Dánští vědci zjistili, že všechny stupně čištění dokázaly snížit množství mikroplastů.
Produkce plastů konstantně narůstá, což má negativní dopad životního prostředí. Ještě horší situace nastává v případě mikroplastů, drobných kusů plastů o velikosti od 100 nm do 5 mm, které mohou být vyráběny jako přísady do kosmetiky, produktů osobní péče a čisticích prostředků nebo rozpadem větších plastových předmětů.
Mikroplasty se kvůli své perzistenci akumulují v životním prostředí, takže je dnes nalézáme v půdě, v sedimentech, vzduchu a vodě. Výjimkou nejsou odpadní vody, do kterých se mikroplasty uvolňují například během praní syntetického prádla nebo odtokem dešťové vody. Ačkoliv se odpadní vody před vypouštěním běžně čistí na čistírnách odpadních vod (ČOV), existovaly obavy, zda zařízení dokáží všechny mikroplasty zachytit.
Záleží na technologiích
Proto se hned v začátcích výzkumu mikroplastů stalo toto téma předmětem mnoha studií. Podle dánského vědeckého týmu se většina z nich ale zaměřuje na koncentraci částic na vstupu a na výstupu a do značné míry ignoruje fakt, že v technologiích čištění, používaných různými zařízeními, panují velké rozdíly.
„Některá se omezují na jednoduché prosévání hrubých pevných látek před vypuštěním, jiné přidávají další krok. Pokročilejší ČOV využívají biologické a chemické procesy čištění, od jednoduchého čištění ve vysoce zatížených reaktorech s aktivovaným kalem až po složité biologického odstraňování živin. Všechny se označují jako ČOV, ale jejich účinnost při zadržování mikroplastů závisí na postupu čištění, který používají,“ vysvětlují výzkumníci z dánských universit Aalborg a Roskilde.
Vědci se proto rozhodli, že prozkoumají, jak jednotlivé kroky čištění dokáží zachytit mikroplasty, včetně anaerobní vyhnívací nádrže. Studie se zaměřila namikroplasty v jednotlivých fázích čištění a vnitřní toky na čistírnu Käppala a osud mikroplastů v mezofilní anaerobní vyhnívací nádrži.
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Komentáře