Touto oblastí se zabývají také odborníci z Univerzitního centra energeticky efektivních budov ČVUT. Jejich pohled na věc nám nastínila Martina Sýkorová, která se podílí na tvorbě průvodce pro zástupce samosprávy po vhodných opatřeních pro nakládání se srážkovou vodou v urbanizovaném prostředí.
Na srážkovou vodu se v městském prostředí pohlíží spíše jako na problém, který je třeba co nejrychleji vyřešit a zbavit se ho, abychom ochránili svůj majetek. Města k tomuto tématu často přistupují tak, že srážkové vody odvádí ze svého území pomocí dešťové či jednotné kanalizace do čistírny odpadních vod nebo v lepším případě do místního vodního toku.
Tím zvyšují náklady na realizaci a provoz technické infrastruktury i na přečištění „čistých“ dešťových vod v čistírně. Následně vodu pracně navrací zpět, například v podobě zavlažování ploch zeleně či jejím rozprašováním v ulicích kropicími vozy.
Přitom nejvhodnější je inspirovat se v přírodě a napodobovat její principy. Tedy se srážkovou vodou pracovat přednostně přímo v místě jejího dopadu – zadržovat ji, umožnit jí vsáknout se do země, vypařit se a tak ochlazovat okolní prostředí, případně ji zachytávat a v období sucha využít pro zálivku ploch zeleně.
Opatření pro nakládání se srážkovými vodami jsou především technickou infrastrukturou (jedná se o vsakovací průlehy, vsakovací retenční nádrže s regulovaným odtokem, akumulační nádrže atd.), které vždy umožňují odtok vody nad limitem retenční kapacity opatření, a jsou schopné tento odtok regulovat.
Funkčnost technické infrastruktury je doplněna přírodními prvky, které zajišťují zadržování a využití vody v místě jejího dopadu, jako jsou například stromy, trávníky a výsadby dalších druhů zeleně.
Zejména vzrostlé stromy mají v městském prostředí velmi pozitivní vliv na zajištění příznivých podmínek mikroklimatu (ochlazování okolí, stínění). Například větší strom je schopný v parném dni odpařit i více než 100 litrů vody. Tím dokáže snížit průměrnou teplotu vzduchu ve svém okolí až o 3,5 °C (tj. výkon přibližně 7 kW, jen pro představu - běžná klimatizace má výkon 2 kW).
Na zábor a organizaci veřejného prostoru je přitom vyvíjen velký tlak ze všech odvětví města. Doprava si nárokuje prostor pro realizaci místní komunikace, dostatečnou šířku chodníků, plochu pro parkování automobilů. Technická infrastruktura klade požadavky na co nejekonomičtější trasování sítí a zajištění ochranných a bezpečnostních pásem.
Architekti požadují respektovat stávající charakter veřejných prostranství, vytvářet živé a obyvateli užívané prostory podpořené kvalitním návrhem mobiliáře i sadových úprav.
Jedině pokud se všechny tyto požadavky zohlední, může vzniknout kvalitní podoba veřejného prostranství, která nezapomíná ani na nakládání s vodou. Ta může vzejít jedině z multidisciplinárního řešení, jež vzniklo na základě konsensu všech těchto odvětví, zástupců samosprávy a veřejnosti.
Důležitým cílem do budoucna proto je změnit zažitý pohled na srážkovou vodu jako na problém, přičemž úkolem námi připravované metodiky je zdůraznit ekonomické, ekologické i sociální přínosy změny tohoto pohledu.
ilustrační foto/pxhere
Komentáře