ČOV čeká cesta k energetické nezávislosti. Nebude snadná ani levná II. díl

V rámci revize směrnice městských odpadních vod budou muset vodohospodáři nově řešit i vlastní energetickou efektivitu. A jako vše, co je s touto revizí spojené, to nebude levná záležitost.

Čistírny odpadních vod pracují s biologickým materiálem, který má energetický potenciál. To byl jeden z důvodů, proč se evropské orgány rozhodly, že za určitých okolností může být tento potenciál využíván. A nejen prostřednictvím vygenerovaného bioplynu. Cílem navrhované regulace je přimět vlastníky a provozovatele čistíren odpadních vod od určité velikosti dosáhnout přesně definované energetické efektivity vyjádřené energetickou náročností na vyčištění 1 m3 splaškové vody. Důsledkem tak bude nejen nezbytné zavádění nových a energeticky méně náročných technologií, ale také např. využívání teplotního potenciálu odpadních vod.

U velkých čistíren může být cestou anaerobní stabilizace kalů, při které vzniká plyn. „U velkých čistíren, které zatím nemají termické vyhnívání kalů se bude muset upravit technologie tak, aby byl energetický potenciál materiálu vyšší, tedy s vyšším výnosem plynu,“ říká ředitel Sdružení oboru vodovodů a kanalizací SOVAK ČR, Vilém Žák.

Menší čistírny, tedy od 10.000 ekvivalentních obyvatel, půjdou k částečné či úplné energetické nezávislosti jinou cestou. „Zde budou spotřebovávanou energii krýt vlastní obnovitelné zdroje (OZE). Již nyní mají menší čističky energetický mix s OZE, stále je ale ve spotřebě vysoké procento energie vyrobené v tepelných elektrárnách,“ upozorňuje Vilém Žák.

Vodárenské společnosti jsou z energetického hlediska vhodnými subjekty i z hlediska jiných zdrojů OZE. V objektech je mnoho staveb na jejichž střechách se dá instalovat fotovoltaika, jsou i další prostory, vhodné pro sluneční zdroje energie.

„To ale bude vyžadovat mimo jiné opět změnu cenové regulace, protože dnes je nastavena tak, že veškeré úspory, které provozovatel instalací např. fotovoltaiky vytvoří, musí promítnout do ceny stočného,“ uvažuje ředitel Žák a jedním dechem dodává:

„Takový ekonomický model nelze akceptovat, protože vlastník či provozovatel by z výroby energie nemohl vracet prostředky do investic. Současná legislativa tak fakticky působí demotivačně a působí proti společenské poptávce instalovat obnovitelné zdroje do provozu. Přestože není rámcová směrnice o čištění městských odpadních vod definitivně schválená je již nyní zřejmé, že její implementace se dotkne celé řady národních předpisů, které se budou muset s velkou pravděpodobností novelizovat. Po úpravě cenového výměru se zřejmě bude muset zasáhnout do zákona o vodách, zákona o vodovodech a kanalizacích, a určitě se bude také měnit nařízení vlády 401, které stanoví limity pro vypouštění odpadních vod.“

Sdružení oboru vodovodů a kanalizací ČR vypracovalo první odborný odhad investičních i provozních nákladů souvisejících se zavedením všech požadavků revidované směrnice o čištění městských odpadních vod. Jednat se bude o náklady pohybující se v celkovém úhrnu kolem 400 miliard korun.