Vedle komplikovaného řešení očekávaného deficitu zemního plynu a ropy, jemuž čelí Česká republika a další země EU v kontextu ruské agrese proti Ukrajině, lze očekávat také brzký nedostatek elektřiny. Je to důsledkem pokračování politiky Zelené dohody na unijní i národní úrovni. Ve své tzv. zelené strategii společnost ČEZ odpovídající za 80 % české energetiky plánuje v nejbližších letech utlumit stabilní zdroje z emisního uhlí a nahradit je dotovanou stavbou solárních elektráren se jmenovitým výkonem 6 GW, které však dle českých i zahraničních zkušeností nemohou plnit úlohu dodavatele stabilní elektřiny. Tato obava zazněla na tiskové konferenci, kterou v Praze uspořádal think tank Realistická energetika a ekologie.
„Slepá sázka na tzv. obnovitelné zdroje, která popírá přírodní zákony, znamená zásadní ohrožení energetické bezpečnosti, soběstačnosti a cenové dostupnosti,“ zdůraznil ve svém vystoupení předseda spolku Jaroslav Čížek a upozornil, že to přináší hrozbu pro existenci tuzemského průmysl, jehož podíl na tvorbě HDP je nevyšší ze všech členských zemí EU.
Člen spolku, profesor ČVUT František Hrdlička upozornil, že už závěry vládní Uhelné komise, na jejíž činnosti se podílel a které vytyčily velmi ambiciózní cíl odstavit uhelné zdroje už v roce 2038, ukončení energetického využívání uhlí podmínily jeho náhradou za jiné stabilní energetické zdroje a vyřešením transformace teplárenství včetně produkce elektrické energie, která je již svou povahou kogenerační, tedy s vysokou účinností využití paliva.
„Zdroje z povahy své přerušované a na povětrnostních podmínkách závislé produkce ve specifických podmínkách České republiky solární a větrné elektrárny tím být nemohou. Stejně tak zůstávají okrajovými další obnovitelné zdroje, přičemž řada technologií z laboratorních podmínek je hodně vzdálené reálné praxi,“ upozornil F. Hrdlička. Vyjádřil znepokojení nad tím, že po zahájení války Putinova Ruska proti Ukrajině nedošlo k očekávanému přehodnocení eurounijní politiky Green Deal a jejího legislativního balíčku Fit for 55.
„Stabilizátorem volatilních přírodních zdrojů měl být zemní plyn z Ruska. Na tuto variantu vsadilo nejen Německo, ale i Česká republika. Současné varianty stabilizace produkce elektřiny (na nichž staví EU) nejsou prověřeny ani teoretickými studiemi se solidním rozborem skutečné míry použitelnosti,“ zdůraznil prof. Hrdlička.
Jaderný expert Jiří Marek, člen spolku a zároveň prezident spolku Jaderní veteráni, upozornil, že stavba jediného nového 1200MW bloku v Dukovanech nic neřeší. „Potřebujeme postavit do poloviny století nejméně šest nových 1200MW reaktorů, které (spolu s nynějšími dvěma bloky v Temelíně) budou vyrábět nejméně 65 % poptávané elektřiny, přičemž finanční náklady by za následujících 28 let měly v současných cenách činit cca 1,5 bilionu korun. Jde o návratnou investici již od ceny elektřiny cca okolo 80 €/MWh (nyní cca 200 €/MWh). Jaderný scénář je v podstatě jediným, který zajistí do roku 2050 energetickou bezpečnost, soběstačnost a bezemisní výrobu elektřiny, přičemž vláda ČR by pro financování jádra mohla např. využít biliónových úspor českých domácností a nabídnout jim antiinflační zhodnocení v jaderných obligacích“, zdůraznil Jiří Marek
Spoluzakladatel spolku, profesor Jan Macek z ČVUT, který je klíčovým českým odborníkem na dopravní mobilitu, připomněl, že Česká republika by proti dnešní čisté spotřebě cca 65 TWh ročně mohla v roce 2030 spotřebovávat kolem 85 TWh ročně. „Čím budeme chtít a moci nabíjet plánovanou flotilu více než půl milionu předpokládaných elektromobilů, která vyžaduje spotřebu 6 GW instalovaných zdrojů. Kde vezmeme elektřinu na doporučovaný přechod českých domácností z vytápění plynem na elektrická tepelná čerpadla, když nebudeme mít dostatek kapacity stabilních zdrojů v ČR?“
