NinaPálešováje environmentální epidemioložka a čerstváabsolventka doktorského studia.Na Přírodovědecké fakultě začínala jako studentka experimentálníbiologiesplánem zaměřit se především namikrobiologii.Když se však na jedné z přednášek dozvěděla o RECETOXu,rychlezměnila názor.Vedoucího své diplomové práce sivybralauž vcentru, kdezpracovalai svoudizertačnípráci.V rozhovoru jsme společně pátraly po tom, jak semladá vědkyně dostala od zkoumání čištění odpadních vodk výzkumu vlivu chemickýchlátekna kardiovaskulární systémhasičů,co mají obě témata společného s jejím zájmem o životní prostředí,a kde všude se s toxickými látkamimůžedo kontaktu dostat každý z nás.
Nino, co tě vlastně na RECETOX přivedlo?
V rámci prvního semestru na speciální biologii, kterou jsem studovala jako bakalářka, se představovaly výzkumné směry, které na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity existují. Přednáška RECETOXu mě tehdy tak zasáhla, že jsem velmi rychle změnila svůj plán a místo mikrobiologie se zaměřila na ekotoxikologii. Vybavuji si, že přednáška byla zaměřené na studii raků, kteří se kvůli reziduím antikoncepce v řekách nemohou rozmnožovat. Odjakživa mě to táhlo k ochraně životního prostředí a když jsem zjistila, že existuje obor postavený na biologii a chemii, který je současně zaměřený na ochranu životního prostředí, hned jsem věděla, že tam chci pokračovat.
V diplomové práci jsi se zaměřovala na filtrační technologie čištění odpadních vod, v dizertaci jsi už však pracovala na epidemiologickém výzkumu. Kde se ten skok vzal?
Téma, které jsem si vybrala pro diplomovou práci, mě velmi bavilo, když jsem se však rozhodla jít na doktorát, cítila jsem v sobě spoustu energie, kterou jsem ještě chtěla využít a rozšířit si obzory nečím novým. Docent Pavel Čupr měl tehdy vypsané téma Studování chemické expozice na úrovni populace lidí a biomonitoring. Už během magistra mi bylo jasné, že technika screeningu a měření chemických látek přímo v lidských matricích, lidské krvi nebo lidské moči, by se mi hodně líbila. Výzkumník se při ní totiž dívá reálně dovnitř těla, zjišťuje, co kde je, jaké hladiny látek máme v krvi, moči nebo třeba mateřském mléce. To mi přišlo hodně zajímavé.
Změna zaměření v tématu jednoznačně musela přinést i určitou změnu výzkumné metody. Jaké to pro tebe bylo?
Byl to také skok, ale celkem plynulý. Změna pro mě začala hlavně na úrovni populačních studií, kde jsem musela pracovat se statistikou. Naštěstí už během magisterského studia jsem měla nějaké statistické předměty, nebyla jsem tím pádem tak nepolíbená,jen jsem ji začala prakticky využívat. Zbytek byly laboratorní metody, které jsem používala už při tvorbě diplomové práce nebo jsem se o nich učila během magisterského studia.
Tvá dizertační práce se nakonec vyvinula do projektuCelspac FireExpo, který se zaměřoval na populaci hasičů. O co vlastně šlo?
Jedná se o populační studii, ve které jsme pracovali s více než sto hasiči primárně z Jihomoravského kraje. Cílem bylo zhodnotit chemickou expozici hasičů během výkonu práce nebo tréningu. Každý si asi umí představit, že hasiči jsou vystaveni mnohým chemickým látkám, například kouři. Nás zajímaly čtyři skupiny látek, kterým jsou v menší míře vystaveni všichni lidé, a které jsou podezřelé z negativních účinků na zdraví. Jednalo se o látky PFAS, někdy známé jako věčné chemikálie, polycyklické aromatické uhlovodíky neboli PAHy, benzotriazoly a toxické kovy. Konkrétně nás zajímalo, jak tyto látky mohou ovlivňovat kardiovaskulární zdraví člověka. Právě výskyt kardiovaskulárních onemocnění je totiž u hasičů zvýšený a vystavení chemickým látkám by v tom mohlo hrát roli.
Co si pod těmito skupinami látek můžu představit?
PFASy jsou používané například v hasících pěnách jako pěnidla a jsouobsaženy také v ochranných oblecích, kde chrání hasiče před zašpiněním, teplotou a dalšími faktory. PAHy jsou zplodiny hoření a tvoří součást výše zmíněného kouře. Hasiči sice nosí během zásahu masky, ale látek se lze nadýchat třeba i ze zbytků dýmu při propátrávání trosek, případně i pokud jen po zásahu stojí někde opodál. PAHy navíc do těla pronikají i přes kůži, například prostřednictvím popílku. Benzotriazoly se zkoumají relativně nově a najdeme je všude v životním prostředí, ať už ve vodě, půdě nebo prachu. Díky svým chemickým vlastnostem slouží jako protikorozní nátěry a najdeme je třeba i v domácích spotřebičích.
Dále se přidávají do pracích prášků a tablet do myčky nebo se využívají jako odmrazovací kapaliny v letectví či zpomalovače hoření. Zjistilo se, že jsou v našich tělech zastoupeny v měřitelných koncentracích, ale zatím není jasné, jestli mají toxické účinky. Podle struktury a modelů však takový potenciál mají. Toxické kovy pak lidé dávají do baterií a v minulosti byly součástí nátěrů potrubí nebo třeba pesticidů. Tato skupina látek se může taktéž uvolňovat při procesu hoření.
