Ministerstvo životního prostředí přivítalo uzavření policejního vyšetřování ekologické katastrofy na Bečvě a předání spisu státnímu zastupitelství. Od počátku roku probíhalo prověření postupů během havárie i v gesci Ministerstva životního prostředí. Na základě identifikovaných chyb nyní ministerstvo připravuje novelu vodního zákona, která bude novým efektivním nástrojem k řešení možných havarijních stavů českých řek. Do vlády ji předloží v polovině letošního roku.
Prověření postupů v gesci MŽP
MŽP samo prověřilo posouzení postupu řešení havárie, konkrétně činností v jeho gesci. V minulém roce byla kauza Bečva předmětem hodnocení veřejného ochránce práv, dále Nejvyššího kontrolního úřadu i samotného MŽP a odborné veřejnosti. Na samotný postup řešení se také zaměřila vyšetřovací komise Sněmovny Parlamentu ČR a výbor pro životní prostředí Senátu Parlamentu. Z těchto hodnocení vyplývá, že postupy řízení a řešení uvedené havárie nebyly bezproblémové a zdaleka ne zcela profesionální, jak by v takovém případě bylo nezbytné.
Pokud jde o řešení havárie, koordinaci aktivit v hodinách bezprostředně po nahlášení havárie a následujících dnech, vyvstaly vážné pochybnosti ke zvoleným postupům, jejich efektivitě a procesu řízení, a to vedlo k neefektivní koordinaci, a především k problémům v odběrech vzorků a jejich následném zpracování.
Pro posouzení možných zdrojů kontaminace se ukazuje, že při odběrech vzorků po zjištění havárie se vyskytly problémy ve způsobu odběrů, což zcela zásadně ztížilo identifikaci možného zdroje kontaminace a získání přímých důkazů usvědčujících zdroj znečištění.
“Především a zcela zásadně – v čase zjištění havárie nebyly odebrány vzorky povrchové vody z Bečvy a vypouštěných odpadních vod v úseku mezi silničním mostem přes Bečvu v obci Choryně a silničním mostem přes Bečvu do části města Valašské Meziříčí – Juřinka. Nebyly tedy dostupné žádné přímé důkazy, které by mohly být použity k podložené identifikaci původce havárie. Kvůli tomu z dodaných podkladů a ani z dodatečně zjištěných skutečností nebylo možné jednoznačně určit původce havárie na řece Bečvě, která způsobila masivní úhyn množství ryb,” konstatuje ministryně životního prostředí Anna Hubáčková (za KDU-ČSL).
Odebírání vzorků bezprostředně po zjištění havárie bylo nesystematické, chyběla při něm znalost daného úseku řeky a informace o možných zdrojích a možných znečišťujících látkách, navíc ani nerespektovalo dynamiku havárie na toku. Kvůli nedostatečné informační přípravě nebyly laboratořím zadány jasné pokyny na možné typy přítomného znečištění, u některých vzorků dokonce nebylo ani deklarováno, že je nutné je analyzovat okamžitě. Chyběla i charakterizace výustí z průmyslových zdrojů z pohledu stavu živých organismů dna a břehů vodních toků.
K analýze efektivity postupů během havárie a následném šetření ministryně Hubáčková dále konstatuje: “Postup řešení ukázal na problémy s koordinací a řízením této konkrétní havárie. Varování občanů o havárii na Bečvě bylo opožděné, teprve druhý až čtvrtý den po jejím zjištění, a to jen díky vlastní iniciativě měst na řece. Kraje, kterým tato kompetence náleží, varování nevydaly, přitom nebylo vyloučené nebezpečí újmy na zdraví a majetku. Analýzy případu ukázaly, že jednotlivé úřady a složky IZS nemají dostatečně propracované postupy a k dispozici ani vybavení k zajištění, aby v podobných situacích do budoucna nevyvstal problém okamžitého zajištění odběru vzorků v dostatečném rozsahu a urychleného získání výsledků rozborů pro zajištění adekvátního postupu řešení havárie a prevence negativních dopadů na životní prostředí.”
Také se jednoznačně potvrdilo, že chybí databáze možných zdrojů znečištění povrchových vod využitelných pro řešení havarijních stavů a management daného vodního systému. Tyto informace nemá k dispozici ani samospráva, ani státní správa a odborné složky, zabývající se danou částí životního prostředí.
Řešení do budoucna: novela vodního zákona
Problém představuje aktualizace seznamu výpustí nejen na řece Bečvě, ale na celém území ČR. Je proto nutné zahájit celorepublikovou inventarizaci vyústění a digitalizaci kanalizačních soustav jako bodů s největším potenciálem možného znečištění s největším rizikem vzniku havarijních stavů. Zvýšení a zefektivnění úrovně existujících informačních zdrojů o možných zdrojích znečištění vod a formě jejich využití je nezbytnou součástí prevence možných havarijních stavů. Je také nezbytné, aby tyto informace byly snadno dostupné všem složkám IZS. V této věci jedná Ministerstvo životního prostředí a Ministerstvem zemědělství. Problémem se ukázala komunikace daného problému ze strany ČIŽP. K vypracování metodických pokynů ze strany ČIŽP došlo až po havárii.
