Seriál o plastech XXXXI.: CO2 jako surovina

Podle Mezinárodní energetické agentury (IEA) je světový chemický průmysl třetím v pořadí průmyslových odvětví z hlediska množství přímých emisí CO2 – za výrobou kovů a cementu.

Začátkem tohoto roku publikovala Evropská komise publikaci Transition Pathway for the Chemical Industry, ve které představuje způsob jeho zelené a digitální transformace. Konstatuje, že chemický průmysl hraje strategickou roli v evropské ekonomice v řetězci od výroby chemikálií, jejich modifikaci a produkci žádaných výrobků pro různé aplikační sektory.

Z hlediska finančního obratu se evropský chemický průmysl řadí na druhé místo mezi světovými regiony, za dominující Čínu. V roce 2020 se v Evropě jednalo o obrat 499 miliard euro a podíl na světovém obratu 14,9 %, když ještě v roce 2000 Evropa vykázala vyšší podíl - 24,9 %. Další pokles podílu na 10,5 % se prognózuje do roku 2030. Z hlediska nežádoucích exhalací skleníkových plynů se chemický průmysl EU 27 podílí 9 % na celosvětových exhalacích.

Evropská asociace CEFIC ještě nezveřejnila výsledky za rok 2021, kdy tento sektor trpěl pandemií, vyššími cenami energií a surovin, logistickými problémy a nižším odbytem. Experti však odhadují srovnatelné hodnoty jako v roce 2020.

Rok 2022 by poznamenán válkou na Ukrajině, což se mj. projevilo v hodnotách za 11 měsíců roku 2022 - růstem ve farmaceutickém průmyslu o 13,6 %, ve strojírenství o 4,9 %, v automobilovém průmyslu o 4,4 %, oproti stejnému období roku 2021. Největší pokles – o 5,1 % - zaznamenal evropský chemický průmysl, který zaměstnává 1,2 milionů pracovníků, následován výrobou kovů s nižší výrobou o 3,4 %.

Samotná výroba plastů a kaučuků zaznamenala vloni v EU 27 pokles o 1,2 %. Za Achillovu patu evropského chemického průmyslu je považována výrobní cena klíčové suroviny – etylenu z parních kraků, která byla např. v prvním pololetí 2021 téměř dvojnásobná proti cenám v Severní Americe a 2,2- krát vyšší než ve Střední Asii. Evropský chemický průmysl je kladně hodnocen z hlediska snižování emisí CO2, které byly např. v roce 2019 poloviční proti roku 1991, i přes výrazné zvýšení produkce díky uplatňování zásad cirkulární ekonomiky.

V roce 2019 se Evropská unie přijetím Green Deal zavázala, že se stane do roku 2050 klimaticky neutrální. Následně byl v dubnu 2021 schválen evropský zákon o klimatu, který představuje snížení emisí CO2 do roku 2030 o 55 % proti úrovni v roce 1990 – viz schéma.

V nejvýznamnější evropské ekonomice, v Německu, se podařilo v roce 2020 překročit cíle ve snížení emisí skleníkových plynů, když bylo emitováno 739 mil. tun skleníkových plynů (cíl byl 751 mil. tun).

Technologie zachytávání a ukládání CO2 (CCS) jsou, kromě využití biomasy a recyklace odpadních plastů, jedním ze základních pilířů alternativního zdroje uhlíku, který nahradí fosilní zdroje v boji proti změně klimatu. Podle agentury IHS Markit bude nutno v příštích 30 letech každých pět let zdvojnásobit kapacitu zařízení k zachytávání oxidu uhličitého z elektráren a průmyslových zařízení. Tato technologie je stará padesát let, využívá uložení CO2 do vhodného geologického úložiště hluboko pod zem. V současné době je instalováno celkem 66 komerčních zařízení CCS v různých fázích vývoje. Aktuálně je plně funkčních třicet z nich, které zachytí 40 mil. tun CO2. Potěšitelné je, že Česká geologická služba koordinuje projekt s názvem CO2 SPICER, v rámci, kterého spolupracuje s MND a Norskem na pilotním uložišti CO2 na území ČR. Projekt je financován z 85 % z Norských fondů.