Jak výzkum nakonec dopadl?
Hasiči měli v těle zvýšené PFASy i PAHy a hladiny olova. V případě benzotriazolů sme u hasičů zvýšené hladiny nepozorovali, víme však, že tyto látky se velmi rychle vylučují z těla. Zvýšené koncentrace PFAS a PAHů se u hasičů pojili se zvýšeným bilirubínem. Zvýšené hladiny olova byly zase asociovány se zvýšeným cholesterolem. Bilirubín i cholesterol se považují za ukazatele kardiovaskulárního zdraví. Lze tedy zjednodušeně říct, že zvýšení těchto markerů značí do budoucna vyšší riziko vyvinutí kardiovaskulárního onemocnění. Takže náš předpoklad se potvrdil.
Povedlo se výsledky projektu promítnou i do praxe a přijmout nějaká opatření?
PFASy se řeší na celosvětové úrovni, tam už probíhají legislativní kroky. U ostatních látek se konkrétně u hasičů dají navrhnout různé opatření, které by mohly expozice snížit. Ta opatření jsou poměrně jednoduchá, ale v hasičském sboru nejsou zavedená, řeší se samozřejmě zranění, ale neexistuje žádné oddělení nebo nějaká pracovní skupina, která by řešila také efekty chemické zátěže na zdraví, s tématem se hasiči jen letmo seznámí při vstupním kurzu. Je potřeba prohloubit vzdělávání a vysvětlovat, že i když jsou látky neviditelné, do těla se dostávají.
Další krok je změna procedur, například zavést nové postupy dekontaminace po zásahu. Ze zahraničních výzkumů vyplývá, že i prostředí hasičské stanice je jistým způsobem kontaminované a může mít vliv na hladiny látek v jejich těle. Zatím je to v praxi často brané tak, že když se třicet let tato problematika neřešila a nikomu se zdánlivě nic nestalo, není třeba to řešit ani v budoucnu. Díky aktivitám projektu se ale výsledky komunikovaly nejen na odborných konferencích, ale i s participanty studie, vznikla dokonce pracovní skupina, která se jmenuje Zdravý hasič, a která připravuje pro hasiče webovky, návody a studijní materiály. Snažíme se mít dopad na celou komunitu.
Jaký mají výsledky projektu význam pro širší společnost a životní prostředí?
Látky, které jsme v projektu zkoumali, jsou všude a běžná populace je jim neustále vystavena. Tímto projektem se díváme na užší skupinu lidí, ale jsou to pořád ty stejné polutanty. Pokud v našem výzkumu uvidíme, že zdraví vybrané skupiny může být ohroženo, látkám se bude věnovat větší pozornost, což může vést k významným změnám a zlepšení nejen kvality života hasičů, ale prakticky náš všech. Chemické látky se v prostředí pohybují a téměř vždy si najdou cestu zpět k člověku. Pokud však omezíme jejich používaní, omezíme jejich koloběh, zlepšíme kvalitu životního prostředí nám všem. A tím nemyslím jen lidi!
Třeba výše zmíněné hasící pěny totiž neohrožují jenom hasiče, ale po použití mohou stéct odpadním kanálem do nejbližší řeky a dál tak přispívat ke kontaminaci říčních ekosystémů nebo se i dostat až do zdrojů pitné vody. Něco podobného si můžeme představit i pro benzotriazoly, které se na letištích používají ve velkých množstvích jako odmrazovací kapaliny. Poukázáním na potencionálně toxické efekty těchto látek iniciujeme celospoločenskou debatu a vytváříme prostor pro další výzkum a případné nové regulace.
Informacemi o toxických látkách kolem nás jsi obklopená dnes a denně. Čemu se ty osobně v běžné životě vyhýbáš?
U mě se vnímání rizik toxických látek vyvíjí, v tomto bodě života už to víc akceptuji a snažím se zbytečně nestresovat. V rámci svých možností se snažím vyhýbat tomu, co si myslím, že jsou zdroje a co neprospívá planetě, například zbytečným jednorázovým obalům. U jednorázových papírových obalů na potraviny se můžeme potkat s již už zmíněnými PFAS, protože efektivně odpudzují vodu i mastnotu a tím zvyšují odolnost papíru. Může se jednat třeba o mikrovlnný popcorn, papírové krabice na pizzu, či obaly z fastfoodových řetězců.
V plastových obalech sice nejsou PFASy, ale zato obsahují změkčovače plastů, které se mohou z obalu uvolňovat do okolního prostředí. Jakmile do krabičky přijde něco teplého (a chutného), je tam potenciál, že změkčovače či jiná aditiva (třeba ftaláty nebo bisfenoly) z ní rychle přestoupí do jídla. Z tohoto důvodu upřednostňuji skleněné krabičky na jídlo.
Máš v plánu se výzkumu toxických látek věnovat dál?
Mám teď čerstvě po obhajobách a rozhodně plánuji pokračovat v projektech, které už běží. Krom toho bych ale možná ráda zkusila i něco nového, konkrétní představu však zatím nemám. Věda mě baví a věřím, že se jí budu věnovat i dál. Stejně tak věřím, že se povede využít i všechna data ze studie CELSPAC-FireExpo, máme toho posbíráno opravdu hodně, teoreticky by se dal zkoumat i efekt látek na imunitu. Ideální by bylo pokračovat se stejnými hasiči a brát si od nich vzorky a data například každých pět let. To je sen, jaká bude realita, to se teprve uvidí.
Komentáře