Role vodíku v jednotlivých odvětvích vyspělých ekonomik po celém světě je významná a vodík se začíná postupně uplatňovat v řadě odvětví. To reflektoval i podtitul nedávné konference „Hydrogen – From Politics to Business“, který zdůraznil, že v Evropě již nastal správný čas na urychlený rozvoj celého vodíkového ekosystému. Konference Hydrogen Days 2025 se navíc uskutečnila nedlouho poté, co Evropská komise představila tzv. Clean Industrial Deal. Tento dlouho očekávaný plán na dekarbonizaci a modernizaci evropského průmyslu se v řadě ohledů bude dotýkat i vodíkového sektoru.
Evropa vodíku věří, rozvoj sektoru brzdí nepřiměřeně přísná unijní legislativa
Evropská unie stále vnímá vodík jako klíčový a nezastupitelný element pro budoucí dekarbonizaci řady průmyslových sektorů a dopravy. Podle aktuálně platné a velmi ambiciózní evropské vodíkové strategie by měly do roku 2030 v EU vzniknout elektrolyzéry o instalovaném výkonu 40 GW. Další elektrolyzéry s instalovaným výkonem 40 GW by měly vzniknout také mimo EU, ty budou určeny pro import vodíku do Evropy. V roce 2030 by se tak mělo vyrábět 10 milionů tun obnovitelného vodíku pomocí elektrické energie z obnovitelných zdrojů.
„Vodík je nepostradatelným prvkem dekarbonizace, zejména tam, kde není efektivní přímá elektrifikace. Uplatnění nachází zejména v průmyslu, a to od ocelářství, chemického průmyslu až po výrobu čpavku pro zemědělství či výrobu syntetických paliv pro dopravu. Jeho význam poroste i v energetice, kde částečně nahradí zemní plyn. Ve strategických odvětvích, jako je nákladní, železniční a námořní doprava či letectví, bude vodík využíván ve formě metanolu, čpavku a kapalných e-paliv. Obrovský potenciál vodíku spočívá také ve skladování energie – na rozdíl od baterií dokáže uchovávat energii po dlouhé měsíce a efektivně vyrovnávat sezónní výkyvy ve výrobě energie z obnovitelných zdrojů,“ popisuje Veronika Vohlídková, výkonná ředitelka a členka představenstva České vodíkové technologické platformy (HYTEP).
Plány Evropské komise ovšem naráží na své první reálné limity a aktuální stav tak neodpovídá prvotním ambiciózním plánům. V roce 2024 činila totiž souhrnná instalovaná kapacita evropských elektrolyzérů 200 MW a produkce obnovitelného vodíku pak dosáhla výše 22 tisíc tun. Evropský vodíkový sektor tak v současnosti prochází mírným útlumem a nepoměr mezi ambicemi Evropské komise a skutečností může vyvolávat skepsi ohledně jeho budoucnosti.
Největší překážkou pro rychlejší rozvoj vodíkového sektoru podle odborníků jednoznačně představuje zbytečně přísná evropská legislativa. Česká vodíková technologická platforma (HYTEP) na tento stav dlouhodobě upozorňuje a aktivně usiluje o co největší zmírnění evropských regulací. Řadu návrhů na zjednodušení pravidel pro výrobu obnovitelného vodíku představila například i v aktuálním Policy Paperu, v němž detailně analyzuje stav celého sektoru.
„Současně platná evropská pravidla vycházejí z nerealistických očekávání ohledně rychlosti výstavby elektrolyzérů – Evropská komise jednoduše počítala s příliš rychlým nástupem této technologie a čekala od obnovitelného vodíku příliš mnoho a příliš brzy. Aktuální regulace například vyžaduje, aby elektrolyzéry využívaly výhradně elektřinu z nově vybudovaných obnovitelných zdrojů a fungovaly pouze ve chvílích, kdy tyto zdroje skutečně vyrábějí elektřinu. To výrazně omezuje využití elektrolyzérů, brzdí jejich efektivní provoz a tím i snižování ceny vodíku. A rovněž znevýhodňuje regiony, kde nejsou optimální podmínky pro výrobu elektřiny z OZE, z větrných a solárních elektráren, kam bohužel spadá i Česká republika,“ upozorňuje Vohlídková.
Požadavky na zmírnění unijní legislativy ohledně výroby obnovitelného vodíku byly díky aktivitě českého Ministerstva průmyslu a obchodu nejnověji nadneseny i 17. března v Bruselu na jednání Rady pro dopravu, telekomunikace a energetiku. Ministr Lukáš Vlček zde za Českou republiku poukázal na striktnost současných pravidel a apeloval na jejich rozvolnění v rámci delegovaného aktu.
„Posunutí platnosti opatření z delegovaného aktu k obnovitelnému RFNBO vodíku do doby, než budeme mít funkční trh s vodíkem, umožní snadnější rozvoj výroby vodíku, zajistí, že tento vodík bude plně obnovitelný, a umožní snížení výrobní ceny o 2 až 4 eura za kilogram,“ představil ministr Vlček. Výhrady a obavy České republiky v Bruselu podpořily i další členské státy, které vidí v obnovitelném, ale také nízkoemisním vodíku jednu z cest k zajištění konkurenceschopnosti průmyslu v podmínkách dekarbonizace.