Návazně na problémy související s řešením havárie, kritizovanými jak odbornou veřejností, tak oběma komorami Parlamentu ČR a médii, MŽP v roce 2021 připravilo novelu vodního zákona, jejichž cílem bylo řešení nedostatků ve stávají legislativě. Vzhledem k velkému množství připomínek, bylo za nového vedení MŽP nezbytně nutné materiál přepracovat tak, aby výsledný dokument byl efektivním nástrojem k řešení havarijních stavů především na základě zkušeností získaných při řešení havárie na řece Bečvě.
To vyžaduje především zcela jasné vymezení vztahů mezi složkami uvnitř MŽP a mimo něj, a to především se složkami IZS, MZe, správci povodí, správci vodních toků a orgány samosprávy. Je nezbytně nutné jednoznačné legislativní určení jediného subjektu odpovědného za koordinaci aktivit v případě havárie a za zajištění prvotních důkazů pro určení původce a příčin (následků) havárie. Pravomoci jednotlivých složek zasahujících v případě havárií a přírodních katastrof musí být jednoznačně definovány včetně vymezení jejich vztahů.
Je tedy nutné provést legislativní upřesnění kompetencí jednotlivých subjektů podílejících se na likvidaci havárie v případech, kdy k havárii na vodách dojde na hranicích (s jejich možným přesahem) správních obvodů místně příslušných vodoprávních úřadů a oblastních inspektorátů ČIŽP,” dodává ministryně Hubáčková (za KDU-ČSL).
Důležitou otázkou zůstává i běžný monitoring stavu vodního prostředí, a především jeho efektivita, a to jak v návaznosti na EU Směrnici o ochraně vod z hlediska dlouhodobých trendů, tak i monitoring a kontrolní měření zaměřené na prevenci havarijních stavů.
Proto je nezbytně nutné definovat priority zásahu včetně odběru nutných a reprezentativních vzorků prostředí a materiálů pro pozdější vyhodnocení původce problému či řešení následků události včetně zajištění analýzy požadovaných parametrů v akreditované laboratoři v nejkratším možném čase po nahlášené události. Bezprostředně po události provést místní šetření u potenciálních původců havárie.
Havarijní plány územních celků pro případ havárie na vodách musí zohledňovat havarijní plány podniků a navazovat na ně.
Jiří Klicpera - klicpera@iol.cz 22.3.2022 14:53
Dovolil bych si zde napsat malý komentář v den svátku vody jako první. České vodní hospodářství je dlouhodobě poznamenáno nekoncepčností v porevolučním zákonodárství. Příliš mnoho detailních změn a novel se podepsalo na nedostatečné kvalitě vodního zákona. Vodní zákon císaře Františka Josefa I. z roku 1871 u nás platil i celou republiku až do roku 1955 a třetí vodní zákon potom do roku 1973. Od roku 1955 do roku 2001 zákony obsahovaly důležité ustanovení o tom, že každý, kdo nakládá s vodami v množství více než... musí mít ustanoveného odborného vodohospodáře, který musí být dobře vyškolený, odpovědný za vše s vodou v podniku a musí si svou kvalifikaci trvale doplňovat. V ČR se tak postupně vytvořila velká skupina odborníků - vodohospodářů, kteří se z profesního zájmu a odpovědnosti o vody dost slušně starali - i když se našly samozřejmě výjimky. Ale pravidelně se školili o nových technologiích a předpisech. Tento vodní zákon se od nás tehdy učil celý vodní svět a v mnoha vyspělých zemích jej do takové podoby nedostali dodnes. Připomínkoval jsem nový vodní zákon 254/2001 Sb. již v roce 1999 - 2000 a mnohé moje připomínky se tam uchytily a jsou tam dodnes, avšak ustanovení o odborných vodohospodářích bylo poslaneckou sněmovnou zrušeno. Paradoxně hned po tom, co bylo v odpadovém zákoně 185/2001 Sb. na základě zkušeností s vodami zavedena funkce podnikových odpadových hospodářů. V mnoha novelách byla také zrušena i jiná ustanovení potřebná k havarijní prevenci a vyšetřování a udála se řada věcí, které to ještě více znesnadnily. Struktura vodohospodářů se rychle rozpadla. Přitom právě vodohospodáři byli odbornými garanty v podnicích, u nich byly veškeré doklady a dokumentace k vodám. Dnes je ve firmách vodní hospodářství popelkou, někdo odpovídá za zdroje, někdo za technologii ve výrobě a někdo za vypouštění, případně čištěn í odpadních vod. Inspektoři a státní správa nemají často jasného a znalého partnera k jednání. V novém odpadovém zákoně již povinnost ustanovit podnikového odpadového hospodáře nenajdeme a povinnosti firem i jiných subjektů jsou silně anonymizovány. Co bude následovat? Nový odpadový zákon také neřeší některé konflikty s vodním zákonem a tak je řada případů řešena například v krajích odchylně. Ale nikdo se tím nezabývá.