Kromě Wikipedie lze nalézt v posledních deseti letech řadu článků o břidlicovém plynu. Prvně jmenovaný zdroj definuje břidlicový plyn jako zemní plyn nahromaděný ve formacích břidlic. Prvně se těžil již v roce 1825 v americkém státě New York.
Těžba v průmyslovém měřítku začala v USA v sedmdesátých letech minulého století. Protože břidlice se vyznačuje nízkou propustností, používá se od roku 1998 proces hydraulického štěpení (frakování) v horizontálních vrtech horniny za pomoci vody a chemikálií v množství 0,5 %. A to je právě důvodem, proč ekologové bojují proti frakování. Obávají se kontaminace podzemních vod.
V návaznosti na informaci v článku Hospodářská komora: Vláda by měla zajistit naplnění zásobníků plynu, kde je uvedeno doporučení, které jsem si dovolil uvést v nadpisu tohoto příspěvku, bych rád přidal několik poznámek.
O problematice břidlicového plynu jako zdroje pro výrobu monomerů a polymerů jsem publikoval v letech 2016 - 2018 v Technickém týdeníku několik článků. O některých pasážích z nich jsem se zmínil na tomto webu v článcích Seriál o plastech XXII.: Etylen a Seriál o plastech XXIV.: Polyetyleny.
Již v roce 2014 publikoval Sven Bugarsky Stratley v odborném periodiku CHEManager s odkazem na Energy Information Administration (EIA), že břidlicový plyn je dostupný na všech obydlených kontinentech ve velkém množství – 140 miliard tun objeveného a technicky využitelného plynu. Údaje vycházely z průzkumů, zejména na území USA a mohou tedy být podstatně vyšší. Energetický obsah břidlicového plynu je poměrně malý, významnější je jeho využití v petrochemickém průmyslu na výrobu etylenu a propylenu pro plasty. Hlavními složkami břidlicového plynu jsou metan, etan, propan a butany. Odborníci odhadují, že zásoby břidlicového plynu postačí při současné těžbě minimálně na dalších 200 let.
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Komentáře