Měření mikroplastů v oceánech jsou zkreslená, může jich tam být víc, než se očekávalo

Barcelonští výzkumníci upozorňují, že odhady týkající se znečištění moří drobnými plastovými částečkami, mohou být problematické. Současné metody měření výskytu mikroplastů jsou totiž nedostatečné a příliš různorodé.

Nedostatečné měření

Vědci z Institutu environmentálních věd a technologií na Autonomní univerzitě v Barceloně došli k závěru, že současné poznatky o znečištění mořských ekosystémů mikroplasty omezuje přílišná rozmanitost vědeckých postupů, které se ke studiu tohoto environmentálního problému používají.

Barcelonský tým analyzoval, jaký výzkum byl dosud proveden s cílem změřit množství mikroplastů na pobřeží i na otevřeném moři v rámci Středozemního moře – v jeho povrchové vrstvě, ve vodním sloupci i v sedimentech.

Ze závěrů studie, která byla zveřejněna v časopise Environmental Pollution, vyplývá, že výskyt mikroplastů ve Středozemním moři je pravděpodobně vyšší, než se odhadovalo, ale zažité metody měření nedokážou přítomnost všech plastových částeček zaznamenat.

Nové odvětví a těžko stanovitelné metody

Stále více pozornosti se dostává tématu znečištění mikroplasty a potenciálních hrozeb, které mohou představovat pro ekosystémy. Středozemní moře je jednou z oblastí, kde se hromadí obrovské množství plastů.

Míra znečištění je zde podobná jako ve Velkém pacifickém koši, tedy v plovoucí odpadové skvrně nacházející se v Tichém oceánu, o které se mluví jako o sedmém kontinentu. Velká hustota populace Středomoří a dynamičnost mořského prostředí přispívají k tomu, že plovoucí plasty se zachytávají v povodí a nepronikají masově do Atlantského oceánu. Vědecké odvětví, které se zabývá touto problematikou, je relativně nové a metody se neustále vyvíjejí. Proto je zatím obtížné posoudit, které postupy jsou nejvhodnější.

„Plastových materiálů existuje velké množství a jsou velmi různorodé, což komplikuje stanovení standardního rámce, v jehož rámci by bylo možné analyzovat všechny plasty stejným způsobem,“ říká výzkumnice Laura Simon, která působí na Autonomní univerzitě v Barceloně a je hlavní autorkou studie.

Menší částice nelze zachytit