RWE i O.En vyčlenili z majetku ty části, které slibují perspektivní byznys a zaměřují se na ně: obchod, energetické služby, provoz sítí a obnovitelné zdroje. Doly, uhelné a jaderné elektrárny se pro ně totiž stávají přítěží.
Vedení ČEZu chystá něco jiného: prověřuje variantu samostatného podniku, kterému nadělí do vínku špinavé elektrárny, papírové projekty stavby nových jaderných bloků a otázku, kde stamiliardy potřebné k jejich výstavbě sehnat.
A naopak úspěšná divize ESCO, které má podle ředitele ČEZ Daniela Beneše “nakročeno stát se jedničkou v poskytování komplexních energetických řešení soukromým i státním subjektům ve střední Evropě” a zajistit tak nové zisky, se možná prodá. Neperspektivní část se starou energetikou by ČEZ hodil na krk státu. Dobře pro akcionáře, špatně pro stát a občany.
Je pravděpodobné, že ČEZ už nikdy nebude mít v energetice tak dominantní pozici jako měl až donedávna. Podíl na výrobě elektřiny mu čím dál rychleji ubírají sami její spotřebitelé. Domácnosti, soukromníci, podniky a obce, kteří si začínají elektřinu vyrábět sami v pár panelech na střeše nebo koupí podíl v bioplynce, vodní či větrné elektrárně za humny.
I v nové, na decentralizaci založené energetice ale má ČEZ stejně jako další giganti své výrazné místo. Je potřeba zmodernizovat a provozovat sítě pro obousměrný přenos proudu. Stavět a udržovat infrastrukturu pro elektromobily nebo na klíč dodávat střešní fotovoltaiky i s financováním. A také se podílet na dražších obnovitelných projektech, provozovat záložní zdroje či nabízet další energetické služby. Přesně tak o to usilují konkurenti z Innogy, E.Onu a jinde.
Výroba energie z obnovitelných zdrojů ve světě totiž setrvale a velmi rapidně roste: hlavně ze stále levnějších větrných a solárních elektráren. Masivně do nich investují čím dál víc asijské státy v čele s Čínou a Spojenými státy. Skoro dvě třetiny světového kapitálu do obnovitelných zdrojů proudí právě tam a už několik let po sobě.
Evropská unie svou někdejší pozici lídra čisté energetiky před lety ztratila. Ambici to změnit deklaruje nové rozhodné vedení Francie. Prezident, premiér a ministr energetiky a životního prostředí společně hned po nástupu ohlásili, že do pěti let chtějí mít v zemi nové obnovitelné zdroje o výkonu 26 bloků Temelína.
Především fotovoltaiku a větrné elektrárny, pro které připravili a prosadili dobré podmínky. Zároveň se má do roku 2025 snížit podíl jaderné elektřiny z dnešních asi 75 na 50 %. Francie vypne asi čtvrtinu ze svých 58 reaktorů, z nichž většina se už blíží ke konci životnosti. Do roku 2022 se mají také zavřít všechny uhelné elektrárny. To bude poměrně jednoduché, uhelné elektrárny jsou ve Francii hodně okrajový zdroj.
V Česku by šlo z obnovitelných zdrojů už ke konci příští dekády získávat klidně i čtvrtinu energie. Podle výpočtů prestižního Wuppertalského institutu může Česko v roce 2050 pokrýt 95 % své budoucí spotřeby elektřiny z obnovitelných zdrojů, z čehož asi desetina by pocházela z dovozu. Zbytek zajistí plynové elektrárny.
Dilema o závislosti na dovozu energie aktuálně zní: buď budeme dovážet ohromná kvanta jaderného paliva z Ruska či Spojených států anebo rovnou elektřinu, ale jen desetinu spotřeby a navíc od nejbližších partnerů - z okolních států EU. Při scénáři založeném na chytrém, ale důsledném růstu obnovitelných zdrojů česká závislost dokonce nepatrně poklesne: z dnešních 43 na asi 41 %.
A to díky nahrazení dovážené ropy spotřebovávané v dopravě z velké části vlastní elektřinou a díky snížení (nikoliv zvýšení) spotřeby plynu a jejího přesunu z vytápění do flexibilní výroby elektřiny.
To ostře kontrastuje se zbrklými úkoly Stálého výboru pro jadernou energetiku, který začal před pár měsíci zadávat Danielu Benešovi zpracování analýz. Ta o dělení ČEZu je poslední v řadě. Analýzy mají pomoct vládě vyřešit otázku, jak v Česku postavit nové bloky v době, kdy se rozestavěné projekty prodražují na násobky původních rozpočtů, protahují termíny dokončení anebo jsou odpískány ještě před dokončením.
V době, kdy podíl jaderné energie ve světě setrvale klesá, stejně jako počet nově rozestavěných bloků či peníze určené do nukleárního výzkumu. Jedno zda v Evropě, Spojených státech či Asii.
Energetičtí stratégové, investoři a poradci v Asii, Francii, Spojených státech či jinde se mohou samozřejmě mýlit, když sázejí na budoucnost založenou na obnovitelných zdrojích a decentralizované energetice.
Kdybych ale byl na místě zodpovědných politiků v tuzemsku, věřil bych spíš jim a snažil se podpořit demokratizaci energetiky a zapojení veřejnosti do výroby čisté energie i v Česku. Domácnosti i stát z toho budou profitovat. V opačném případě hrozí, že se Česko uvrtá do stamiliardových ztrát.
Komentáře