„Nekoncepční krok, který zvýšil náklady na tříděný sběr bez podstatné změny v recyklaci," hodnotí zálohování slovenský odborník

Prezident největší profesní organizace recyklačních, svozových a zpracovatelských firem na Slovensku - Asociace podnikatelů v odpadovém hospodářství (APOH) - Peter Krasnec, odpovídá na dotazy ohledně zálohování na Slovensku a možného zavedení povinného zálohování v České republice.

V České republice probíhá diskuze ohledně možného zavedení povinného zálohování PET lahví. Velká část připomínkových míst návrh MŽP s kritikou odmítla a bylo předloženo mnoho argumentů, proč by zavedení bylo pro ČR nevýhodné. Jako stát plníme evropské cíle sběru pro rok 2025, a to již od roku 2020. Obce, města i svozové a recyklační firmy mají rovněž jasný plán na splnění cílů k roku 2029. Podobně jako třeba Francie, která povinné zálohování odmítá, chceme oběhové hospodářství pro všechny obalové materiály, nejen pro PET lahve a plechovky.

Sbírat obaly v prodejnách potravin jistě není efektivní cesta do budoucnosti a není to ani moderní řešení. Jako efektivní se v ČR jeví rozvíjet dosavadní obecní systém třídění všech komunálních odpadů, který se dlouhodobě umisťuje na předních příčkách v celé Evropě. Slovensko je prosazovateli povinného zálohování stavěno jako příklad úspěšného zavedení zálohového systému s prakticky samými výhodami.

Proto se Petr Havelka, výkonný ředitel České asociace odpadového hospodářství (ČAOH), zeptal na několik podstatných dotazů uznávaného odborníka ze Slovenska, který se v recyklaci pohybuje desítky let a který je také díky své práci v kontaktu s obcemi, městy i obchodníky. Je jím dlouholetý prezident největší profesní organizace svozových a recyklačních firem na Slovensku - Asociace podnikatelů v odpadovém hospodářství (APOH) RNDr. Peter Krasnec, PhD., MBA.

Pane prezidente, jaká byla míra sběru PET lahví na Slovensku, když Slovensko zavedlo povinné zálohování? Kde vidíte příčiny nižší míry sběru PET lahví na Slovensku, než v České republice?

Míra sběru a recyklace PET lahví byla před zavedením záloh na úrovni cca 62%. Problém, proč tak relativně nízko, vidím v Slovenské republice především v podpoře tříděné sběru v rámci rozšířené odpovědnosti výrobců. Na rozdíl od České republiky, kde dlouhodobě funguje jeden systém AOS (na Slovensku má název OZV - Organizace odpovědnosti výrobců), na Slovensku jich v té době fungovalo 10.

Na malou zemi jako je Slovensko je to až příliš mnoho, což způsobovalo konkurenci OZV, které se předháněly cenami pro výrobce (tento stav funguje bohužel i nadále) a tím pádem byl/je nedostatek finančních prostředků na podporu tříděného sběru a recyklace obalů. Konkurence je sice dobrá, ale podle našeho názoru ne v rámci rozšířené odpovědnosti výrobců.

S Vašimi zkušenostmi a při znalosti výsledků České republiky v této oblasti, doporučil byste ČR zavedení povinných záloh na PET lahve?

Určitě ne. Podle nás, a stále to tvrdíme, je zálohový systém nekoncepční tah, který rozbíjí tříděný sběr především plastů, výrazně zvyšuje náklady na třídění ostatních, méně hodnotných typů plastů a navíc nepokrývá všechny typy PET obalů (např. na Slovensku se nezálohují PET obaly z oleje , octa, sirupů, mléka, drogerie apod.). Navíc se jedná o investičně natolik nákladný systém, že investice do stavebních prací v obchodech, automatů na zpětný odběr PET lahví apod. (na Slovensku cca 80 milionů eur), nemají v podstatě téměř žádnou návratnost vzhledem k „dodatečně vysbíraným“ PET lahvím.

V ČR někteří politici a PR poradci říkají, že PET lahve ze žlutých popelnic nelze v recyklaci použít do nových PET lahví (bottle to bottle). Recyklační firmy, které fyzicky nakládají s PET lahvemi říkají, že je to nesmysl a že PET ze žlutých popelnic po řadu let standardně využívají do nových PET lahví. I nová evropská legislativa to jednoznačně umožňuje. Jak tomu bylo na Slovensku a jaký je Váš názor na možné použití PET ze žlutých popelnic?

