Drtivá většina využívaných materiálů je panenských a podíl druhotných surovin se snižuje. Vyplývá to ze zprávy Circularity Gap Report 2024, podle které globální míra cirkularity během posledních pěti let poklesla z 9,1 % na 7,2 %
Popularitu cirkulární ekonomiky a zájem o ní dokládá fakt, že za posledních pět let se počet diskuzí, debat a článků o oběhovém hospodářství téměř ztrojnásobil. I tak ale celosvětová míra cirkulace konstantně klesá. V roce 2018, kdy nadace Circle Economy Foundation poprvé zveřejnila zprávu Circularity Gap Report, byl svět cirkulární pouze z 9,1 %. V roce 2023 už celosvětová cirkularita klesla na úroveň 7,2 %.
„Za posledních pět let jsme spotřebovali neuvěřitelných 500 miliard tun materiálů, což je téměř tolik, kolik bylo spotřebováno během celého 20. století. Statistiky ukazují krutou pravdu: navzdory tomu, že oběhové hospodářství dosáhlo statusu „megatrendu“, vznešené projevy a cíle se zatím nepromítají do akcí a měřitelných dopadů,“ uvádí ve zprávě Circle Economy Foundation.
Vlády a průmysl se podle autorů musí osvobodit od chybných ekonomických vzorců, které podporují „sociálně a ekologicky vykořisťující“ praktiky. Zpráva předpokládá, že ke skutečnému přechodu na cirkulární ekonomiku bude nutné uvolnit a lépe nasměrovat kapitál, zavést odvážnou a kontextuálně vhodnou politiku a odstranit mezery v udržitelných a cirkulárních dovednostech.
Různé země = různá doporučení
Zpráva dále doporučuje různá řešení, a to na základě rozdílů jednotlivých zemí. Země s vysokými příjmy jsou definovány jako země s obyvateli, kteří si užívají „bohatství a pohodlného životního stylu“. Jejich spotřeba je obrovská. Těmto zemím, jako je USA, Japonsko, Spojené království nebo Kanada, zpráva doporučuje radikálně snížit spotřebu materiálu při zachování blahobytu. Největšího posunu v tomto směru mohou dosáhnout úpravou předpisů ve stavebnictví a zpracovatelském průmyslu.
Země se středními příjmy by by svou materiálovou spotřebu měly stabilizovat. Jsou to například Čína, Indonésie, Brazílie, Mexiko, Vietnam, Myanmar a Egypt. Ty musí nadále zlepšovat kvalitu života svých obyvatel, ale růst má být mnohem citlivější. „Zatímco tyto
země přispívají 41 % k produkci celosvětových emisí, což je téměř stejně jako země s vysokými příjmy, jejich podíl na celosvětové populaci je na rozdíl od těchto zemí dvojnásobný,“ uvádí zpráva.
Hlavní prioritou by pro ně měla být podpora oběhového zemědělství a výroby. Místní samosprávy by se například mohly uchýlit k veřejným zákazům a limitům znečištění, zavést systémy rozšířené odpovědnosti výrobce a požadovat minimální množství znovuzískaných materiálů pro veškerou novou produkci a zároveň nasměřovat finanční prostředky do regenerativního zemědělství.
Naproti tomu země s nízkými příjmy by měly zvýšit spotřebu materiálu, aby naplnily potřeby svého obyvatelstva. Pro země, jako je Bangladéš, Etiopie, Nigérie, Pákistán, Filipíny a některé malé ostrovní státy, je charakteristické, že jejich materiálová stopa na hlavu je pouhých 5 tun ročně (udržitelná úroveň se odhaduje na 8 tun na os./rok) a relativně malý podíl na globálních emisích. Jde pouze o 17 %. Země s nízkými příjmy obecně bojují se splněním základních potřeb, proto je jejich primární cílem zlepšit životní úroveň.
Zpráva doporučuje, aby tyto země upřednostnily udržitelný rozvoj prostřednictvím cirkulárních politik ve stavebnictví a zemědělství. Patří mezi ně oddlužení a zlepšení přístupu k rozvojovému a transformačnímu kapitálu, zajištění práv drobných zemědělců a pobídky k používání místních, organických a druhotných materiálů ve stavebnictví.
Komentáře