Převrat v evropských lesích?

Vědecké týmy z České zemědělské univerzity (ČZU) a z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví (VÚKOZ) se podílely na studii publikované v uznávaném vědeckém časopise Communications Earth & Environment. Tato studie, první svého druhu v Evropě, ukazuje, že potenciální uhlíkový zisk z ochrany, obnovy a pokračujícího růstu stávajících původních lesů („pralesů“) a starých lesů s přírodě blízkou druhovou skladbou a dlouhodobou kontinuitou, byť v minulosti člověkem obhospodařovaných (“starých lesů”) činí přibližně 300 megatun CO2 ročně. Toto množství je vyšší než současné poutání uhlíku evropskými lesy a úroveň srovnatelná s cílem Zelené dohody EU pro rok 2030 pro odstraňování CO2. 

Dr. Zoltan Kun, jeden z iniciátorů studie k tomu uvádí: „Zelená dohoda EUzahrnuje Strategii EU pro biologickou rozmanitost do roku 2030, která obsahuje závazek urgentně mapovat a chránit poslední pralesy a staré lesy v Evropě. Tato studie potvrzuje, že ochrana stávajících pralesů a starých lesů a jejich obnova by nejen prospěla biodiverzitě a plnila závazek EU k Úmluvě o biologické rozmanitosti (CBD), ale také podpořila Klimatickou dohodu EU významným přispíváním k cíli v oblasti absorpce uhlíku.“ 

Výzkum zahrnoval analýzu dat shromážděných v různých typech lesních stanovišť po celé Evropě a výpočet množství uhlíku uloženého v nadzemní, podzemní a mrtvé biomase stromů a v lesní půdě. Studie zjistila, že zásoby uhlíku v původních a přirozených lesích (tj. lesích bez přímého vlivu člověka) byly podhodnoceny, a proto i nedoceněny v klimatických a lesnických dohodách a strategických dokumentech.

„Použití potenciální kapacity uhlíkového zásobníku v přirozených lesích jako ekologicky podložené referenční úrovně, které je možné ochranou starých lesů dosáhnout, odhaluje značné příležitosti pro mitigaci klimatické změny,“ vysvětluje další ze spoluautorů M. Svoboda. Výsledky studie ukazují, že dosažení potenciální kapacity uhlíku v existujících starých (i hospodářských) lesích tím, že se trvale umožní jejich pokračující růst a samovolný vývoj, je důležitým prostředkem zmírňování změny klimatu, který má EU k dispozici.  

 „Naše zjištění poskytují přesvědčivé důkazy o naléhavé potřebě zachování stávajících pralesů a starých lesů, což byl jeden ze závazků členských států EU v rámciStrategie EU pro biologickou rozmanitost do roku 2030. Současný stav lesů v Evropě není ideální,kácení starých lesů v Evropěi v ČR stále probíhá. Podle zprávyEEA State of Naturein the EU z roku 2020 pouze 15% lesních biotopů v síti Natura 2000 (soustava chráněných území, která má zajistit dlouhodobé přežití nejcennějších a nejohroženějších druhů a stanovišť) vykazuje příznivý stav ochrany,“ říká Martin Mikoláš (ČZU), jeden ze spoluautorů studie.  

Není proto náhodou, že vědci z VÚKOZu, kteří se na uvedené studii podíleli, rozbíhají od ledna společně s 15 výzkumnými organizacemi z 9 evropských zemí další rozsáhlý a podrobný výzkum na toto téma v rámci evropského projektu Horizon Europe - WILDCARD. V něm budou kromě kalkulací zásob uhlíku v živé i tlející biomase a v půdě analyzovány i změny biodiverzity různých skupin organismů (cévnaté rostliny, mechorosty, lišejníky, houby, hmyz, půdní mikrobiom a další) po upuštění od dalšího hospodaření, a to nejen v původně hospodářských lesích, ale i na zemědělské půdě.

„Plné využití spontánních přírodních procesů je velice lákavé. Musíme ale porozumět tomu, co přesně se děje, když člověk v krajině nebo její části zcela přestane hospodařit, říká Pavel Šamonil, vedoucí jedné části začínajícího čtyřletého projektu. „Naším úkolem bude zjistit, kde a jak dochází k největším synergiím, tj. ke zvyšování zásob uhlíku i biodiverzity současně; tedy kde ‚nedělat vůbec nic‘ bude nejvýhodnější“, dodává k tomu Kamil Král.  

To že je ochrana starých lesů horké téma i přímo v České republice mimo jiné ukazují i další studie a nemalá mediální a společenská pozornost, které toto téma poutá. Za zmínku stojí např. nedávný článek o zatím téměř nechráněných starých lesích sledovaných vědeckou skupinou z ČZU, publikovaný v týdeníku Respekt, či připravované memorandum o vyváženém způsobu hospodaření ve starých bučinách Ždánického lesa a Chřibů. 

