Singhofen zde hovoří o blížící se evropské regulaci chemických látek, které mohou mít nepříznivý dopad na hormonální systémy lidí i volně žijících živočichů. Jeho obvinění je ovšem zcela mylné a nepodložené.
Podívejme se tedy, jak nás Singhofen nabádá, na vědecké kořeny problému. Při posuzování potenciálního rizika je nejprve nutné se vždy ptát, zda může být určitá technologie nebo chemická látka nebezpečná. Je zřejmé, že na nebezpečí můžeme poukazovat u elektřiny, analgetik, například paracetamolu, ale také obyčejné soli. Singhofen a lidé s podobnými názory by veškeré průmyslově vyráběné chemické látky, které by mohly být teoreticky nebezpečné, nejraději zakázali. To by však byla hloupost. Elektrické dráty můžeme izolovat a příjem paracetamolu nebo soli pak omezit na množství, s nímž se pojí jen velmi malé riziko, pokud vůbec nějaké. Můžeme tak těžit z jejich přínosů bez rizika. To také ostatně děláme každý den po celý život. A pokud nejsme vystaveni nebezpečí, neexistuje ani riziko. To je jeden z hlavních vědeckých kořenů problému, na nějž Singhofen podle všeho zapomněl.
Za druhé, jak již dokázal lékař a filozof Paracelsus před 500 lety: „Vše je jedovaté a není nic, co by nebylo jedem, pouze dávka činí jed jedem.“ Zakázal by Singhofen sójovou kojeneckou výživu nebo sójové boby, které se přidávají do mnoha zpracovaných potravin? Sójové boby obsahují velké množství isoflavonů, což jsou známé endokrinně účinné látky. Obsah isoflavonu v široké škále potravin je mimochodem uveden v on-line databázi Ministerstva zemědělství USA. U dětí, které jsou krmeny výhradně sójovou výživou, se hladina isoflavonu blíží 1000 ng/ml. Naopak kojenci krmení výživou na bázi kravského mléka nebo lidským mateřským mlékem vykazují hodnoty isoflavonu v plazmě 9,4, resp. 4,7 ng/ml.1 Velmi zajímavé jsou dále fytoestrogeny – ačkoli se v laboratorních modelech endokrinní disrupce chovají podobně jako řada syntetických sloučenin, Singhofenovi a dalším tyto sloučeniny evidentně nevadí, přestože použití syntetických endokrinně účinných látek je jim proti srsti. Vede snad „chemofobie“ nebo jejich osobní přesvědčení k tomu, že zapomínají na vědecké kořeny problému?
Za třetí, jako jeden příklad z mnoha, některé organizace a někteří vědci spojují právě endokrinní disruptory se zvýšeným rizikem rakoviny prsu, neboť toto nádorové onemocnění závisí na hormonech. Nezisková organizace World Cancer Research Fund International nedávno dospěla k závěru, že mezi faktory zvyšující riziko postmenopauzálního karcinomu prsu patří konzumace alkoholických nápojů, objem tělesného tuku a výška dosažená v dospělosti, přičemž jako ochranný faktor naopak působí laktace. Mezi relevantními příčinami nebyly zmíněny chemické látky z prostředí. Toto zjištění se rovněž opírá o následující poznatek: vůbec nejvíce agrochemikálií na světě na hektar zemědělské půdy, včetně látek s podezřením na endokrinní aktivitu, používá Japonsko. Právě Japonsko má však čtyřikrát až pětkrát nižší výskyt rakoviny prsu, prostaty a dokonce i mozku než většina ostatních zemí. Jsou zde také značné rozdíly ve stravě a cvičení. Až do nedávné doby navíc ženy v Japonsku nemohly získat antikoncepční pilulky, takže nebyly vystaveny estrogenu v nich obsaženém. Naopak Aljaška, americký stát s velmi malým či žádným agrochemickým zatížením, vykazuje vysokou míru rakoviny prsu, konkrétně 120 případů na 100 000 osob (podle věku).
Na základě těchto poznatků lze učinit závěr, že k posouzení rizika endokrinního disruptoru je nutné stanovit příslušnou expozici vůči dané látce. Za druhé, tyto látky musejí být dostatečně účinné, aby po příslušné expozici vyvolaly účinky endokrinní disrupce. Uveďme si několik příkladů: mikrodávková antikoncepční pilulka dostatečně účinná je, jinak by nebyla schopna ovlivnit ženský hormonální systém natolik, aby znemožnila početí. Účinný je také alkohol – poměrně vysoké množství je absorbováno tělem, což po delší době často vede k viditelným krátkodobým i dlouhodobým fyziologickým účinkům. Hormonální léčba menopauzy zasahuje do ženského těla tak, že lze pozorovat jak žádoucí, tak nežádoucí účinky hormonálních látek. Právě kvůli expozici, dávkování a účinnosti těchto látek poukazuje organizace World Cancer Research Fund na kauzální vztah mezi jejich příjmem a karcinomem prsu.
Toto jsou tedy vědecké důkazy endokrinní disrupce, budoucí regulace a lepší péče o veřejné zdraví. Popírání těchto skutečností, jak činí Singhofen, pouze způsobí zhoršení veřejného zdraví a povede k neefektivní regulaci, která bude pouze plýtvat veřejnými a soukromými penězi. Lepší regulaci nezajistí ani nadměrné zjednodušování pod rouškou vědy, ani selektivní kritika obchodních základů průmyslu. Takový přístup neprospěje ani zdraví, ani přírodě. Pozitivní dopad totiž může mít pouze vědecké zhodnocení rizik.
Rainer von Mielecki je viceprezident sekce Global Public & Government Affairs Crop Protection společnosti BASF SE v německém Ludwigshafenu.
1. Patisaul HB, Jefferson W. 2010. The pros and cons of phytoestrogens. Front Neuroendocrin. 31(4):400-19.
Zdroj: endocrinesciencematters.org
Komentáře