Absence metodiky sjednocující postupy dotčených orgánů a stavebních úřadů, často protichůdné požadavky dotčených orgánů (památková ochrana, životní prostředí atd.), požadavky na doplnění stanovisek dotčených orgánů, ale i nedořešené majetkoprávní vztahy: to jsou podle téměř 1 100 členů České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT), kteří se zapojili do anonymního průzkumu, hlavní příčiny zdlouhavých povolovacích stavebních řízení v České republice.
Průzkum délky povolovacích řízení podle „starého“ stavebního zákona č. 183/2006 Sb. přinesl řadu velmi zajímavých dat, která dokládají, že existuje přímá úměra mezi kvalitně zpracovaným stavebním záměrem a délkou povolení – ať jde o rozhodnutí o umístění stavby, stavební povolení nebo tzv. společné územní a stavební řízení.
Otázky v průzkumu se týkaly průměrných i nejkratších termínů povolovacích řízení. Braly v potaz různé typy staveb nejen co do funkce, ale rovněž co do výše objemu stavebních nákladů. Průměrné i mediánové výsledky ve všech kategoriích ukázaly, že skutečná délka stavebního povolení či územního rozhodnutí v Česku je zcela odlišná od údajů na úrovni několika let, které prezentují na veřejnosti někteří politici nebo analytici.
Například ve sledované kategorii bytových domů činí průměrná délka územního řízení zhruba 5 měsíců, totéž platí pro stavební povolení. Společné územní a stavební řízení pak vychází v průměru na půl roku, mediánově dokonce jen na 3 měsíce. Nejdelší povolovací proces vykazují tunelové stavby (v průměru skoro rok), naopak nejkratší sklady nebo parkovací domy (cca 4,5 měsíce) – vše v případě společného povolovacího řízení.
„Téměř polovina zapojených autorizovaných osob odpověděla, že délka trvání většiny povolovacích řízení staveb v ČR, a to včetně související inženýrské činnosti, je obvykle šest měsíců až jeden rok. Prakticky ve všech kategoriích jsme narazili na relativně složitější stavby povolené během několika dní i relativně jednoduché stavby s velmi problematickým a dlouhým povolovacím řízením,“ shrnuje hlavní výstupy průzkumu Ing. Robert Špalek, předseda ČKAIT.
Zásadním zjištěním průzkumu je vyjádřená obava téměř 60 % respondentů, podle nichž nový stavební zákon č. 283/2021 Sb. sám o sobě nepovede ke zlepšení a urychlení povolování staveb. V komentářích se nejčastěji argumentovalo tím, že tato zásadní rekodifikace přináší rozsáhlé a početné změny navazujících zákonů a prováděcích vyhlášek, které navíc nejsou dosud dokončené. Navíc neustálá novelizace zákonů přináší pocit právní nejistoty. Všechny tyto náročné úpravy dopadají jak na projektanty, tak na pracovníky stavebních úřadů. V této souvislosti je třeba zmínit, že zatím nikdo neviděl návrh vyhlášek s požadavky pro dopravní stavby, které má zpracovávat ministerstvo dopravy, ani návrh městských stavebních předpisů, které připravují města Praha, Brno a Ostrava.
„Obáváme se, že stavební úřady jsou a budou zahlcené novými požadavky a z alibismu nebo prostě z nedostatku kapacit budou rozhodování odsouvat. Nepomůže ani zákonná 30denní lhůta, protože stále lze i pro nepatrné administrativní pochybení v podání zahajovat řízení opět od počátku,“ doplňuje Ing. Michal Drahorád, Ph.D., místopředseda ČKAIT.
Podle něj bylo chybou, že takto zásadní rekodifikace stavebního práva proběhla bez potřebné analýzy skutečné délky povolovacího řízení a identifikace hlavních procesních problémů. Tvůrci zákona se tehdy odkazovali pouze na žebříček Doing Business, který však pro neprůkaznost údajů a zavádějící metodiku přestala Světová banka od roku 2020 vydávat.
Komora opakovaně, ale bohužel marně doporučovala vyhodnotit dopad předchozí velké novelizace starého stavebního zákona (č. 225/2017 Sb.), která vstoupila v účinnost 1. ledna 2018 a změnila 44 navazujících zákonů. Na ni pak navázala novela starého stavebního zákona a správního řádu provedená zákonem č. 403/2020 Sb., která se týkala problematiky a závazných stanovisek dotčených orgánů včetně toho, jak lze závazná stanoviska napadnout. S účinností od 1. ledna 2021 začalo platit, že když dotčený orgán nevydá závazné stanovisko ve lhůtě do 30 dnů od té doby, co o to byl požádán, nebo od doplnění žádosti, nastává jeho fikce.
„Takže už nyní podle starého stavebního zákona, když je dotčený orgán nečinný, je to, jako kdyby souhlasil bez podmínek. Problémem zůstalo jen to, že akty dotčených orgánů mohou být podmiňovány dalšími. NSZ fikci závazných stanovisek jen rozšířil i na vyjádření dotčených orgánů,“ vysvětluje JUDr. Eva Kuzmová, členka Legislativní komise ČKAIT a právní poradkyně předsedy Komory.
Tyto novely starého stavebního zákona přinesly podle profesních zkušeností představitelů Komory řadu pozitivních změn, mezi nimi zásadní zjednodušení povolování rodinných domů a větší uplatnění tzv. společného územního a stavebního řízení.
