Klimatická změna s sebou nese projevy počasí, na které nejsme zvyklí. Obzvláště střídání klimatických extrémů člověka překvapuje a působí veliké škody. Z hlediska vody tyto extrémy nepřináší nic dobrého. Na jedné straně velmi intenzivní krátkodobé srážky, na druhé straně extrémní sucha, spojená s nedostatkem vody jak na povrchu, tak pod zemí.
Jak se připravujeme na projevy s klimatickou změnou v oblasti vody jsme si povídali s Petrem Kubalou, generálním ředitelem Povodí Vltavy, státní podnik a předsedou představenstva Svazu vodního hospodářství ČR, z.s.
Veřejnost, ekologové, a i širší odborná veřejnost, dává v posledních letech velký důraz a zároveň vkládá naději do budování přírodě blízkých opatření, tedy budování mokřadů a tůní a doufají, že klimatická změna a její projevy tím budou zmírněny a voda v krajině bude tímto zadržena. Je to tak?
Nevím, jak dalece je v procesu deklarovaná klimatická změna, to mi nepřísluší hodnotit, ale faktem je, že se ve větší četnosti, než tomu bývalo dříve, střídají hydrologické extrémy. Prudké přívalové deště se střídají s obdobím sucha. Tuto změnu si intenzivněji začínáme uvědomovat od roku 2014, kdy jsme zaznamenali v novodobé historii první příznaky sucha a následně i nedostatku vody. V té době se začalo přemýšlet nad projekty a scénáři činností, jak se na klimatickou změnu připravit. Nejsem schopen říci, zda už klimatická změna je, či není, to přísluší hodnotit klimatologům, jak jsem se již zmínil, ale jisté je, že vlivy, které jsou popisovány jako součást klimatické změny, jsou vidět už i u nás. Zkrátka, extrémní hydrologické jevy se u nás za poslední roky vyskytují výrazně častěji.
Pakliže se chceme připravit na změnu a nějakým způsobem těmto extrémům čelit, lépe řečeno se těmto extrémům přizpůsobit, není to jen o opatřeních přírodě blízkých. Není to jen o tom, že budeme realizovat v přírodě mokřady a tůňky. Je to o komplexním přístupu k celé této problematice. Primární je zadržet vodu v krajině a současně mít dostatek zdrojů vody, se kterými mohu v době sucha či nedostatku vody okamžitě nakládat pro zásobování obyvatel pitnou vodou, pro energetiku, závlahy a podobně. Nestačí nám tedy jenom zadržení vody v krajině prostřednictvím přírodě blízkých opatření, ale musíme mít i dostatek vody, se kterou můžeme v takovém období operativně nakládat.
Jiná opatření jsou třeba pro krajinu, jiná pro jakost a množství vody povrchové, jiná pro podzemní vody. Například změna způsobu obhospodařování zemědělské půdy má zabránit erozi půdy. Zdravá půda má vysokou schopnost zadržovat vodu. Půda, která je náchylná k erozi, nikoliv.
Tvorba mokřadů a tůní je důležitá. Ovlivňuje faunu a floru v blízkém okolí, zadržuje vodu v lokalitě, kde se nachází a svou funkci plní. Umí ovlivnit pozitivně své nejbližší mikroklima. Na druhé straně nám nevyřeší retenci vody v krajině. V období sucha mokřad či tůň spotřebovává vodu abych tak řekl „pro sebe“. Vodu využije jen fauna a flora, navázaná bezprostředně na ten mokřad. Přesto je to pozitivní efekt lokálního významu. Má to tedy lokální smysl. Určitě to ale zcela nevyřeší problematiku sucha a nedostatku vody. Ještě k tomu potřebujeme tu akumulaci vody, tedy vodní nádrže.
Od roku 2014 existuje mezirezortní pracovní skupina VODA-SUCHO složená z odborníků, včetně těch z dotčených ministerstev. Na základě činnosti této meziresortní pracovní skupiny byla zpracována „Koncepce na ochranu před následky sucha pro území České republiky“, která byla schválena vládou České republiky dne 24. července 2017 usnesením č. 528, jako strategický dokument. Hlavní náplní Meziresortní pracovní skupiny VODASUCHO je dohlížet a koordinovat činnosti jednotlivých resortů, které mají v gesci vodu, jak naplňují dané úkoly. Nejvíce se to dotýká ministerstev zemědělství, životního prostředí, dále pak ministerstva pro místní rozvoj, průmyslu a obchodu, vnitra i zdravotnictví. Jednotlivé resorty mají v „Koncepci na ochranu před následky sucha pro území České republiky“ konkrétní úkoly. Je jich celkem asi 50. V prosinci tohoto roku bude vyhodnoceno celé uplynulé pětileté období.