Působil jsem 5 let ve funkci generálního ředitele recyklační společnosti na PET lahve, která měla v portfoliu také výrobu PET regranulátu a PET předlisků. Již tehdy jsme pochopili (a to bylo v letech 2010 - 2015), že je bez problémů možné vyrobit recyklát (regranulát/vločky), který jsou vhodný pro potravinové účely a pro výrobu PET obalů (každá jedna výroba musí stejně projít procesem EFSA – certifikace na potravinové obaly).

Proto absolutně nemohu souhlasit s danými tvrzeními, že PET lahve z tříděného sběru nejsou vhodné pro výrobu PET obalů. Stačí se podívat na Rakousko, kde nemají zaveden zálohový systém, ale funguje tam společnost, která PET lahve z rakouského tříděného sběru přeměňuje na certifikované PET vločky pro potravinářské účely a vyrábí z nich PET předlisky pro nápojový průmysl.

Prosazovatelé zálohování v ČR říkají, že obcím po zavedení zálohování ubyde plastový odpad ve žlutých popelnicích a že se jim tedy sníží náklady na odpadové hospodářství. Jak se to v tomto ohledu vyvíjelo na Slovensku? Vydělaly obce na zavedení povinného zálohování, jak v ČR někteří slibují?

Podle zkušeností na Slovensku tomu tak není. Lidé v domnění, že ušetří náklady na směsný komunální odpad, dávají do žlutých nádob i to, co tam nepatří, takže objem ve žlutých nádobách (odpadů/plastů) je v podstatě stejný, přestože se PET lahve vyskytují sporadicky. Má to však za následek výrazné zvýšení nákladů na tříděný sběr, a to cca dvojnásobně, v některých regionech až trojnásobně. Čili ve zkratce řečeno, po zavedení zálohového systému na Slovensku se náklady na tříděný sběr, především plastů, výrazně zvýšily. Navíc je zálohový systém na Slovensku mimo systém obcí, takže obce ze zálohového systému nemají v podstatě žádný finanční užitek.

Jaké jsou řádově náklady na svoz a vytřídění jedné PET lahve (nebo tuny) v novém zálohovém systému? Je zálohový systém dražší, než byl ten odpadový?

Když vycházím z oficiálních informací Správce záloh, tak byly celkové náklady v roce 2022 v částce 45,9 mil. euro (výroční zpráva Správce záloh, za rok 2023 není výroční zpráva ještě publikována). Jen pro příklad, všechny OZV (AOS) na Slovensku dohromady, které podporují tříděný sběr všech obalů na Slovensku, měly v roce 2022 tržby na úrovní cca 70 milionů eur. Z toho je snadno zjistitelné, jak je zálohový systém na PET láhve drahý.

Někteří politici v ČR říkají, že povinné zálohování výrazně zvýší procento recyklace plastů. Je to podle vás reálné? Kolik procent plastů se recykluje na Slovensku a o kolik se recyklace plastů zvedla po zavedení zálohování?

Myslím si, že zde klidně mohu citovat informaci z IEP (Institutu environmentální politiky - institut při MŽP SR), který ve své studii "Skutečná cena záloh" tvrdí: „Zavedení povinného zálohování bude mít jen minimální vliv na celkovou míru recyklace komunálních odpadů. Jelikož PET a hliníkové nápojové obaly jsou lehké a tvoří jen nepatrný podíl na celkovém komunálním odpadu, míra recyklace komunálních odpadů by se při 90 % návratnosti PET a plechovek zvýšila jen o 0,5 p.b. Benefity bychom měli vidět spíše v objemu odvráceného litteringu a skládkovaného odpadu“.

S tímto tvrzením mohu souhlasit. Při enormních investičních nákladech v podstatě nedosáhneme efektu zvýšení míry recyklace plastů a už ne komunálních odpadů. Na Slovensku v podstatě vůbec – jelikož PET láhve v rámci zálohového systému jdou mimo rozšířenou odpovědnost výrobců a naše OZV (AOS) si vysbíraný PET nemohou započítávat do celkové míry recyklace plastů. Ta musí být zajištěna zbylými plasty v nádobách, proto je systém tak enormně drahý.

Dá se nějak kvantifikovat, jak moc zavedení zálohování na Slovensku pomůže státu reálně splnit evropské cíle ke všem komunálním odpadům, tedy zajistit recyklaci nejméně 65 % všech komunálních odpadů?

Zde opět můžu poukázat na danou studii IEP – zavedení záloh na PET láhve v podstatě nebude mít žádný efekt na zvyšování míry recyklace komunálních odpadů.

A na závěr, je něco, co byste k zavedenému systému povinného zálohování na Slovensku chtěl doplnit?

Že to byl ze strany Slovenska dost nekoncepční krok, který měl za následek zvýšení nákladů na tříděný sběr bez podstatné změny v rámci dosahování recyklačních cílů komunálních odpadů.