Takže i dnes pokládáme otázku:
Měli bychom cenu vodného a stočného v ČR snížit? Jakou cestou?
Ministerstvo zemědělství:
Tato otázka je při znalosti situace velmi zavádějící. Máme mnoho subjektů a mnoho cen pro vodné a stočné. O plošném snižování tedy zcela jistě nelze uvažovat. Pokud by šlo o snižování ceny, tak jen v rámci zvýšení efektivity provozu tam, kde je to možné. Jinak máme spíše problém se stále ještě nedostatečnou cenou pro vodné a stočné zejména v mnoha malých obcích, kde si infrastrukturu provozují sami.
Zde bývá pravidlem, že nejen, že do ceny není dostatečně promítnuta potřeba její obnovy, ale často bývá i dotován provoz z obecních rozpočtů. Toto je také negativním dědictvím dob před rokem 1989, kdy byla cena pro vodné a stočné státem dotována, což vedlo k významnému plýtvání a zároveň i k dimenzování infrastruktury na potřeby, které již v současnosti zdaleka nemáme.
%pst%
Správným principem je princip „uživatel platí“ tzn., že v ceně služby platíme všechny náklady, které se službou přímo a adekvátně souvisí a zároveň bychom neměli žít na úkor příštích generací. Uplatnění tohoto principu, ale může mít u malého provozního celku (malé obce) výrazný efekt v nárůstu ceny pro vodné stočné, někdy až nad úroveň sociální únosnosti.
V těchto případech bychom měli hledat cesty v motivaci pro slučování do větších provozních celků se stejnou tarifní (solidární) cenou.
Miroslav Kos, SMP CZ:
Ne, byť máme jednu relativně z nevyšších cen v Evropě (poměr cena vody x HDP na osobu). Nesmíme se však dostat do pozice „švédského stolu“, kdy za prakticky stejnou vysokou cenu budeme uspokojovat své potřeby bez ohledu na efektivnost. Bohužel problém fixních nákladů nás směřuje tímto směrem. Zde je hlavní úkol do budoucna.
Anatol Pšenička, Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s. :
Ceny vodného a stočného by měly být na jedné straně vždy sociálně únosné a zohledňovat situaci lidí, na druhou stranu by jejich prostřednictvím mělo být generováno dost prostředků, bez nichž se infrastruktura a provoz neobejdou. Obecně vzato existuje poměrně dost nástrojů, které politici v rukou mají, aby se náklady vodárenských společností na činnost snížily, a mohlo v důsledku toho k poklesu ceny dojít.
Výše odvodů, poplatků, daní nebo nutnosti investovat do technologií kvůli zpřísňujícím se limitům je vždy otázkou politických rozhodnutí. My jako vodaři můžeme pouze trpělivě a věcně argumentovat tím, jaké dopady tyto kroky na sektor budou mít.
Bohužel cena vodného a stočného je mnohdy spíše předmětem politikaření než racionálního přístupu. Zeptejte se odběratele, jaká je cena vodného a stočného, kolik zaplatí za rok. Pokud je to opravdu tak ožehavé téma, měla by zaznít správná odpověď u valné většiny odběratelů. Jsem přesvědčen, a naše průzkumy zákaznické spokojenosti jasně dokládají, že tomu tak není.
Ve spotřebním koši domácností je platba za elektrickou energii a plyn podstatně vyšší než za vodu, a to nehovořím o zbytných položkách typu cigarety a alkohol. Paradoxně až vyšší cena vody vede k racionálnímu hospodaření s ní.
Pavel Policar, Vodovody a kanalizace Havlíčkův Brod, a.s.:
Cesta snižování cen vody je populistickou utopií, ale dosáhnout mnohem transparentnějšího, odpolitizovaného a tvrdšího řízení celého vodárenství (provozu a zejména investic) je cesta k mnohem nižšímu budoucímu růstu cen vody a stoky.
Pochopitelně lepší hospodaření s vodou vyrobenou a zejména mnohem lepší hospodaření s vodou v krajině, jsou výzvy, kde máme mnoho dluhů vůči naší zemi a jejím lidem.
Komentáře