Ministerstvem životního prostředí byl zpracován „Národní akční plán adaptace na změnu klimatu“, který byl schválen vládou 16. ledna 2017 a obsahuje cca 550 konkrétních opatření. Máme tedy dva dokumenty, které se snaží problematiku sucha a nedostatku vody řešit.
Národní akční plán má tedy cca 550 konkrétních akcí, které řeší konkrétní problémy. Jeho úspěšnost se měří tím, kolik prostředků se na něj z Operačního programu životní prostředí vyčlenilo a kolik se z nich proinvestovalo. Vůbec ale neřeší hodnocení těch opatření, tedy, zda realizovaná opatření byla účinná a jak. Přitom to je věc, která je z mého pohledu zásadní. Nemožnost vyhodnocení komplexní účinnosti těchto opatření je dána zejména tím, že konkrétní opatření nejsou „uspořádána“ do hydrologických celků, do konkrétních povodí, třeba do povodí IV. řádu.
Bolístkou naplňování tohoto Národního akčního plánu je tedy umístění oněch realizovaných opatření. Tam, kde je šikovný starosta, může čerpat prostředky na realizaci mokřadu v jeho katastru v místě, kde třeba není tak úplně prioritně potřeba. Naopak v místě, kde by byl potřeba, v katastrálním území jiné obce, není v tomto směru starosta tak aktivní, a tak tam prostě nic nevznikne.
Takže co se týká Národního akčního plánu, který by měl řešit období extrémních hydrologických a klimatických podmínek, musím konstatovat, že se nám to tak úplně nedaří naplňovat v celkovém kontextu sucha a nedostatku vody. Vracím se tímto k začátku mé odpovědi... ano, tvorba mokřadů a tůní je důležitá, ovlivňuje faunu a floru ve svém blízkém okolí, zadržuje vodu v lokalitě, kde se nachází, ale je to pozitivní efekt lokálního významu a nevyřeší to zcela problematiku sucha a nedostatku vody. Mám nyní na mysli zejména v tom období kdy to sucho je. A bylo by špatné si nalhávat, že vyřeší... Byla by to cesta do pekel pro budoucí roky, pro budoucí generace.
Co se týká naplňování „Koncepce na ochranu před následky sucha pro území České republiky“ a vyhodnocení splnění oněch 50 úkolů, jsou tam opatření, která byla splněna, opatření, která naplněna nebyla a ukázalo se, že dokument obsahuje i opatření, která byla v roce 2017 naformulována tak, že je dnes neumíme tak úplně vyhodnotit. I přes to, že není Koncepce naplňována na sto procent, je dle mého názoru tento dokument koncepční a posouvá nás v řešení problematiky sucha a nedostatku vody dál. Koncepce se totiž zaměřuje na strategické cíle pro ochranu před suchem a navrhuje komplex opatření, kterými je možné nepříznivé důsledky sucha a nedostatku vody zmírnit či zcela eliminovat. Je zde definováno pět základních pilířů, které jsou rozvedeny do konkrétních opatření.
Opatření vedou k vytvoření jednotné komunikační platformy k suchu, k posílení nebo vytváření nových vodních zdrojů, ke zvýšení objemu vody v půdě úpravami zemědělského hospodaření, což přispěje jak k omezení zemědělského sucha, tak k zachování dostatečných průtoků ve vodních tocích po delší dobu než dosud. Obsahují zásady zodpovědného hospodaření se srážkovými vodami a šetření vodou v různých technologiích. Předpokládám, že po podání informace o vyhodnocení uplynulého pětiletého období vládě, dojde k drobným úpravám Koncepce a budeme v naplňování úkolů pokračovat. Na tom se nakonec shodli i ministři resortů zemědělství a životního prostředí na společném jednání v dubnu letošního roku.
