V minulých týdnech jsme se věnovali kalům z hlediska historie a současnosti. Nakládání s kaly, podobně jako se všemi ostatními odpady, je problematické, svázané legislativou a praxe je mnohdy na hony vzdálená představám regulátora i všech stakeholderů.
Jak bychom tedy správně měli nakládat s kaly? To je otázka, nad kterou jsme si i dnes povídali s Miroslavem Kosem ze skupiny SMP CZ.
Green Deal může využití komplikovat
V poslední době, jak si stále více uvědomujeme zdravotní rizika vyplývající z aplikace kalů do zemědělství, se rozeběhla celá řada aktivit a snah přehodnotit platnou legislativu i na národní úrovni. Podotýkám, že cílem není zákaz používání kalů na půdu, jak se to stalo v případě revidovaného nařízení o hnojivech 2019/1009/EU, které vylučuje z rozsahu své působnosti čistírenské kaly, neboť toto nařízení brání hnojivům získaným z kalů získat certifikační značku kvality EU (včetně kompostu), nicméně umožňuje tzv. národní hnojiva, a tak málo znečištěné čistírenské kaly využívat.
Navíc některé nové záměry v rámci Green Deal budou komplikovat využívání čistírenských kalů, k tomu přistupují další strategie nebo akční plány EU, např. ke snížení emisí methanu (EU strategy to reduce methane emissions), zachování zdravé půdy (Soil Strategy) nebo EU Action Plan „Towards Zero Pollution for Air, Water and Soil“ s velice blízkými termíny jejich zavedení do praxe.
Právní rámec by měl podněcovat k efektivnímu a flexibilnímu nakládání s kaly tím, že bude uznávat hodnotu tohoto obnovitelného zdroje a umožní přizpůsobení konkrétního řešení na vnitrostátní a místní úrovni. Dále je nezbytné, aby přijatá rozhodnutí vycházela z vědeckých poznatků a dobré praxe. Vzhledem k tomu, že celá řada technologií zpracování čistírenských kalů je již k dispozici, stabilní právní rámec podpoří investice a zvýší důvěru k produktům, které jsou (budou) výsledkem zpracování kalů.
Důležitý je dialog
Proto je klíčové, v kontextu cirkulační a udržitelné společnosti, zahrnout otázku čistírenského kalu jako obnovitelného zdroje do diskusí o řešení problému. To vyžaduje politickou odvahu nastolit nepopulární téma s malou politickou hodnotou, ekonomickými náklady, ale jen tímto způsobem se přispěje k vybudování nezbytné důvěry.
Je nanejvýš důležité podporovat dialog mezi různými subjekty v komunitách – provozovateli ČOV, vodohospodářskými správci, zemědělci, úřady, občany – abychom pochopili skutečné důsledky a přínosy využívání čistírenských kalů novými způsoby, zvýšili povědomí o důsledcích nečinnosti a společně hledali řešení. Paradoxně se hybnou silou stalo stále rostoucí znečištění kalů zbytky léků, mikropolutanty, mikroplasty a specifickými organickými polutanty.
Přečtěte si také:
Seriál o kalech I.: Jak to bylo doposud
Seriál o kalech II.: Jak s nimi nakládáme v současné době
Zabránění vstupu mikropolutantů do odpadních vod prostřednictvím opatření kontroly u zdroje je jedním z hlavních způsobů, jak zabránit úniku např. PFAS do (vodního) prostředí touto cestou. Nicméně se domnívám, že to zřejmě nebude zcela účinné řešení, znečišťování těmito látkami má povahu „plošného znečištění“, je produkováno každým z nás. To platí především pro léčiva, kde se předpokládá trvalý růst spotřeby léčiv stárnoucí populací.
Nově a velmi důrazně v důsledku posledního vývoje cen energií do problematiky zpracování kalů vstupuje poznání, že jde o biogenní uhlík, plně využitelný pro energetické účely bez potřeby nákupu emisních povolenek.
Řada států EU se vydala cestou redukce obsahu vody v odvodněných kalech pomocí sušení a následným energetickým využitím sušeného kalu. Před energetickým využitím kalů je potřebné dostat odvodněný kal do formy s nízkým obsahem vody.
Postoj se tvoří
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Komentáře