Vedení Jihočeského kraje to odmítá připustit a spolu s odborníky se snaží nalézt vhodné řešení. Jedním z těch, kteří vysvětlují aktuální dění a rizika na Šumavě, je biolog Jan Pokorný. Patří mezi ty, o něž se Jihočeský kraj opírá ve svých návrzích dalšího postupu boje proti suchu.
Důsledkem bezzásahových zón jsou obrovské suché plochy, které vedou k dalšímu vysušování Šumavy. Suché plochy se totiž výrazně přehřívají. Proud horkého vzduchu, který stoupá z nechráněných tmavých ploch, obsahuje až deset gramů vody na krychlový metr.
„Tato voda se ve vyšších vrstvách setká s prouděním a směřuje k oceánu. Takto vznikají takzvané atmosférické řeky, kterými vysychá přehřátá krajina,“ vysvětluje biolog Jan Pokorný a dodává, že tato informace není nijak nová a zná ji každý, kdo se zajímá o funkci lesa v klimatu.
Rozšiřování suchých ploch Šumavy v důsledku kůrovcové kalamity má za následek mizení starých vzrostlých lesů. Pokud zmizí z této oblasti les, bude se Šumava nadále ohřívat a vysychání bude pokračovat.
„Starší lidé pamatují studánky a potoky, které jsou nyní v létě vyschlé. Pokud bude usychání Šumavy pokračovat, hrozí i postupné vysychání pramene Vltavy. Je to samozřejmě hlavně symbolická záležitost, ale dost vypovídá o stavu celé Šumavy,“ vysvětluje biolog s tím, že právě pramen Vltavy je v místech, kde kromě smrku žádné jiné stromy nevytvoří vysoký a účinně chladící zapojený porost.
„Jakmile les uschne a zůstane velká plocha bez stromů, je to podobné jako pole po sklizni. Na metr čtvereční dopadne cca 1 000 wattů slunečního záření. Rostliny a stromy zejména tuto energii využívají k tomu, že přeměňují vodu na vodní páru.
Horský vzrostlý les o výšce 30 i více metrů udržuje v létě teplotu kolem 20 °C a do podrostu proniká jen malá část sluneční energie, udržuje se tam vlhko. Chladný a vlhký vzduch v lesním porostu zůstává, nestoupá vzhůru.
V uschlém lese přichází na přízemní porost plný sluneční svit, padlé kmeny mají povrchovou teplotu až 60 °C. Osluněný přízemní porost se zahřívá též a vzhůru stoupá ohřátý vzduch, který vysušuje půdu a nasává vlhký vzduch z okolních lesů, luk a mokřadů. Tím se krajina postupně vysušuje,“ vysvětluje Jan Pokorný.
Přitom stačilo řádně se o les starat a včas likvidovat napadené stromy. „Schválně chodím kontrolovat napadené stromy. Loni jsem se byl s kolegy podívat na jeden jasně napadený strom. Letos je jen z tohoto jednoho stromu napadeno dalších tisíc kubíků dřeva, které uschnou. Přitom stačilo ten napadený strom loni pokácet,“ vysvětluje proces vzniku velkých suchých ploch lesník Jan Štrobl.
Další problém je skladba lesů. Ve výškách nad cca 1 100 metrů nad mořem žádný jiný strom než smrk úspěšně neroste (jeřáb je zde jen krátkodobou příměsí). „V nižších polohách je přimíšen buk, jedle a javor klen, čímž výčet dřevin zhruba končí. V horských lesích bychom se měli starat o to, aby tyto málo zastoupené dřeviny byly doplněny zalesněním, což se dle nové koncepce péče v národním parku Šumava neděje – lesní školky byly zrušeny.
V dnešní situaci je nezbytné, aby zde vznikaly lesy smíšené, jaké se zde přirozeně vyskytovaly ještě v čase významného lesmistra Josefa Johna. Je pravda, že smrk zde dominoval po staletí, ale o smrk se musíme starat a chránit ho proti škůdcům. To vám vysvětlí každý zkušený lesník,“ vysvětluje biolog.
„Pokud budeme dál pokračovat s obrovskými lány polí a nezastavíme usychání lesů, situace se bude dále zhoršovat. Mimo jiné i proto, že les má vlastní klima. Vlhkost vzduchu v lese je kolem 90 procent.
Proto bývá nad zdravým vzrostlým lesem často mlha. Ráno a dopoledne se voda vypařuje a odpoledne potom nad lesem prší. Jenže když tam les nebude, tak ten horký proud vzduchu zkrátka Šumavu a její okolí postupně vysuší.
Desítky a stovky tisíc uschlých padlých kmenů na hřebenech v první zóně národního parku Šumava jsou toho důkazem, leží tam více než deset let,“ uzavírá Pokorný.
Měli bychom být opatrní, vážit si živého vzrostlého lesa a uvědomovat si, že historie zná příklady, kdy odlesnění mělo za následek vysychání hor a celých oblastí. Například Balkán, regiony ve Španělsku, kdy dubové lesy padly na stavbu lodí, cedr v Libanonu zůstal s trochou nadsázky už jen na vlajce.
Komentáře