Přínos společného územního a stavebního řízení ostatně potvrdila svými výsledky i anketa mezi autorizovanými osobami: například u staveb (bez rozlišení typu) se stavebními náklady nad 100 milionů korun trvá toto společné povolovací řízení v průměru 231 dní (medián 124 dní). Přitom samostatné rozhodnutí o umístění stavby (územní rozhodnutí) zabere v průměru 218 dní a navazující stavební řízení 175 dní (medián ukazuje na 120 + 120 dní).
Společné řízení podle odpovědí zainteresovaných projektantů u staveb nad 100 mil. Kč tedy jasně ukazuje na průměrnou úsporu více než 5 měsíců v povolovací fázi stavebního záměru! Potvrzují se tak i doporučení ČKAIT, aby se zkušenosti s tímto typem povolovacího řízení výrazně propsaly do nyní připravované vyhlášky o projektové dokumentaci. Bohužel zatím marně.
Ještě markantnější jsou výsledky průzkumu v případě nejčastěji povolovaných staveb – rodinných domů a staveb pro rodinnou rekreaci. Pokud není třeba územní rozhodnutí, je stavební povolení na stavbu vyhovující všem předpisům otázkou v průměru 4 měsíců (medián 70 dní), při společném řízení pak stavebník obdrží povolení za 5 měsíců od podání žádosti. Výjimkou však nejsou ani případy, kdy mohla stavba začít během několika dní, nejkratší termíny se v průměru pohybují okolo 2,5 měsíce.
Samozřejmě se objevují případy, kdy územní rozhodnutí nebo stavební povolení nebyla vydána ani po několika letech. Podle doprovodných komentářů respondentů jsou v takových případech nejčastěji na vině nejasné majetkoprávní vztahy, řešené nezřídka soudně, anebo spory s majiteli inženýrských sítí. Jinými slovy, v případech, kdy do procesu zasáhne soud, se termíny běžně prodlužují až několikanásobně.
Autorizované osoby za hlavní příčiny zbytečně zdlouhavých povolovacích procesů, které podle všeho nevyřeší ani nový stavební zákon a jeho nové prováděcí předpisy, označují složitost, nejednoznačnost, nekompatibilitu a absenci koordinace mezi dotčenými orgány a stavebními úřady. Dále zmiňují chybějící jednotnou metodiku přístupu stavebních úřadů a obtíže při získávání vyjádření nebo rozhodnutí dotčených orgánů. Podle odpovědí a zkušeností autorizovaných osob mohou požadavky nebo protichůdné názory dotčených orgánů při velkém množství vyjádření prakticky zablokovat celý povolovací proces. Velkým problémem jsou i nedostatečné sankce za nedodržování zákonných lhůt.
Velmi často se v odpovědích respondentů objevovala digitalizace jako možný nástroj urychlení povolovacího řízení. Od digitalizace totiž očekávají především sjednocení a hlavně zjednodušení všech dosud požadovaných formulářů, jejichž vyplňování činí z projektantů spíše administrativní pracovníky. K tomu se pojí často zmiňovaný požadavek na vyšší odbornou zdatnost a personální kapacitu stavebních úřadů, ruku v ruce s vyšším finančním ohodnocením jejich pracovníků, třeba i na základě vedené statistiky povolení.
„Podívejme se na množství neustále se měnících zákonů a vyhlášek, se kterými musíme žít a pracovat. Na všechno potřebujeme specialisty, daňové poradce, právníky, účetní. V oblasti povolování staveb se to projevilo tak, že se projektantům postupně zvýšil poměr byrokratické části práce vůči jejich hlavnímu poslání. Tím je bezesporu návrh kvalitní stavby. Proto jsem se těšil a stále ještě těším na Portál stavebníka a obecně na digitalizaci státu. Pokud bude Portál stavebníka navržen optimálně, doufám, že se částečně uleví přetíženým stavebním úřadům i projektantům. Potom by opravdu malé nebo špatně fungující stavební úřady mohly postupně zanikat bez velkého povyku,“ uvedl Ing. Michal Majer, člen Představenstva ČKAIT a místopředseda oblastního výboru ČKAIT Olomouc. Není podle něho překvapením, že se v odpovědích objevovalo volání po návratu k starším zákonným normám, a dokonce i po tzv. „zlaté padesátce“, zákonu č. 50/1976 Sb.
Zkušenosti téměř 1 100 autorizovaných osob zapojených do anonymního průzkumu, který se konal ve dnech 22. až 31. ledna 2024, se opíraly především o vyřizování povolovacích procesů u rodinných domů a rekreačních staveb (46 %), bytových domů (32 %), budov pro administrativu a správu (20,5 %), inženýrských sítí (24 %), budov/hal pro průmyslovou výrobu (18,7 %) nebo skladování (16 %). Respondenti mohli využít více možností najednou, což reflektuje širší záběr inženýrů i techniků.
Typickým respondentem byl autorizovaný inženýr zaměřený na pozemní stavby, osoba samostatně výdělečně činná, osoba na pozici hlavního projektanta, vedoucího projektu atd. vykonávající vysoce kvalifikovanou odbornou činnost. Dopravní inženýři byli zastoupeni z 10 %, stejně jako odborníci na technické zařízení staveb. O něco vyšší podíl v odpovědích pak měly autorizované osoby specializované na stavby vodního hospodářství a krajinného inženýrství.
Komentáře