V Olomouci proběhl další ročník konference Dny teplárenství a energetiky 2025. V rámci prvního dne ukončil dopolední blok velmi zajímavým pohledem na Green Deal předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR, Mirek Topolánek.
Po přednáškách Mojmíra Hampla, předsedy Národní rozpočtové rady, europoslance Ondřeje Krutílka a dalších, kteří plénu vyjasnili současnou situaci v rámci světa, Evropy a Česka, shrnul Mirek Topolánek situaci, přičemž uvedl, že postrádá smysl a zamyslel se nad tím, co znamená Green Deal v praxi.
„Na jednu tunu výroby hliníku potřebujete u nás 1200 eur na elektřinu. V Číně je to 525 eur, v Saúdské Arábii 300 eur. To samé platí u bauxitu. U nás je to 400 eur, v Číně 350 eur, v Arábii také 350 eur. K tomu připočtěte rozbité dopravní řetězce a náklady na dopravu. Cena práce? U nás 300 eur, v Číně 100 eur, v Saúdské Arábii 80 eur. Ostatní provozní náklady? U nás 200 eur, v Číně 180 eur, v Arábii 150 eur,“ spočítal přehledně Mirek Topolánek na úvod svého zamyšlení nad dopady Green Dealu v praxi.
Ekonomickými aspekty se zabýval i dále: „Kapitálové náklady? U nás 150 eur, v Číně 120 eur, v Arábii 100 eur. Summa summarum: u nás vyrobíme tunu hliníku za 2250 eur. V Číně za 1075 eur, v Saúdské Arábii za 980 eur. Hrubá marže u nás, při ceně 2400 eur, je zhruba 6 %. V Číně je to 47 %, v Arábii 59 %. Co to znamená? Znamená to, že oni mohou snižovat ceny, investovat do modernizace, inovací, technologií – do všeho.“
Možnosti Evropy popsal Mirek Topolánek jako velmi omezené a přidal svou vidinu budoucnosti některých průmyslových odvětví: „Co můžeme my? Žádat stát o nějaké dotace na modernizaci. Ale to přece nemůžeme dlouhodobě přežít. Celý ten velký obrázek je o tom, že u nás skončí automobilový průmysl. A jestli chceme zbrojit, tak nevím, jak budeme vyrábět zelenou ocel, zelený hliník a zelený cement.“
Právě veškeré tyto dopady Green Dealu na evropský průmyslu označil Topolánek za „úplný nesmysl“ a přednesl své přesvědčení o tom, že Green Deal musí narazit na ekonomickou realitu. Zdůraznil, že Evropa není schopna konkurence. Navíc upozornil, že je Česká republika enormně závislá na exportu a průmyslu a má jednu z nejvyšší surovinové a energetické náročnosti v Evropě.
„Máme nejvyšší ceny energií v Evropě, o 20 až 40 % vyšší než naši partneři. Nemůžeme se srovnávat s Čínou nebo Amerikou, tam jsou ceny násobně nižší. To znamená, že nejsme vůbec schopni konkurovat. Přestaňme se opájet tím, co je Green Deal,“ doporučil ve své řeči Topolánek.
Dále připomněl, že se energetika velmi důsledně snaží o odklon od uhlí uhlí a místo toho Česká republika importuje plyn. „Tváříme se, že něco dekarbonizujeme, ale vůbec nic nedekarbonizujeme. Jen si říkáme, že dekarbonizujeme,“ zdůraznil předseda výkonné rady Teplárenského sdružení ČR.
Zamyslel se rovněž nad institucí modernizačního fondu, jehož funkci označil sice za úspěšnou, ale velmi drahou. „Co je modernizační fond? To jsou naše peníze, které jsme vložili do povolenek. Z těch nám část seberou a část nám vrátí,“ uvedl a dodal, že z prostředků z „modfondu“ se platí například stavby dálnic, což není onen žádoucí výkonnostní schod.
„Každý rok řešíme detaily a relativně dobře je zvládáme. Ale pořád jsme na hraně. Energie bude potřeba vždycky, z něčeho ji musíme získávat. Takže jsem to chtěl shrnout tím, že řešení byla dobře nastavená, a za to děkuji,“ uzavřel svou řeč Mirek Topolánek.
Komentáře