Polemika I.: Co přinese zpřísnění limitů pro použití kalů z ČOV na zemědělské půdě?

„Kam s ním?“ ptá se Neruda ve svém slavném fejetonu. Možná se stejně ptáte i vy, když stojíte před barevnými popelnicemi na odpad. Tu samou otázku si už teď pokládají vodohospodáři, kteří dumají nad tím, kam od příštího roku umístí kaly z čistíren odpadních vod.

Aplikace čistírenských kal na zemědělské půdě byla dosud rozšířeným způsobem jejich využití. Od příštího roku ovšem dojde ke zpřísnění limitů pro jejich použití na půdě. Obrátili jsme se proto na vodárenské společnosti, kterých se změna dotkne, aby nám vysvětlili, co přesně pro ně bude znamenat.

V dnešním díle odpovídá Jana Plachá ze Středočeských vodáren, Filip Wanner z Energie AG Bohemia, Karel Plotěný ze společnosti ASIO, a Tomáš Mrázek z Pražských vodovodů a kanalizací.

Filip Wanner, Energie AG Bohemia

Konec přechodného období k 31. 12. 2022 podle § 81, odstavce 5 a § 82, odstavce 1 vyhlášky č. 273/2021 Sb. o podrobnostech nakládání s odpady bude znamenat velkou změnu v oblasti nakládání s čistírenskými kaly. Na zemědělskou půdu totiž budou moci při splnění dalších zákonných povinností být ukládány pouze kaly, které splní mikrobiologická kritéria definována v příloze č. 28 této vyhlášky. Tato kritéria nejsou dosažitelná běžně využívanou skladbou kalové linky na ČOV. Výjimku tvoří anaerobní stabilizace v termofilním stupni, či naopak aerobní termofilní stabilizace, kdy k ohřevu kalů na teplotu zajišťující hygienizaci je využíván čistý kyslík.

Tyto aplikace však nejsou na ČOV běžně rozšířené. Chce-li provozovatel ČOV i nadále směřovat produkované čistírenské kaly na zemědělskou půdu, musí stávající kalovou linku rozšířit o technologii hygienizace, od relativně jednoduchého systému vápnění, přes pasterizaci až po energeticky i finančně velmi náročnou technologii sušení. Tento proces však na jedné straně výrazně snižuje objem přebytečných kalů, kdy je dosahováno až 90 % sušiny (odvodněný kal má cca 20 % sušiny), na druhé straně umožnuje energetické využití takto vysušených kalů.

Jinou možností pro provozovatele ČOV je najít nové využití pro čistírenské kalya místo na zemědělskou půdu je například vyvážet do kompostáren podle podmínek stanovených výše uvedenou vyhláškou. V každém případě pro vlastníky a provozovatele ČOV konec přechodného období bude znamenat buď investice do stávající kalové koncovky, nebo zvýšené náklady na převoz a likvidaci kalů ve vhodných zařízeních.

Karel Plotěný, jednatel společnosti ASIO TECH a ASIO NEW

Především to musí provozovatelé a vlastníci vzít v úvahu a řešit. Vyznat se v názorech jak a správně rozhodnout je věc druhá. V rámci Evropy se názory na nakládání s kalem liší diametrálně. Z hlediska green dealu by nejlepším řešením bylo, aby se využily využitelné suroviny z kalu a případně i energetický potenciál, a aby pak byl kal využit v zemědělství, protože se tím šetří dusíkatá hnojiva a další nutrienty jejichž produkce jako umělých hnojiv je z hlediska uhlíkové stopa (spotřeby energií) významná.

Je však jasné, že zajistit kvalitní kal z hlediska nežádoucího obsahu znečištění není zejména ve velkých průmyslových městech snadné a ani až tak prioritní, a tak i z hlediska logistiky bude v současnosti nejrozumnějším řešením na některých lokalitách i spalování kalů.

Na druhé straně je řada lokalit, kde nejefektivnější řešení bude přímá aplikace hygienizovaných kalů, nebo jejich společné zpracování s dalšími odpady nebo ve formě kompostu. Dle mého názoru by se nemělo postupovat šablonovitě a vždy zvážit, nakolik která argumentace je pro danou lokalitu ta odpovídající a zda váha jednotlivých argumentů je správně vyhodnocená z hledisek udržitelnosti.

K samotné hygienizaci se dá konstatovat, že existují způsoby, jak hygienizovat na hodnoty požadované legislativou – termofilní zpracování, kyslík, kompostování, vápno, dlouhodobé skladování. Otázkou možná je, zda rizika z použití nehygienizovaného (např. aerobně stabilizovaného) kalu jsou ve srovnání např. s přímým použitím např. kejdy, nebo pastvou až tak významná a zda to, že jsme např. u malých čistíren tak moc předběžně opatrní neznamená, že zátěž kterou tím vytváříme (uhlíková stopa, spotřeba energie, doprava na další zpracování) nepředstavuje větší dopad na prostředí a zbytečné navýšení nákladů a zdravotních rizik při manipulaci s kalem.

Jana Plachá, podnikový ekolog Středočeské vodárny, a.s.