Výtky ohledně legislativy zaznívají i od výrobců vodíku
Na zbytečně přísnou evropskou legislativu upozorňuje i ORLEN Unipetrol, který je největším výrobcem vodíku v ČR a ročně jej vyrobí 90 tisíc tun (jde o vodík vzniklý jako vedlejší produkt při výrobě paliv z fosilních zdrojů). V Záluží u Litvínova však nyní společnost plánuje obří projekt 30MW elektrolyzéru k výrobě obnovitelného vodíku, který má napájet vlastní solární elektrárna o výkonu 55MWp, a který má být v provozu do konce roku 2029.
„Tento projekt výroby RFNBO vodíku je základním pilířem dekarbonizačního programu ORLEN Unipetrol. Vodík je pro nás mimořádně důležité téma, má zásadní dekarbonizační potenciál pro průmysl i dopravu, nicméně současná podoba evropské regulace nás mimořádně svazuje a brzdí rozvoj celé vodíkové ekonomiky,“ vysvětluje Petr Kůt, vedoucí odboru regulace pro dekarbonizaci společnosti ORLEN Unipetrol
„Na obnovitelný vodík jsou v mnohých ohledech kladeny ty nejpřísnější nároky, které výrobu neúměrně prodražují. V žádném jiném sektoru či aplikaci není energie pro výrobu, respektive spotřebu omezena z pohledu geografie – to je dokonce v přímém rozporu s principy jednotného energetického trhu –, časové korelace ani takzvané adicionality, tedy pravidla, které omezuje využití elektřiny na nové a dotačně nepodpořené zdroje obnovitelné energie. Současná evropská regulace je velmi nevyvážená. Kvůli ní je v ČR produkování obnovitelného vodíku výrazně dražší než v okolních státech a kvůli tomu bude pro Česko nákladnější plnění mandatorních cílů zaměřených právě na podíl RFNBO vodíku na konečné spotřebě v průmyslu a dopravě,“ doplňuje Kůt.
Podle Veroniky Vohlídkové však vodík nadále zůstává klíčovým hráčem v dekarbonizaci průmyslu a dopravy, přestože momentálně prochází obdobím přirozené konsolidace. Namísto rychlého vodíkového boomu sledujeme realistický vývoj, kdy se odlišují přehnaná očekávání od skutečného technologického a ekonomického potenciálu.
„Inovace, výzkum a komercionalizace postupně přinesou snížení cen a celý vodíkový ekosystém se stane perspektivní součástí energetiky budoucnosti. Největším problémem současnosti je každopádně legislativa,“ podotýká Vohlídková s tím, že zátěžový test pro vodíkový sektor nastane v následujících pěti letech, kdy se ukáže, které projekty přežijí a prokážou svou životaschopnost. Masivní nasazení vodíku lze očekávat až v následující dekádě.
Do českých vodíkových projektů právě míří 3 miliardy korun
Česká vláda loni schválila Vodíkovou strategii, ve které se Česká republika zavázala k výrobě přibližně 20 000 tun obnovitelného vodíku ročně do roku 2030. To bude vyžadovat výstavbu nových elektrolyzérů s celkovým výkonem 400 MW.
„Vodík představuje významný prvek v přeměně českého hospodářství směrem k uhlíkové neutralitě a energetické nezávislosti, je tedy bezpochyby naší budoucností a potřebujeme jeho využívání co nejvíce podporovat. Budoucí transformovaný sektor energetiky bude stát na kombinaci obnovitelných zdrojů, tedy i vodíku, jaderné energetiky a významných investic do energetické efektivity a úspor. V kontextu zavádění obnovitelných a udržitelných zdrojů energie je zásadní výzvou propojení a koordinace elektrických sítí, vodíkové infrastruktury a infrastruktury CO2,“ vysvětluje ministr životního prostředí Petr Hladík.
Podpora výstavby vodíkových elektrolyzérů v ČR nyní dostala významný impuls. I díky spolupráci s Českou vodíkovou technologickou platformou (HYTEP) totiž Ministerstvo životního prostředí na začátku roku 2025 spustilo dotační výzvu programu GREENGAS, financovanou z Modernizačního fondu. K dispozici jsou v ní celkem tři miliardy korun a tyto peníze mohou být využity nejen na výstavbu nových elektrolyzérů pro výrobu obnovitelného vodíku, ale také na samotnou akumulaci obnovitelného vodíku.
„V aktuálně otevřené dotační výzvě GREENGAS Modernizačního fondu mohou investoři získat finanční podporu na instalaci nových elektrolyzérů pro výrobu obnovitelného vodíku a na akumulaci elektrické energie z obnovitelných zdrojů do vodíku. Ve výzvě jsou připraveny tři miliardy korun, z nichž jedna miliarda je prioritně vyhrazena na projekty realizované v Ústeckém, Karlovarském a Moravskoslezském kraji. Jedná se o regiony zasažené těžbou uhlí i jejím následným útlumem. Tyto kraje již delší dobu pracují na rozvoji vodíkového hospodářství, a to i s podporou Operačního programu Spravedlivá transformace,“ doplňuje ministr Hladík.
„Podpora ve výši tří miliard korun na výstavbu elektrolyzérů je dalším významným krokem pro rozvoj výroby obnovitelného vodíku v České republice. Otevírá se tím i cesta pro efektivní využívání přebytků elektřiny z větrných a solárních elektráren. V následujících letech tedy můžeme v České republice očekávat řadu nových projektů, které přinesou minimálně desítky MW elektrolytické kapacity,“ upozorňuje Jan Sochor, senior analytik České vodíkové technologické platformy (HYTEP).
Komentáře