S mým hodnocením obou dvou dokumentů je spojen fakt, že se na oba dokumenty dívá širší odborná obec dvěma pohledy. Přesto se z rozsáhlé diskuze uvnitř Meziresortní pracovní skupiny VODA-SUCHO vygeneroval pohled, který říká, že „Koncepce na ochranu před následky sucha pro území České republiky“ je strategický koncepční dokument a „Národní akční plán adaptace na změnu klimatu“ je jednou ze složek výkonných v rámci kompetencí resortu životního prostředí. Jeho pomocí se budou některé koncepční úkoly realizovat s tím, že musíme umět vyhodnotit jeho dopady nejen prostřednictvím proinvestovaných prostředků.
Úhrny srážek v rámci republiky jsou stále stejné. Ta změna se začíná projevovat tím, že sice prší stejně, ale jinde. Tam, kde pršelo před lety, prší méně, tam, kde nepršelo, prší. A také prší v jiných časech a s jinou intenzitou. To vše musí být v plánech zahrnuto.
Stále opakuji, že žijeme ve vodním blahobytu. Luxus, jaký to skýtá, si nikdo neuvědomuje a ani v době velkého nedostatku vody a sucha si drtivá většina společnosti ani netušila, že se něco děje. Voda z kohoutku tekla, kdykoli se jím otočilo, z pohledu uživatele není co řešit. A to je přesně to, proč se do řešení sucha a nedostatku vody nechce nikdo moc pouštět. I pro mnohé uživatele z oblastí s nedostatkem vody v minulých letech je tento problém ve virtuální rovině, protože se sice všude říkalo, že voda není, ale kdykoliv kdokoliv přišel domů do koupelny, voda tekla. Jen vzácně docházelo k omezením. Voda byla. Buď se načerpala a přečerpala do obecních vodojemů, nebo se propojil řad a čerpalo se z jiné soustavy. To jsou ale krátkodobá řešení.
Retence vody v krajině musí jít ruku v ruce se zajištěním akumulace vody ve vodních dílech, v přehradách. Právě ty mají obrovský význam a v rámci přípravy a přizpůsobení se důsledkům klimatické změny jsou zásadní. Zásoba vody není jen o pitné vodě, byť ta je v žebříčku na prvním místě. Máme zde i energetický význam, a to nejen pro domácnosti, je to i o průmyslu, zdravotnictví, zemědělství i přírodě. Když vidíme snahy Ruska ve válce na Ukrajině zničit energetickou i jinou kritickou infrastrukturu, nabývá zásoba kvalitní vody pro zajištění uvedených účelů dalšího významu...
Důležitou složkou ekonomiky státu je zemědělství. Závlahy jsou prostě nutností. Za sucha se nedá pěstovat nic, ale pokud je někde zásoba vody a máme kam sáhnout, není problém. Tuto vodu nezískáte ale z mokřadů a tůní. Tu získáváme zadržováním ve vodních nádržích, protože na to potřebujeme miliony kubíků vody ročně. Občas je toto někým označováno jako demagogie, ale není to tak. Je to prostý selský rozum. Voda, která naprší a nepojme ji krajina, musí být zadržena a dále využita.
Kromě zajišťování zásob vody mají přehrady a velká vodní díla funkci nadlepšování průtoku ve vodních tocích. Tam, kde se nachází přehrady, mohli v nedávných obdobích sucha vodohospodáři zajistit stanovený minimální průtok. Ten je nutný k tomu, aby vodní ekosystém na onen konkrétní vodní tok navázaný, přežil. Minimální průtok je stanoven také proto, že vypouštěné vody z čistíren odpadních vod jsou naředěny do neškodných koncentrací, jsou tím podporovány i hladiny podzemních vod, hygienické parametry a tak dál.
Tam, kde tyto velké zásobárny vody v podobě přehrad nejsou, se stalo, že vodní tok třeba i zcela vyschnul, což znamenalo konec vodního a na vodu vázaného ekosystému, neschopnost ředění znečištění a podobně. Voda je úplně za vším.
Existuje u nás dostatek vodních nádrží? Stačí nám to, co máme?
Jak jsem už uvedl, úhrny srážek s velkou pravděpodobností budou stále stejné, nicméně budou v jiných lokalitách, bude pršet v jiné době a s jinou intenzitou. Právě proto se začínáme setkávat s tím, že bude v určitých lokalitách nutné vybudovat nové vodní nádrže. Budou potřeba, budou to případně první jednotky, proto se snažíme již z období první republiky hájit lokality pro jejich možnou výstavbu v rámci celého území naší republiky. Kdy to bude nevím, ale je třeba si uvědomit že výstavba přehrady - zajištění akumulace vody trvá dlouho. Pokud by ke změně nedocházelo, asi by stávající počet a rozložení přehrad a nádrží byl v pořádku.
