Aleš Farda se v CzechGlobe – Ústavu výzkumu globální změny AV ČR – zabývá modelovými projekcemi změny klimatu. Zeptali jsme se ho, jak moc souvisí extrémní výkyvy počasí, jako byly nedávné povodně v Česku či hurikán v USA, s klimatickou změnou, jak bychom měli se změnou bojovat či se jí přizpůsobit a co si myslí o geoinženýrství.
Nedávno jsme měli v ČR povodně, v USA byl zase hurikán. Jak moc tyto extrémy souvisí s klimatickou změnou?
Klimatická změna se manifestuje zejména růstem teploty Země. Tento nárůst pak v atmosféře, resp. klimatickém systému (kam patří i světový oceán, plochy souše a kryosféra) zvyšuje množství energie. V tomto případě je rozhodující, že vzrůstá teplota povrchu oceánů, tyto teplé plochy se rozšiřují a vysoké teploty vydrží déle. Tím se do atmosféry odpařuje velké množství vodní páry, která v tropickém pásmu dává za příhodných podmínek možnost vzniknout hurikánům.
Byly tu tyto extrémy vždy? Nebo jsou nyní častější a mají horší průběh? Dá se to podložit daty?
Intenzita extrémů se napříč geologickou i nedávnou historií měnila. Na jejich intenzitě a četnosti se podílela jak nahodilost klimatických procesů, tak vnější podněty, jakými je třeba vulkanismus či kosmické počasí. V anthropocénu nám pak přibyl velmi silný a jednostranný vliv člověka v podobě emisí skleníkových plynů. Tyto emise naši planetu tlačí do teplejšího klimatu, teplejší klima znamená více energie v klimatickým systému a tato energie pak roztáčí i kolo extrémů, které bohužel budou častější i silnější. Data napříč různými časovými horizonty to potvrzují zcela jednoznačně. V tomto smyslu doba pochybností o příčinách zcela pominula.
Měli bychom na základě změny klimatu upravit třeba i mapy záplavových oblastí a rozšířit je o další území?
To je otázka na kolegy hydrology, ti se tímto tématem podrobně a intenzivně zabývají a tyto informace samozřejmě zohledňují v povodňových plánech. Z klimatického úhlu pohledu samozřejmě platí neúprosný řetěz příčin a následků: teplejší planeta znamená vyšší výpar do teplejší atmosféry, která pojme více vodní páry a více vodní páry je schopné vytvořit častější intenzivnější deště vedoucí k intenzivnějším povodním. Samozřejmě, v různých regionech se pak projevují ještě různé regionální vlivy.
Letos v létě jsme zase měli dlouhotrvající sucho a teploty přesahující 35 stupňů. Je to něco, s čím se budeme muset do budoucna smířit, nebo se nedá z letošního léta nic usuzovat, protože výkyvy jsou normální?
Bohužel projekce globálních klimatických modelů a vlastně už i dosavadní zkušenosti s reálně se měnícím klimatem nám nevěstí nic dobrého. Ano, očekáváme vyšší letní teploty a delší období sucha, které nás bude postihovat častěji. Platí to i se souběžným zvyšujícím se rizikem vzniku povodní. Klima se stává extrémnější.
Většina dnešních velkoměst by byla pod vodou
Je možné v historii vývoje Země dohledat období, kdy se na nějakou dobu teplota takto zvedla a následně pak zase klesla k normálu?
Po velkou část geologické historie Země byla teplota vyšší než dnes, mnohdy i výrazně. Z období eocénu je z Arktidy doložena subtropická fauna i flóra. Současný Antarktický kontinentální ledovec se začal formovat v oligocénu, Grónský ledový příkrov pak v miocénu. Vzhledem k věku Země tedy relativně nedávno. Pokud by se ale Země vrátila do tehdejšího bezledovcového teplého klimatu, stoupla by hladina světového oceánu o 70 či 80 metrů a plocha souše by se snížila na cca 17 % oproti dnešním 30 %. Většina dnešních velkoměst by se octla pod vodu dávno předtím, než by nastal tento krajní scénář. Mnohá z nich jsou ohrožovány vzestupem mořské hladiny o pouhý metr či dva. V geologické minulosti výrazné změny zemského klimatu vedly k masivnímu vymírání druhů a toto hrozí i dnes. A mnozí biologové by dodali, že nejen hrozí, ale už i začíná.
Někteří popírači globálního oteplování argumentují třeba tím, že Grónsko bylo údajně dřív zelené a u nás se za Karla IV. mnohem víc pěstovalo víno, takže také muselo být tepleji. Mají pravdu?
V miocénu bylo Grónsko zelené asi jako dnešní Velká Británie a za doby Vikingů byly teplejší některé jeho příbřežní oblasti. V době středověkého teplotního optima byly teploty také vyšší než v období před ním a po něm (malá doba ledová). V obou posledně zmíněných případech se jedná o ukázku regionálních klimatických anomálií v našem evropském prostoru. V současné době jsme už u nás teploty středověkého teplotního optima překonali a celá planeta (nikoliv jen některé její regiony) se ohřívá dál a rychleji.
Jak na vysoké letní teploty přesahující 35 °C a další extrémy reaguje fauna a flóra? Mění se skladba našich stromů a rostlin?
Pochopitelně. Je to velký náraz nejen pro naši společnost, ale i přírodu. Chladnomilnější druhy se budou stahovat na sever či do hor, osud smrku v našich lesích je dobrý příklad. Naopak se k nám budou šířit teplomilnější druhy. To může přinášet nové příležitosti pro zemědělství, bohužel ale mnohem více rizik: ať už jde o ta obávaná období sucha či zavlékání nových škůdců, nebo o invaze nepůvodních druhů.
Celý článek je dostupný na vedavyzkum.cz.
Komentáře