Na začátku listopadu proběhla v pražském hotelu OREA konference Počítáme s vodou 2023, která nabídnula zajímavý a velmi rozmanitý náhled na praktické příklady uplatnění modro-zelené infrastruktury. Mezi přednášejícími byli jak tuzemští, tak zahraniční řečníci. Vybíráme tři inspirativní řečníky.
Neil Mclean Goring (Dánsko), krajinářský architekt modro-zelené infrastruktury, Ramboll, pohovořil v úvodu prezentace o duchu času a duchu místa. Důležitá je podle něho „žitelnost“ daného místa. Zaujalo jeho povídání o specifickém místě, tzv. větrném tunelu, který se nachází v okolí sídla Rambollu. Prvky zelené infrastruktury napomohly jak ke snížení hlučnosti, k vstřebávání vody – do kanálu odtéká nyní voda ve velmi malém rozsahu, tak přispěly ke zkrášlení prostředí.
Dalším příkladem bylo náměstí svaté Anny, kde byl problém se zaplavováním při povodních. Byl vytvořen nový zelený pruh uprostřed s hravými prvky a rázem i místo samotné doznalo větší atraktivnosti. Fotografie s upraveným místem se objevují i v doporučeních na webu. „Voda může být tak katalyzátorem změn,“ poznamenal Neil Mclean Goring.
Stejně tak se proměny dočkalo Ringsted Square, zaplavované přívalovými dešti. Vznikl tak flexibilní veřejný prostor se sezením na schodech v podobě hlediště. Výsledkem bylo, že tam lidé začali trávit více času a prostor využívají i školy. Bylo možné do obchodů dát skleněné výlohy, nebyly již ohrožovány rizikem rozbití. Voda byla zpomalena a svedena do kanálů, je odváděna od budov dále do přírody. Neil Mclean Goring zdůraznil, že je důležité myslet na lidi a na přírodu.
Dirk Van Peijpe (Nizozemsko), projektant a urbanista, De Urbanisten. Watersquare Benthemplein prezentoval obdobné řešení „vodního“ náměstí, a to v Rotterdamu. V případě dešťů je zaplavováno, jinak slouží k volnočasovým aktivitám. O multifunkčnosti svědčí i to, že si tam hrají děti, tak se tam konají mše pod širým nebem. Dirk Van Peijpe zmínil, že do projektu zapojili i studenty, měli tak možnost vyjádřit svůj názor, co by v tomto prostoru chtěli dělat.
Ikonou pro lidi se stal další projekt The Zoho Raingarden, kde je například možné ve venkovním prostoru na ulici pěstovat bylinky a aktivita podporuje i společnou soudržnost. Lidé si žádali o vytvoření dalších takových míst, oceňovali možnost více se setkávat venku. Za zmínku stojí projekt Hofbogenpark, kdy byla využita opuštěný železniční viadukt. Dirk Van Peijpe zdůraznil, že z viaduktu je úplně jiná perspektiva, z níž lze pohlédnout na město a navíc pomyslně se procházíte jakoby v korunách stromů. U dalšího projektu Tidal parku – Keilehaven Rotterdam zazněla krásná myšlenka, že město je součástí přírody a měli bychom se soustředit i na to, jak prostor vnímají zvířata.
Denis Dujardin (Belgie), krajinářský architekt a urbanista, ředitel Denis Dujardin BV, přinesl osvěžující pohled se zaměřením na výběr druhů rostlin, které jsou součástí dešťových zahrad. Hovořil o biologické rozmanitosti, i o tom, jak se divoké druhy mohou stát domorodými. I v tomto případě měli lidé zájem se podílet na projektu. Zajímavý byl poznatek, že rostliny bývají někdy nepředvídatelné, připravíte jim podmínky, ale nevíte, jak budou reagovat. „Někdy jsme také překvapeni, že rostliny pro sucho se vypořádají dobře s vodou,“ poznamenal Denis Dujardin.
Podrobněji se o programu konference dozvíte na webových stránkách projektu Počítáme s vodou.
Komentáře