Nejvyšší kontrolní úřad zkontroloval projekty zaměřené na zlepšování kvality ovzduší a zjistil, že 103, 5 mil. Kč, které byly určeny na omezování prašnosti v průmyslu, bylo vynaloženo neúčelně. Ministerstvo životního prostředí se proti tomu ohradilo s tím, že některé závěry jsou nepřesně a ne vše se vždy odrazí v jednoduchých statistikách nebo okamžitých procentech.
Znečištění ovzduší je celoevropský problém. Evropská agentura pro životní prostředí před několika měsíci zveřejnila analýzu, ze které vyplývá, že se kvalita ovzduší v posledních letech sice zlepšila, i tak je ale znečištění ovzduší největším zdravotním rizikem souvisejícím se životním prostředím. Česká republika se v tomto ohledu příliš neliší.
Přestože se situace u nás rok od roku zlepšuje, stále více než jeden milion lidí žije v oblastech se zhoršenou kvalitou ovzduší. Mezi nejvýznamnější znečišťující látky patří prachové částice (PM2,5 a PM10), benzo(a)pyren (B(a)P), oxidy dusíku (NOX) a přízemní ozon (O3). Znečištění se projevuje v malých sídlech, kde domácnosti topí tuhými palivy a dále v průmyslových a dopravně zatížených oblastech.
Ze šetření Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ), který prověřoval dotace na projekty zaměřené na zlepšování kvality ovzduší, vyplynulo, že kotlíkové dotace přispěly ke zlepšení ovzduší. Nicméně dotace na snižování emisí z průmyslu byly podle úřadu vynaloženy neúčelně a na snížení objemu vypouštěných škodlivých látek se podílely jen minimálně. Ministerstvo životního prostředí (MŽP) se proti závěrům úřadu ohradilo, jelikož s některými tvrzeními nesouhlasí.
Minimální přispění
NKÚ prověřoval peněžní prostředky ve výši 16,2 mld. Kč, které byly vydány v letech 2014 až 2022 ze státního a unijního rozpočtu, aby zjistil, jak se podílely na snižování emisí znečišťujících látek a zda došlo k naplnění cílů v oblasti ochrany kvality ovzduší.
Nejvíce finančních prostředků, které byly určeny na zlepšování kvality ovzduší, směřovalo na výměny nevyhovujících kotlů v domácnostech. Konkrétně šlo o 12,7 mld. Kč, čili 78 % peněžních prostředků. I když se tím podařilo podpořit 111 tisíc výměn, nadále zůstává v provozu více než 150 tisíc nevyhovujících kotlů I. a II. emisní třídy.
„V letech 2014 až 2022 se kotlíkové dotace podílely na snížení objemu vypouštěných prachových částic 18 procenty. Peněžní prostředky vynaložené na výměny nevyhovujících zdrojů vytápění domácností za kotle s nižšími emisemi znečišťujících látek tak NKÚ vyhodnotil jako účelné,“ uvádí úřad v tiskové zprávě.
Dále ministerstvo rozdělilo 2,9 mld. Kč na snižování emisí z průmyslu, přičemž 1,16 mld. Kč byla použita na náhrady či rekonstrukce stacionárních zdrojů znečišťování, 0,98 mld. Kč na pořízení dodatečných technologií ke snížení emisí, 0,67 mld. Kč na omezování prašnosti z plošných zdrojů a 0,13 mld. Kč na ostatní aktivity.
Podle NKÚ část peněžních prostředků (až ve výši 103,5 mil. Kč), která byla určena na omezování prašnosti v průmyslu, byla vynaložena na nákup zařízení, jejichž hlavním účelem nebylo snižování prašnosti. „Ačkoliv je průmysl významným zdrojem znečištění ovzduší oxidem siřičitým a oxidy dusíku, přispěly podle NKÚ vynaložené prostředky ke snížení těchto vypouštěných emisí jen minimálně – méně než jedním procentem,“ uvádí úřad.
