Koncept cirkulární ekonomiky je v dnešní době takřka všudypřítomný. Méně často se ale hovoří o tom, že cirkulární ekonomika není sama o sobě cílem, je pouze prostředkem, který nám má pomoci zachovat primární zdroje a ochránit životního prostředí.
V odborném článku rakouští vědci, Johann Fellner a Paul H. Brunner z Technické univerzity ve Vídni, porovnávají náklady na recyklaci plastů s dalšími alternativami jejich zpracování, a snaží se na příkladu plastových odpadů vyvolat diskuzi o limitech cirkulární ekonomiky.
Nelichotivá čísla recyklace
Spotřeba plastů v posledních desetiletích významně vzrostla. Celosvětová produkce plastových materiálů v roce 1990 čítala 100 milionů tun; o deset let později se toto množství zvýšilo čtyřnásobně na téměř 400 milionů tun. V současnosti se recykluje pouze malé množství těchto plastů. Dokonce i ve státech s vyspělými ekonomikami je celková míra recyklace plastů nízká. Produkce recyklovaných plastů v EU dosahuje přibližně 5,5 milionů tun ročně, což je méně než 10 % z 60 milionů tun primárních plastů, které byly v Evropě vyrobeny.
Recyklaci plastů v současné době pohání kupředu především dvě věci. Prvním z nich jsou ekonomické přínosy, dalším právní předpisy, jimiž se recyklace plastových odpadů v bohatších zemích obecně řídí. Obvykle se zaměřují na jednotlivé toky odpadu, v rámci kterých se nejčastěji recyklují snadno recyklovatelné plasty, jako jsou PET lahve. I v zemích s moderní regulací a sofistikovaným sběrem, tříděním a recyklací, je skutečná míra recyklace plastů stále nízká. Například v Evropě se odhadem recykluje méně než 40 % PET lahví na druhotný PET.
Podle údajů společnosti Plastics Europe by zásoby plastů v EU mohly ročně vzrůst o více než 20 milionů tun, neboli o 30 % celkové spotřeby plastů. Mnoho starých plastových výrobků obsahuje staré znečišťující látky, které jsou dnes částečně regulovány nebo dokonce zakázány. Proto je nutné najít řešení pro jejich konečnou likvidaci. Jejich recyklace je možná pouze v případě, pokud se podaří odstranit nebezpečné látky, k čemuž je třeba vynaložit dostatek finančních prostředků. I tak není jejich recyklace v některých případech technicky možná. Pro plastové odpady obsahující nebezpečné látky není recyklace tím správným řešením.
Evropské plány znamenají vyšší náklady
Plán EU si v oblasti cirkulární ekonomiky klade za cíl, že výrazně zvýší recyklaci plastů ze současných 22,5 % na 55 %. Pokud se podaří takového cíle dosáhnout, výrazně vzrostou náklady na recyklaci. Dnes, při poměrně nízké míře recyklace, dosahují náklady na recyklaci plastového odpadu, včetně odděleného sběru, třídění a recyklace, více než 1200 eur na tunu recyklovaných plastových obalů. Při vyšší míře recyklace se tyto náklady nutně zvýší, částečně i proto, že chemická recyklace je nákladově náročnější než v současnosti používaná recyklace mechanická.
Jenomže ekologické přínosy recyklace jsou omezené. Při srovnání s výrobou primárních plastů se ušetří asi 1,2 tuny CO2 na každou tunu mechanicky recyklovaných obalových plastů. Náklady na snížení emisí CO2 prostřednictvím recyklace plastů se tedy pohybují v rozmezí 1 000 eur na tunu CO2.
Lze očekávat, že díky vyšší míře recyklace se začne kvalita recyklovaných plastů snižovat, jelikož s opakovanou recyklací dochází k degradaci materiálu. Je nutné také počítat s tím, že dojde ke zvýšení nákladů na recyklaci plastů, protože snadno recyklovatelné plasty, jako jsou PET lahve, budou už dávno recyklovány. Zároveň se budou postupně snižovat i úspory CO2 vyvolané recyklací plastů.
Nákladově efektivnější alternativy
Nicméně existuje alternativní cesta pro nakládání s plastovým odpadem a to za využití stávající infrastruktury pro sběr a zpracování odpadu. V Evropě je v provozu asi 500 nejmodernějších zařízení na energetické využití odpadu (ZEVO), které přeměňují cca 100 mil. tun komunálních odpadů na teplo a elektřinu, ale i na jiné užitečné materiály. Pokud by tyto závody byly modernizovány technologií Carbon Capture, stálo by energetické využití plastů asi 500 eur na tunu plastů (asi 300 eur za zachycování CO2 emitovaného při spalování plastů a 200 eur za spalování 1 tuny plastů).
Tato technologie je výrazně levnější, než technologie na recyklaci plastů – minimálně dvojnásobně. Energetické využití plastových odpadů pomocí zachycování uhlíku (zachycení 90 % emitovaného CO2 chemickou absorpcí), snižuje CO2 o 1 tunu na tunu použitého plastu ve srovnání s výrobou tepla zemním plynem. Ve srovnání s recyklací plastů lze dosáhnout úspory CO2 prostřednictvím energetického využití a zachycování uhlíku (500 eur/tunu CO2) za méně než polovinu nákladů. Kromě toho energetické využití ničí toxické organické látky v plastových odpadech ve vysoké míře (> 99,9 %). Anorganické znečišťující látky mohou být buď koncentrovány a znovu použity, nebo eliminovány, imobilizovány a likvidovány na bezpečných skládkách.
V budoucnu by se klidně mohlo stát, že bude možné CO2 ze ZEVO získat zpět, a použít jako novou surovinu. Taková strategie zachycování a využívání uhlíku stále vyžaduje podstatný technologický vývoj. Pokud by ale byla ekonomicky úspěšná, poskytovala by mnoho výhod, např. menší požadavky na půdu. Vytvoření společných pravidel pro snižování emisí skleníkových plynů by takovou strategii mohlo podpořit.
Jsme přesvědčeni, že pro velkou část plastových odpadů je energetické využití se zachycováním uhlíku udržitelnějším řešením než recyklace: lépe plní cíle odpadového hospodářství, vede k větším ekologickým přínosům (méně emisí ekv. CO2 a nebezpečných látek), snižuje zásoby starých plastů v naší společnosti, a pokud jde o třídění odpadu, snižuje zátěž spotřebitelů.
Cirkulární ekonomika je cenná a vhodná strategie pro nakládání se zdroji a odpady. Příklad plastového odpadu však paradigmatickým způsobem ukazuje, že pro implementaci strategie cirkulární ekonomiky ve velkém měřítku je zapotřebí důkladné a nestranné individuální hodnocení. Je důležité mít na paměti, která opatření vedou k nejlepšímu naplnění cílů s co nejnižšími náklady. Z hlediska odpadového hospodářství je navíc důležité myslet nato, že hlavními cíli odpadového hospodářství není recyklace, ale spíše ochrana člověka a životního prostředí.
Ke stažení:Plastic waste management: is circular economy really the best solution?
Komentáře