V předchozím Seriálu o plastech byla pozornost věnována tzv. komoditním plastům, pro které je typická globální roční výroba v desítkách milionů tun, relativně nízká cena, tepelná odolnost do 100 stupňů Celsia a relativně zvládnutý systém třídění odpadů a jejich recyklací.
V tomto pokračování se budu věnovat fluoroplastům, které patří, díky velké pevnosti, vysoké odolnosti vůči teplotám v rozmezí minus 270 až plus 280 stupňů Celsia, nehořlavosti, izolačním vlastnostem, nízkému koeficientu tření a odolnosti vůči rozpouštědlům, kyselinám a zásadám, mezi superinženýrské plasty, nebo též ultrapolymery anebo superplasty.
První fluoropolymer – Polytetrafluoretylen – PTFE s obchodním označením TEFLON byl vyvinut náhodou v roce 1938 R. J. Plunkettem u americké firmy DuPont. Pro vojenské účely byl aplikován v roce 1945. Následovaly další typy fluoropolymerů a aplikace v automobilovém, leteckém, telekomunikačním, lékařském a textilním průmyslu. Typickými průmyslovými aplikacemi jsou těsnění, membrány, ventily, ložiska, kompenzátory, nátěry, solární panely a litium-iontové baterie. Jako povlak pánví, nátěrové hmoty, ohnivzdorné a vodě odolné oděvy, izolanty drátů a kabelů slouží fluoropolymery i běžnému občanu.
Z hlediska zpracovatelských technologií dělí Wikipedie Fluropolymery na ty, které nelze zpracovávat v tavenině, jako např. polytetrafluoretylen (PTFE) a dále na fluorotermoplasty a na fluoroelastomery (např. FKM – kopolymer na bázi vinylidenfluoridu). Některé typy lze zpracovávat technologií extruze na trubky, hadice, desky, fitinky a jako izolátory drátů a kabelů. Další možností zpracování je rázové lisování, slinování, rotační tváření, obrábění z bloku a zvlákňování. Vstřikování je méně časté, nátěry jsou obvyklé.
V roce 2018 bylo v celém světě zpracováno 320 tisíc tun fluoropolymerů, když v roce 2004 to bylo 100 tisíc tun. Ve spotřebě dominuje Čína, následovaná USA a Evropou. Na produkci základních polymerů se podílelo 30 výrobců, kteří nabízejí přes 1000 produktů za ceny, které až třicetinásobně převyšují ceny komoditních plastů. Největší podíl na spotřebě má s 53 % PTFE – polytetrafluoretylen (viz vzorec), následuje s 16 % PVDF – polyvinylidenfluorid (viz další obrázek). S 10 % následuje FEP – fluorovaný etylen-propylen a zbytek tvoří další typy jako např. ETFE – etylen-tertra-fluoretylen, PVF – polyvinylfluorid, PCTFE – polychlortrifluoretylen.
Tento obsah je uzamčen
Pro zobrazení se přihlaste do účtu s aktivním předplatným.
Komentáře