FAKTA

Informace o zásobách uhlíku v primárních a starých lesích je zásadní pro plnou funkčnost článku 5 Pařížské dohody, směřující ke stabilizaci koncentrace CO2 v atmosféře. Zásoba uhlíku v původních a starých přirozených lesích (přirozeně obnovené lesy stanovištně původních dřevin s vysokým stupněm přirozenosti a ekologického fungování) představuje potenciální uhlíkovou kapacitu ekosystému v krajinném měřítku.

Potenciální kapacita zásoby uhlíku je ekologicky podložená referenční hodnota, která zajišťuje konzistentní informace o: i) ztrátě zásob uhlíku, ke které v minulosti došlo v důsledku lidské činnosti; ii) potenciálu zvýšení zásob uhlíku v lesích obnovou a ochranou starých lesů, což představuje upuštění od jejich dalšího obhospodařování a jejich trvalé ponechání samovolnému vývoji; a (iii) stanovení ztrát uhlíku v důsledku hospodaření. 

Vysoké zásoby uhlíku v původních a starých přirozených lesích jsou způsobeny přítomností velkých starých stromů. Ve všech studovaných lokalitách původních a přirozených starých lesů bylo 50 % kumulativní zásoby uhlíku v živé biomase obsaženo ve stromech o průměru větším než 60 cm (rozmezí 40 – 80 cm pro různé typy lesů). Dále přítomností mrtvého dřeva, které v takových lesích zůstává až do úplného zetlení (což může dle dřeviny, velikosti a přírodních podmínek činit od několika desítek let až do cca 100 let) a s tím spojenou vysokou zásobou uhlíku v půdách. 

Aby bylo možné využít potenciál evropských lesů ke zmírnění dopadů změny klimatu, je ochrana pralesů a ochrana a obnova přirozených starých lesů výborným řešením. Tyto lesy ukládají velké množství uhlíku ve stabilních a odolných ekosystémech. Ochrana a obnova těchto lesů zabraňuje uvolňování uhlíku do atmosféry v důsledku těžby dřeva a narušení půdy. 

Zvýšené ukládání uhlíku v lesích lze dosáhnout tím, že se stávajícím lesům umožní zestárnout tak, aby dosáhly maximální uhlíkové kapacity. Použití referenční úrovně uhlíkové nosné kapacity z původních lesů (pralesů) umožňuje odhadnout migitační potenciál plynoucí ze zvýšené ochrany stávajících lesů. Odhadované roční odstranění 309 Mt CO2 prostřednictvím ochrany, obnovy a pokračujícího růstu stávajících lesů je vyšší než aktuálně odhadované množství uhlíku poutané v lesích v EU (2021: 289 Mt CO2). Toto množství je zároveň srovnatelné s  cíli obsaženými v Geen Deal (odstranění 310 Mt CO2 pro rok 2030).  

Zvýšení ukládání uhlíku ve starých lesích je proto vynikající, a přitom jednoduchou strategií zmírňování klimatické změny. Přirozené lesy ponechané samovolnému vývoji poskytují kromě vysoké záruky bezpečného zadržování uhlíku i vysokou biologickou rozmanitost a další ekosystémové funkce, např. zadržování vody v krajině. 

RELEVANTNÍ POLITICKÉ STRATEGIE

Strategie pro biologickou rozmanitost Green Deal do roku 2030. Cíle zelené iniciativy EU: 

1. Potřeba co nejdříve zmapovat a chránit pralesy a lesy s dlouhou kontinuitou vývoje.
2. Konkretizace území, ve kterých by státy EU měly rozšířit stávající oblasti Natura 2000 (30 %) s přísnou ochranou a oblastí s velmi vysokou biodiverzitou a klimatickou hodnotou (10 %).
3. Obnova rozsahu a funkčnosti lesních ekosystémů – dosažení pozitivního trendu u ukazatelů stavu lesních ekosystémů včetně stojícího a ležícího mrtvého dřeva, nerovnoměrného stáří lesů, propojenosti lesů, množství běžného lesního ptactva a zásoby organického uhlíku v celém ekosystému včetně půd. 
4. Zákon EU o obnově přírody čeká na konečné schválení v Radě Evropy, ale je zamrzlý.
5. Zákon o monitorování lesů navržený Komisí s cílem zaplnit stávající mezery v informacích o evropských lesích a vytvořit komplexní znalostní základnu o lesích.
6. Přírodě blízké pokyny pro lesnictví jsou schváleny. 

Nyní byly vytvořeny kvalifikované cíle EU pro efektivní plánování a řízení přírodě blízkého lesnictví, protože staré klasické cíle byly založeny na porostech, které postrádaly velké stromy.