V České republice více, než kde jinde, brzdí zavádění nových, s velkou pravděpodobností progresivních, technologií krom legislativy i něco jiného. Jde o strach a takovéto české „co by, kdyby“. Subjekt, pokoušející se o uvedení technologie do praxe deklaruje parametry plnící intence oběhového hospodářství, ale úředník nevěří, nezná, neví, má obavy.
Na obranu úředníků je nutné podotknout, že se v minulosti setkali s mnoha „fejkovými“ technologiemi ala „Potěmkin“, a proto nedůvěřují. A zde spíše než nad prací úředníků je třeba se zamyslet nad funkčností systému schvalování.
V procesu schvalování mnohdy pro různé dokumenty ten samý úředník pro jednu a tu samou technologii provádí dvakrát schvalovací řízení. Některé dokumenty, i přestože již existují a jsou přílohou jednoho hlavního dokumentu, musí být pro jiný hlavní dokument vypracovány nově. Nerozhodnost a neznalost termíny neúměrně prodlužuje a to vše znamená obrovský problém pro změnu. Tu změnu, kterou si všichni přejeme a která bude šetrná k životnímu prostředí, a díky které bude například možné využívat odpady a vyhnout se jejich skládkování či pálení.
Není samozřejmě možné nechat kohokoli stavět cokoli. Pravidla se musí dodržovat, nicméně přehnaná opatrnost a obavy z toho, co by se stalo, kdyby to nefungovalo jsou kontraproduktivní. Některé sousední země, které rozhodně nepřistupují k životnímu prostředí hůře než my, jsou o dost dál a schvalovací řízení, která jdou společně v obecném zájmu, jsou nesrovnatelně rychlejší. Subjekt žádající o uvedení nové, byť neznámé, technologie na trh, musí samozřejmě splnit intence zákonů stavebních, životního prostředí a dalších, musí deklarovat parametry výstupů a taky určitou finanční zásobu, aby bylo možné ji rozebrat a odvést na vrakoviště v případě, že by deklarované a povolené parametry nesplňovala.
V následujících týdnech vám přineseme seriál článků o cestě schvalovacím procesem jedné takové technologie. Jedná se o pyrolýzní jednotku, která podobně jako ostatní novinky naráží na otázku úředníka: „Ukažte mi, kde to funguje.“ Pojďme ale od začátku.
Mechanická recyklace
Společnost, o které se budeme bavit, je na trhu již mnoho let. Od roku 2004 vyráběla zařízení pro mechanickou recyklaci. Byl to zprvu jednoduchý proces. Jednoduché drcení a následné čištění odpadních PET lahví. Tím, jak do tohoto určitě lukrativního oboru přicházelo stále více subjektů a rostla konkurence, začala společnost EPM-ECOPLAST MACHINERY přemýšlet, jak toho využít. Proto začali vyrábět stroje na mechanickou recyklaci plastových, potažmo PET odpadů. Nezůstalo jen u prostého drcení a mytí. Stroje z EPM uměly drtit, mýt, sušit, regranulovat a vyrábět jednoduché výrobky. Možnosti využití těchto výrobků jsou ale velmi omezené.
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Petr Utěkal - p.utekal@gmail.com 14.8.2023 9:40
Firmy, co recyklují plast a nevyrábí z něj jen granule či jednoduché výrobky, existují. Nebudu jim dělat reklamu ale jen uvedu fakt, že třeba recyklují 4.000 tun plastu za rok. Nevím, proč autor článku uvádí jen tu jednu, navíc s výhradami k použitelnosti těch výrobků. Pokud se bavíme o pyrolýze, naše firma realizovala takové zařízení na Slovensku - z 1 kg drcených pneu vyráběla 1 m3 pyrolýzního plynu. Takže ono to šlo. Druhá věc je, že provozovatel kupodivu zjistil, že pneu nejsou k dispozici, i když v okolí jich jsou plné stodoly a sklady. Jejich majitelé však požadovali přemrštěné ceny, takže ekonomie podniku by byla v mínusu. Klasika.
Ruzena Svedelius - rsvedelius@hotmail.com 5.9.2023 9:03
Pyrolyza se propaguje i pro organické odpady aniž by se dokumentovalo ze se zabijí vše co žije, devastace vzduchu způsobena ztrátou dusíku a jiných rostlinných živin. Je v tom případě kdy se propaguje BIOUHEL pyrolýza udržitelná technologie?