Jenže při veřejných projednáváních je to stále stejné. Češi ví, že bude potřeba to vybudovat, ale proč zrovna u nás? Jenže ono nelze vybudovat přehradu jinde, než je vhodná lokalita. Naši předkové vytipovali po celé republice místa, která jsou pro strategickou zásobu vody vhodná. Jsou hájená a počítá se s těmi místy, že v budoucnu, když bude potřeba, může se tam postavit přehrada. Ten terénní profil je unikátní, a proto je vhodný. Obtížně se lidem vysvětluje, že přehradu nelze posunout třeba o 5 km dál po proudu. Prostě to nejde. Nebo že nelze přehradu postavit na jiném toku. Ona může stát tam, kde je vhodný geologický profil a kde hydrologie vodního toku je taková, že zdroj je schopen přehradu naplnit. Takže je to boj.
Ta místa jsou hájena již po celá desetiletí a mnohdy již i ke sto letům. Hájení znamená, že tam, kde je vhodný profil pro přehrazení a potenciální zátopu, se mimo individuální výstavbu nemohou některé věci stavět. Ten prostor nemůže být využit třeba pro výstavbu chemického průmyslu, silničních a železničních koridorů, produktovodů a tak dál.
Jak kvalitní voda nám v současnosti teče našimi řekami?
Jakost vody se za poslední tři dekády obrovsky zlepšila, to vůbec nelze porovnávat. Velký podíl na tom měl nárůst budování čistíren odpadních vod, změna struktury průmyslu a podobně. Důležité je ale to, co si pod pojmem „kvalita vody“ představujeme. Voda, ze které se upravuje voda pitná, má nějaké limity, průmyslová voda jiné. Limity, které musíme dodržovat, si sami stanovujeme. Portfolio sledovaných látek, ukazatelů znečištění, se ale časem mění - rozšiřuje se.
To je dáno tím, že naše analytické metody jdou kupředu mílovými kroky. To znamená, že ve vodě umíme odhalit i látky, které tam již jsou delší dobu, ale neuměli jsme je analyzovat. Dostáváme se tím mnohdy do situací, že zjistíme ve vodě látku, víme že tam je, ale neumíme ji zatím odstranit. Mluvím o pesticidech, jejich metabolitech, farmakách, PFOS látkách a podobně. To jsou látky, které každodenně spotřebováváme, ale na čistírnách odpadních vod je neumíme buď vůbec, nebo jen částečně odstranit. Dalo by se tedy říci, že vodní toky jsou mnohem čistší než třeba v devadesátých letech minulého století, ale existují látky, které neumíme odstranit, a to je úkol pro další roky. Bude třeba pokusit se zajistit, aby se tyto látky do vody vůbec nedostávaly a pokud ano, abychom našli nové metody pro jejich odstranění.
Vážený pane redaktore, dovolím si úplným závěrem ještě jednu poznámku, která souvisí s diskutovaným tématem... Díky válce na Ukrajině vidíme, jak snadné je přijít o život..., jak snadné je přijít o určité životní standardy, které jsou pro nás samozřejmostí, jak snadné je znemožnit lidem přísun vody, energie a podobně. Je to kousek od nás. Prošli jsme dvěma covidovými roky. Mezinárodní situace i situace v naší společnosti je vyhrocená. Žijeme v období klimatických extrémů. Minimálně tím vším, co jsem zmínil, narůstá význam vody, vody, bez které to nepůjde... Není nyní ten správný a jediný čas vzít do hrsti selský rozum a uvědomit si, že problematiku sucha a nedostatku vody na území naší republiky nevyřeší jen přírodě blízká, nebo jen technická opatření? Jde o komplexní přístup, obojí plní své nezastupitelné účely!
Ropu, nerostné suroviny, energie a vše, co nyní v souvislosti s válkou na Ukrajině řešíme jako zásadní, to vše v roce 2040, 2050 někde „koupíme“, ale vodu, vodu nám nikdo neprodá...
Článek vyšel v časopise Průmyslová ekologie 4/2022
Komentáře