S takovým tvrzením ale nesouhlasí ministerstvo, podle kterého bylo snížení emisí oxidu siřičitého (SO2) a oxidů dusíku (NOX) vedlejším cílem, jelikož hlavním důvodem, kvůli kterému dotace do průmyslu směřovaly, bylo snížení emisí prachových částic PM10 a PM2,5. Samotný úřad podle MŽP ve zprávě uvádí, že díky dotacím se podařilo tyto emise výrazně snížit.
MŽP nesouhlasí ani s tím, že by dotační prostředky byly vynakládány neúčelně na zařízení, která neslouží ke snižování prašnosti. „Tento závěr zjednodušuje roli a efektivitu podpory poskytované na projekty snižování fugitivních emisí v náročných průmyslových provozech, kde je kontrola prašnosti komplikovaná a vyžaduje specializované technické řešení,“ uvádí ministerstvo.
Úřad podle MŽP nereflektuje specifika průmyslových provozů a vysvětluje, že byly podporovány technologie a zařízení na omezování prašnosti z plošných zdrojů, tj. např. na pořízení zametacích vozů, případně nosičů se zametací nástavbou. „V obou případech je bezpochybně nutné vnímat ‚pohonnou jednotku‘, např. kolový nakladač, jako součást předmětu podpory. Nosič tvoří funkční celek, bez kterého zametací nástavbu nelze provozovat a plnit účel podpory,“ tvrdí MŽP a doplňuje:
„Kolové nakladače jsou pohonnou jednotkou nesoucí nástavbu, prostřednictvím které probíhá zametání a skrápění. Jeho nespornou výhodou je možnost pohybu po terénu, kterého by jiný komplexní účelový vůz nebyl schopen. Umožňují tak skrápění sypkého materiálu přímo z vrcholu haldy místo zespoda z pevného terénu. Také provedená cenová analýza prokázala ekonomickou výhodnost pořízení kolového nakladače oproti komplexnímu zařízení.“
Podle ministerstva není možné tvrdit, že zařízení typu kolového nakladače nepřispívají k významnému omezení prašnosti, jelikož je nutné zohlednit jejich reálný přínos a ne jen základní funkci zařízení. „Každý z projektů měl měřitelné přínosy v podobě snížení fugitivních emisí a reálně přispěl ke zlepšení životního prostředí v dané lokalitě,“ dodává MŽP.
Všechno nemůžeme ovlivnit
Úřad také vyhodnotil, že do konce roku 2020 nebylo dosaženo plnění imisních limitů, které stanovuje česká i evropská legislativa. „V roce 2020 i v letech následujících byly některé imisní limity nadále překračovány,“ vysvětluje NKÚ. Jedná se zejména o Moravskoslezský, Olomoucký a Zlínský kraj.
K tomu ministerstvo uvádí, že se kvalita ovzduší v republice výrazně zlepšila, nicméně se stále musíme potýkat s omezeními, například přeshraničním znečištěním, neovlivnitelnými rozptylovými a klimatickými podmínkami. „Cíl tedy ČR splnila o něco později oproti vytyčenému roku 2020. Důvody jsou však komplexní a zahrnují vlivy na místní, národní i mezinárodní úrovni,“ podotýká MPŽ.
Podle ministerstva nelze porovnávat kvalitu ovzduší v různých oblastech, jelikož na stav ovzduší má vliv celá řada faktorů a ovlivnit je možné jenom některé. Jako významné omezení označuje přeshraniční znečištění, a to zejména z Polska. „Hlavně přenos prachových částic a benzo[a]pyrenu se výrazně podílí na zhoršené kvalitě ovzduší, a to navzdory opatřením na národní úrovni,“ vysvětluje ministerstvo.
Kontrola v neposlední řadě ukázala, že pro částice PM2,5 není zákonem stanoven imisní limit pro maximální průměrné denní koncentrace, přestože jsou z hlediska lidského zdraví rizikové. „Z pohledu doporučovaných limitů Světové zdravotnické organizace pro maximální denní koncentrace PM2,5 je podle zjištění NKÚ kvalita ovzduší na většině území ČR zatížena nadměrnými koncentracemi částicemi PM2,5,“dodává úřad.
Komentáře