Jan Vondráš, člen spolku a ředitel poradenské firmy v energetice Invicta Bohemica, pranýřoval selhání všech dosavadních vlád ČR v jejich nečinnosti pro zajištění energetické soběstačnosti a bezpečnosti do budoucna, zejména pokud jde o nutnou diverzifikaci dodávek zemního plynu, vybudování strategické rezervy v zásobnících a zajištění dostatečných kapacit pro těžbu hnědého uhlí. „Ze všech návrhů tzv. Oponentní rady Pačesovy komise v roce 2008 byl realizován jediný v podobě vládního usnesení č. 817 z roku 2015 o prolomení územně ekologických limitů na Dole Bílina, realizace se však stále zpožďuje a je nutné celý proces výrazně urychlit,“ podotkl J. Vondráš
Na tiskové konferenci byl dokumentován blížící se deficit elektřiny, který dle analýzy společnosti ČEPS hrozí už v roce 2025, ale jistě v roce 2030, jenž by v objemu 10 % současné stabilní spotřeby (nejvyšší obvykle v lednový pracovní den s nutným disponibilním výkonem kolem 12 000 MW) musel být kryt dovozem. Na něj se ale budou spoléhat takřka všechny země střední Evropy v čele s Německem, takže je zásadní otázkou, zda bude elektřina z dovozu vůbec k dispozici. Taková nesoběstačnost ČR nepochybně ještě zhorší cenovou dostupnost elektřiny, jejíž prudce rostoucí cena již od léta 2021 je podstatným hybatelem enormní české inflace překračující 14 %.
Spolek energetických realistů upozornil, že až do doby dostavby nové jaderné flotily nemá Česká republika jiné dostupné stabilní energetické zdroje než tuzemské hnědé uhlí. Vedle dalších kroků ke stabilizaci cen energie vláda ČR musí umožnit další provoz všech hnědouhelných elektráren a tepláren, které významně investovaly do ekologizace a nepřipustila jakákoli účelová zastavení výroby z důvodů marginálních odchylek od plnění emisních limitů (Hg a NOx). Bez těchto zdrojů, které reprezentují 5200 MW, je ohrožena stabilita elektrizační soustavy ČR.
Je zřejmé, že vláda ČR nemá žádné přímé nástroje, kterými je schopna účinně ovlivňovat jak ceny, tak i složení energetického mixu. Pokud v současné době navrhuje masivní dotační programy do solárních zdrojů, přebírá tím odpovědnost za to, že by v ČR v nejnáročnějším zimním období mohlo chybět až 3400 MW stabilního výkonu, a to navzdory instalaci nejméně 6 GW v solárních elektrárnách. Aktivní výkon vlastnických práv ve společnosti ČEZ vedoucí k zajištění spolehlivé a dostatečné zdrojové základy pro výrobu elektřiny je vhodným nástrojem pro postup vlády ČR.
I když společnost ČEPS uvažuje, že po roce 2025 bude muset po vzoru Německa provozovat záložní a zřejmě většinou uhelné zdroje s dotovanými tzv. kapacitními platbami, uvažovanou novou masivní podporou solárních zdrojů a dalších OZE se Česká republika vydává na cestu zopakování německé Energiewende, i když samozřejmě v menším rozsahu.
Nicméně princip vybudování paralelní energetiky skládající se z dotovaných OZE a z dotovaných záložních zdrojů s kapacitními platbami je zásadní příčinou raketového růstu cen elektřiny i plynu (v Německu masivně spalovaného na výrobu elektřiny). Je zde nutno také připomenout, že decentralizace energetiky se zapojením obrovského množství upřednostňovaných OZE stojí za faktem, že nejdražší položkou ceny elektřiny v Německu je poplatek za správu a řízení sítě (v ČR nyní činí méně než 20 % ceny elektřiny pro domácnosti).
Vláda ČR je vůči svým občanům povinována učinit maximum pro soběstačnost a energetickou bezpečnost ČR, což je klíčovým aspektem národní bezpečnosti. O prosazení bezodkladných opatření se musí zasadit i na eurounijní úrovni.
Komentáře