mechanickou recyklaci. Některé způsoby recyklace vyžadují více než 1MWh energie na tunu recyklovaného odpadu a to je opravdu nezanedbatelná zátěž.
V době, kdy plánujeme nosit do provozů a kanceláří svetry a šetřit kde se dá, nadále operujeme neobratně s vidinou světlých zelených zítřků za spotřeby obrovského množství energie, kterou prostě nemáme a pokud jí máme, tak je drahá.
Druhý díl textu přineseme v následujícím týdnu
Komentáře